365 dní

DEN 1

Byl chladný večer, když dívka vkročila do tmy. Její boty klapaly po chodníku u domu, košili si přitáhla blíže k tělu. Foukal vítr, ale ne ten příjemný, který vám hladí vlasy při slunečních paprscích, ale ten který se vám lepí na pokožku, vtírá se do vašeho tepla a vytváří nepříjemný pocit kolem vás. Procházela tmou, její kroky se rozléhaly do tiché samoty. Nervozně se rozhlížela kolem sebe, větve stromů se ohýbaly ve větru. Psi štěkali na projíždějící auta. V protějším domě se svítilo a byl slyšet křik toto všechno jí donutilo zrychlit svůj krok a dostat se do světla pouličních lamp.

Hlasitý křik se ozval z dálky, když běžela dolů z kopce k domu své kamarádky. Velký, zuřivý pes štěkal a skákal podél brány. Své jasně žluté oči upíral na dívku, která se snažila jít co nejrychleji.Z dálky se blížily hlasy, bála se.Po kůži jí běhal mráz, držela se za paže a schovala se do stínu vysokého plotu.Klučičí hlas se blížil, přitiskla se zády ještě více k dřevěnému plotu.Zadržovala dech a doufala, že si jí nevšimne.V tu chvíli, kdy jí začínal docházet dech se začaly vzdalovat.Odlepila se od plotu a postavila se do světla pouliční lampy, když spatřila u domu svojí kamarádku rychle se vydala k ní se zvláštním pocitem, že jí stále někdo pozoruje.

„Ty víš jak to myslím, když ti někdo ublíží a ty nevíš jak se máš cítit a protože jsi zmatená svými pocity, tak ubližuješ lidem kolem a jsi jako obrovská bowligová koule co ničí vše pod svýma rukama."Povzdechla si Hailee, která stále kráčela vedle své kamarádky.„Musíš brát v úvahu, že ty za to nemůžeš. Může za to ten kluk, který ti zlomil srdce."Lehce jí praštila do ramene, když se brunetka ohlížela za rameno.„Na co koukáš, hm?"Konečně se otočila a kráčela dál ve tmě.„Takže se mi snažíš vysvětlit, že můj bývalý může za vše, co v životě dělám zle?"Nadzvihla obočí a ve světle pouliční lampy sledovala pohled Beth, která přikývla a dál mluvila na vyplašenou dívku, která se opět otočila za neznámým hlasem.„Beth."Sykla a trochu jí šťouchla, naklonila se k jejímu uchu a začala šeptat.„Někdo za námi je."Vrčela skrz zuby.Zrychlila krok, když uviděla konečně travnatou cestu po které měla v plánu se vydat.Chtěla se ztratit v temnotě, kde nebude vidět.Nezajímala se, že za ní nejde Beth a je sama.Byla ráda sama, ale i přes to toužila po troše společnosti.Někdy byla zmatená svými pocity, nedokázala si ve svém životě najít nějaký řád, něco po čem toužila.Beth doběhla k brunetce s lehce vlnitými vlasy.Sedla si vedle ní na dřevěnou lavičku co byla stlučena z prkna a dvou pařezů, dobře znala tuto lavičku, kterou zakrývaly stromy a byl z ní krásný výhled na západ slunce. Byla to jejich lavička, lavička přání a promrhaných slibů a snů. Tak moc jí chyběl, chtěla cítit naposledy jeho dotek. Jakoby odešel navždy.

„Neber mi ho!"Křičel Thomas na naštvanou dívku."Dala sem ti ho já!"Zaprotestovala a chytla ho za ruku.„Já vím a proto tě tolik miluji."Políbil jí na čelo a pokračovali k jeho domu.„Hele kdo tam je."Ukázal na lavičku mezi dvěma stromy na kterých začínalo růst listí při blížícím se jaru.„Necháme je o samotě, půjdeme tudy."Hailee ukázala na pole a rozběhla se po něm.Kluk s vyčesanými vlasy nahoru si pohrávala se svou plyšovou žábou a stále jí následoval.Zastavila se a podívala se na líbající pár.Můj nejlepší kamarád chytl dívku za zadek a přitáhl si jí k sobě.Líbal jí na krku, a pak zase na rty.„Vidíš jak jsou hezcí?"Zašklebila se dívka, když si jí přitáhl za boky k sobě.„Jsme hezčí."Ujistil svojí přítelkyni a políbil jí za ucho.Dostávala od něj polibky často, ale nikdy jí nedal opravdový polibek na rty.Trochu jí to trápilo, ale nikdy si s tím nelámala hlavu natolik, aby brečela nebo se ho toužila zeptat.

