smej ze mě tu vinu
a předsudky,
protože
jsem jen lhář
a neznám jiný slova,
tak je to pak těžký
rozběhnout se a nespadnout
do kaluže plný našich
zvratků
a těch sraček z druhý hodiny
češtiny.
dezorientovanost
je jen důkaz, jak moc seš
v prdeli,
když nemůžu přestat
přestavovat si, že jsi
tu taky
a ty blonďatý hlavy
jsou už tak nějak mimo
můj typ,
protože mít rád neznamená
potřebovat,
ani naopak.
všude je jen ticho
a hlasy řvou do uší,
ty se nikdy nevrátíš,
ty se nikdy nevrátíš
a kofein to nezachrání,
to sis myslel špatně,
dva roky zpátky byl možná
ještě klid,
ale jsou to dva roky zpátky,
né včera
ani někdy jindy.
tvoje vůně leze
po chodbách a tvůj
hlas hraje v uších,
ale já jsem jen lhář
a tvoje srdce je někde
uvnitř mě
a podzim nás nepřišel
zachránit,
jen znovu pohltit
po kosti lícní
až po pravdu,
ale kde jseš ty?
a proč tě potřebuju víc
než kdy jindy?
dnes jsou tvoje narozeniny
a oba jsme v prdeli,
zase prší
a nejde to zastavit,
protože slaný slzy nejdou
ochutit
a konce jsou hořčejší,
než jsme si dokázali
představit.
oči jsou oknem do duše
a proto je máme oba
zavřený,
a já jsem jen lhář
a konce odsuzuju pár let
dopředu,
kofein mi na to fakt
nepomáhá
a už ani neznám svou
potřebu,
tak jak jsem mohla tušit,
že už tě fakt neuvidím
znovu.
že ty dny budou fakt
prázdný,
jak poslední lavice
v naší třídě
a ty se ztratíš v tom davu
a zbydou jen pouhý
slova o tom,
jak jsem to netušila.
nevěřila v opravdový
konec.
všechno nejlepší.
//13.9.-15.9.24
