Writing prompts [CZ ┃kpop, bl]

letter / yoonmin🖋️

⚠️dopisy - poté normální děj⚠️

✮⋆˙Ship : YOONMIN

✮⋆˙Postavy : Yoongi, Jimin, ...

✮⋆˙Obsah/Popis : Knížka je psaná ve formě dopisů.

Lituju všecho, co jsem měl možnost udělat a neudělal jsem to.

✮⋆˙Ukázka :

Ahoj Jiminie,

nevím, zda tohle někdy uvidíš nebo si to dokonce přečteš.
Ale chci ti sdělit všechno ...

Postřelili tě. Nevím, co se stalo předtím, vím jen to, že jsem to byl já, za kterým jsi přišel.
Byl jsem to já, u koho jsi hledal bezpečí.
Musel jsem tě chránit, ochránit...

Nikdy bych nedopustil, aby se ti něco stalo.

Bylo to hrozných, několik hodin mého života.
Dívat se na to, jak krvácíš, jak z tebe prchá síla bojovat.
Jediné, co jsem viděl byl strach v tvých očích.

Vím, i přes to všechno jsi ke mně choval kouska citu. Jednal jsem jen tak, jak mi radilo srdce.

Začali se dobývat do mého bytu, myslel jsem, že mi srdce vyskočí ven z hrudě. Netušil jsem kdo byli, ani co měli společného s tebou.
Rány od toho, jak se snažili vyrazit dveře byly, tak obrovské, museli je slyšet všichni, kdo byli v domě.

V jednu chvíli jsem si myslel, že je po všem. Že se sem dostali, mačkal jsem tě ve svém obětí.
Možná až moc...
Slyšel jsem tvé hlasitě budící srdce, tvé plné rty byly strachem pootevřené a celé popraskané.
Oči jsi měl naplněné slzami strachu.

Jestli se ptáš, zda jsem zavolal policii a záchranku. Ano zavolal.
Při hovoru jsem byl tolik rozhozený a vystrašený, že jsem málem zapomněl své jméno.

Musel jsem myslet, policie pořád nepřijížděla a čas běžel.
Udělal bych všechno abych tě ochránil, klidně bych se jim postavil čelem Jiminie.

Nikdy jsem ti to neřekl, možná to byla chyba...

Tak tedy, musel jsem tě pustit. Nakázal jsem ti ať si lehneš na gauč. Protestoval jsi, chtěl jsi jít se mnou, ale já ti to přísně zakázal.
Nakonec jsi poslechl, byl jsi vyčerpaný.

Na provizorní obvaz kolem tvého pasu, který byl celý rudý od krve, jsem se ani nedíval.

Každou vteřinou z tebe odcházel život rychleji.

Musel jsem je alespoň trochu zadržet. Za dveře jsem přisunul velkou dřevěnou skříň po mé babičce.
Skoro jsem ji ani neutáhl.

Opět jsem se k tobě vrátil a zabalil tě ve svém obětí. Tak moc jsem to chtěl udělat, už podruhé za tento den. Chytil jsem tě za tváře, a podíval se do těch krásných očí. Poté jsem sjel pohledem na ještě krásnější rty.

„Vydrž Jiminie, ještě chvilku prosím..." zašeptal jsem a hned na to se celým domem ozvala obří rána. Věřil jsi mi, chytl jsi mě za obě zápěstí a jemně jsi se tváří otřel o moji ruku. Mohl jsem se zbláznit.

Tolik pocitů jsem necítil od té doby, co jsi byl ještě se mnou.

Po chodbách začlaly znít různé výkřiky a pokyny od policistů. Sebrali mi tě. A odvezli tě do nemocnice.

Tak moc jsem se bál.

Hned první den, co to bylo možné jsem tě přišel navštívit, ale... oznámili mi, že jsi v kómatu. Nevím za jak dlouho se probudíš, bude to trvat dny? týdny? měsíce?