Pan tajemný

Ples

Celý další den probíhaly přípravy na ples. Velká síň byla opět bohatě vyzdobena jako vždycky, snad i víc, než bylo potřeba. Maličký profesor Kratiknot si dal opravdu záležet. Hermiona strávila celý den u sebe a upravovala si neposedné vlasy. Vytvořila tak jemný romantický vzhled svého účesu. Spletené copy kopírovaly objem jejího drdolu a pár pramenů nechala volně přes obličej. Ginny, když ji viděla, zajásala. Jemné líčení jí jen podtrhlo celkový vzhled oválného obličeje a pramenů vlasů kolem něj.

Když si oblékla smaragdové šaty, které se ve světle jemně třpytily, Ginny zadržela dech.

„Hermiono, jsi kouzelná. Nespustí z tebe oči."

„To už nikdy, Ginny," zasmála se a šťouchla jí.

Korzet jí sepnul ňadra, stáhnul pas a v nabírané tylové sukni si připadala jako princezna. No, trochu zmijozelská princezna, ale to nevadí. Když vyšly s Ginny do společenské místnosti, byl tam opět Draco Malfoy. Zíral na ně s otevřenou pusou, protože i Ginny si vzala na sebe tmavě zelené šaty, aby svou kamarádku nenechala ve štychu. S jejími zrzavými vlasy zelená kontrastovala velice dobře.

„Teda, holky, nevím, kterého Zmijozela uháníte, ale myslím, že jste na správné cestě."

„Díky, Draco," řekly dvojhlasně a všichni se pomalu odebrali do Velké síně.

„Dámy prominou, jdu najít svou přítelkyni," omluvil se jim Draco.

„Cože? On má holku?" Zeptala se Ginny.

„Snad si nechtěla uhánět jeho?" Dobírala si jí Hermiona.

„Nee!"

„Chodí teď s Astorií Greengrasovou. Milá holka, když s námi seděla v primuské společenské místnosti. Dobře se s ní povídá."

„Tak to mu přeju. Pojď, jdeme rozjet tenhle ples."

„Jasně," zasmály se a vešly obě do síně.

Všechny pohledy se na ně upíraly. Zejména na Hermionu, která opravdu vypadala jako princezna. Když přišla ke svým spolužákům, ozval se Ronald.

„Co to máš, zatraceně, na sobě?"

„Šaty, Ronalde," odsekla Hermiona.

„Ale proč jsi v zeleným?"

„Protože chci," řekla striktně a otočila se od něj. „Ginny je také v zelené barvě a nic jí neřekneš?"

Ron sklouznul pohledem ke svojí sestře, která se teď lepila na Harryho, kterému to bylo jedno, jakou barvu mají její šaty. Líbilo se mu to.

„Harry, to snad nemyslíš vážně, že se ti to líbí?"

„Co je ti, Rone? Chováš se jak idiot."

„Tak já se chovám jako idiot? Okamžitě to sundejte a jděte se převlíct," vyjel na dívky zrzek.

Hermiona ho setřela jedovatým pohledem a dívala se ke zmijozelské koleji, kde je sledovali a posmívali se Ronovi.

„Mě se líbí," slyšela říct Pansy Parkinsonovou.

Hermiona vytřeštila oči.

„Děkuji, Pansy."

Mladá Zmijozelka na ní mrkla a přišla k ní.

„Hermiono, neměly jsme ještě čas si pořádně popovídat. Ale...chci se ti za všechno omluvit. Vím, že to, co jsem říkala a dělala, bylo hrozné. Ale myslím, že jsi docela fajn. A dnes ti to rozhodně sekne. Nedej na ty přihlouplý kecy toho ubožáka. Konečně děláš to, co chceš ty. A to se mi líbí," mrkla na ni černovlasá dívka s podobně zelenými šaty.