Ze vzpomínek jí vytrhla černovláska s brýlemi, které jí padaly z nosu.„Musíš se přestat trápit a jít dál."Tleskla rukama a vytáhla telefon.„Pustím ti novou písničku od tvého nejoblíbenějšího zpěváka, vím jak ho máš ráda. To ti rozhodně zvedne náladu."Jeho hlas zaplavil temnotu kolem a ona se stále dívala před sebe do pole, kde stála s chlapcem s hnědými vlasy. Jeho zelené oči svítili ve tmě a propalovaly jí pohledem.Protřela si oči a radši se zaposlouchala do písničky, která se jí vůbec nelíbila nebo na ní neměla náladu.Snažila se nekoukat směrem k jeho domu nebo na to pole vzpomínek uprostřed nekončící tmy.Postavila se a rychlím krokem kráčela pryč od lavičky a od své kamarádky Beth.Snažila se jí doběhnout což se jí také povedlo znovu na kamenné cestě.
Znovu se ocitly ve světlech pouličních lamp, když znovu zaslechla ty hlasy.Otočila a konečně spatřila dva kluky na kolech.„Říkala jsem ti, že tam někdo je a ty jsi mi nevěřila!"Vyjela na ní Hailee a zuřivě rozhazovala rukama.„Uklidni se Hai."Zasmál se chlapec s blond vlasy. Ukázala na něj prstem a zabíjela ho pohledem. Znala ho, až moc dobře. Syn mamčiny kamarádky. Robbie Adams, kluk kterého neměla ze srdce ráda, protože jeho ego je větší asi než samotná zeměkoule. Ušklíbl se a přešel blíž k dívce.„Nikdy jsi na mě nemluvil, takže nemáš právo mě říkat, Hai."Zkřížila si ruce na prsou a zlostně ho pozorovala.„Musím domů Hailee. Uvidíme se začátkem prázdnin jo?"Zamávala jí Beth a odešla. Ani jí nenechala říct, že jí bude chybět. Beth má v našem malém městečku mamku, takže sem každý rok jezdí na letní prázdniny. Tak moc se jí bude stýskat. Beth byla prostě svá byla stejně stará, jako Hailee. Jenomže potom, co se její rodiče rozvedly, musela se Beth přestěhovat. Má tatínka na Floridě a maminku tady u nás, jezdí na každé prázdniny, už se těším až jí obejmu.
Stála sama pod pouliční lampou s chlapcem, kterého znala jen od vidění a s klukem, kterého neznala vůbec.Trochu jí běhal mráz po zádech, ale nechtěla si ten pocit připustit.Jeho blond vlasy mu padaly do obličeje, tak si je zandal za ucho.„Myslím, že jednou právo mít budu.Měj se, Hai."Nasedl na své kolo a odjel i se svým kamarádem.Ještě pár chvil stála na místě než se rozhodla jít domů.

Kráčela po kraji chodníku patnáctiletá dívka se stejně starým chlapcem. Kolem ramen měla jeho mikinu a s obrovským úsměvem se na něj podívala.Věděl na co myslí, chytl jí za ruku a společně se dali do běhu.Proběhli kolem ukazatele rychlostního stupně, ale on neukázal žádnou rychlost.Dívka posmutněla a chlapec jí pustil ruku.Procházeli se dál tmavými ulicemi a letmo vždy zavadili o ruku toho druhého.„Měla by jsi jít domů, Lee."Pohladil jí po vlasech a zavedl jí k domu."Měj se."Zamávala mu dívka, ale chlapec si jí přitáhl blíž."Nic víc?"Udělal na ní psí obličej, protože věděl, že jeho kamarádka podlehne.Ruce si omotala kolem jeho krku a objala ho.Své ruce chlapec položil na dívčiny boky a držel jí u sebe."Tak, čus."Zasmála se, když se od Thomase odtáhla."Čau, kočko."Mrkl na ní a ve tmě se ztratil.

Lehla si na postel po náročném dni a zaposlouchala se do hudby.Bylo něco kolem půl jedenácté v noci.Projížděla sociální sítě, když jí zavrčela zpráva na Facebooku, otevřela okýnko 'přidat do přátel'. Ihned jak spatřila Robbieho jméno se ušklíbla. Potvrdila žádost a tohle byla její největší chyba v životě.

Robbie Adams:Hey, Peter tě chce;)

Kdo je to? :Hailee Lockerbie

Robbie Adams:Ten kluk co byl se mnou.

Aha. Nemám zájem;) :Hailee Lockerbie

Robbie Adams:Když myslíš, alespoň jsem zbyl já.