Když kluk osloví dívku, kterou miluje už dvanáct let, když sedí každý měsíc naproti němu u rodinné večeře: je to jenom sousedka, dívka, kterou neznám, ale vlastně o ní vím všechno.
Naštvaně seděl vedle a stále si s někým psal. „Irituješ mě." Zkřížila si ruce na prsou a hlavu opřela o okénko. Neodpověděl jí. Míjeli tolik známá místa. Jezdí kolem nich každý den a přesto jí přijdou cizí. Cizí místa a lidé také. Všechno bylo tak vzdálené. „Kdo ještě používá slovo iritovat?" Vzhlédl od mobilu a podíval se jí do tváře. „Zklamala si mě." Nohy si přitáhla k tělu a kolena opřela o přední sedadlo. „Já sebe taky." Znovu si položila hlavu na okno a zbytek cesty nevydala ani hlásku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
