Pan tajemný

Severus Snape

Další ráno bylo pro ni stresující. Nejen, že se jí zdálo opět o Severusovi...profesoru Snapeovi, zatraceně Grangerová, na co myslíš, ale probudila se celá zpocená a udýchaná, jako by právě doběhla maraton. Když se na sebe podívala do zrcadla, tváře měla rudé. 

„Ok, tohle bude opravdu zajímavý rok," řekla, když se prohlížela.

Oblékla si svou školní uniformu. Chvíli na sebe zírala a vrtěla se. Přemýšlela, jak by na něj zapůsobila. Ani neví, co má rád, nebo co se mu líbí. Nechtěla být už ta upjatá nesnesitelná šprtka. Chtěla vypadat už trochu žensky, ačkoliv byla stále studentkou.

Sundala si ty odpuzující punčochy, které byly víc šedivé než černé, a místo nich si vzala nové nadkolenky. Měla opálenou pokožku, tak ji trochu ukáže. Decentně, ale i to může pomoct, jak jí říkávala Ginny. Sukni měla v půli stehen, což bylo maximum, aby nikoho ve škole nepohoršovala a byla jí vidět odhalená kůže na nohách. Bílou halenku si založila za lem sukně a uvolnila u krku knoflíčky. Kravatu si nebrala, kolejní svetr si brát také nechtěla, jen přes sebe hodila školní hábit s odznakem Primusky, a nechala ho rozepnutý. Jo, tohle bylo dobré. Na nohy nazula černé šněrovací kotníkové boty na nízkém podpatku. Vlasy si stáhla do ležérního drdolu a nechala kolem obličeje několik pramínků volně. Natřela si rty lesklým malinovým balzámem, který si strčila do brašny a navoněla se. Když na sebe zírala, byla úplně jiná než před chvílí. Takhle by mohla z fleku konkurovat Pansy Parkinsonové, své úhlavní zmijozelské nepřítelkyni.

Když si vzala učebnice na lektvary, přeměňování a obranu, které dnes měla, byla odhodlaná všem vytřít zrak, že se od všeho, co se stalo ve válce, dokázala oprostit. Sice se vnitřně stále třásla a myslela, že snad omdlí, ale chtěla vědět, jestli si jí profesor Snape všimne. No po včerejšku, pomyslela si...

Vylezla z pokoje a ve společenské místnosti byl už Draco. Když ji viděl, klesla mu brada.

„Teda, Hermiono, netušil jsem, že se dovedeš takhle obléct," zahvízdal a na tváři mu hrál úšklebek.

Pozvedla jedno obočí a se stejným úšklebkem si sedla naproti němu.

„Proč?"

„Vždycky si byla jen ta knihomolka a šprtka, s upnutou kravatou až u krku, tím hnusným svetrem, který jen škrábe, a hábit sepnutý na všechny spony. A vlasy všude kolem," zasmál se Malfoy.

„Myslela jsem, že to bude příjemná změna od té upjaté šprtky, za kterou mě tu každý stále má."

„Tohle se ti rozhodně povedlo. Jen tak dál," mrkl na ni a vstal. „Jdeme na snídani?"

„Jasně."

Byla nadšená. Když i Malfoyovi se líbil její nový outfit, bylo to na dobré cestě. Když scházeli schody k Velké síni, potkali cestou Harryho s Ronem.

„Hermiono, co to...vypadáš...jinak," řekl zaraženě Harry a celou si ji prohlížel. „Sluší ti to."

„Děkuji, Harry," řekla Hermiona a usmála se.

Ron oproti němu na ni zíral nevraživě, když viděl, že jde s Malfoyem.

„Co tady děláš s ním?"

„Promiň, Ronalde. Nevěděla jsem, že potřebuji svolení k tomu, s kým mám chodit po chodbách hradu," prskla na něj a Malfoy se jen zašklebil, jak Weasleyho setřela a vyšel za ní. Cestou se jen letmo pozdravil s Harrym.

Ve Velké síni však udělala další pozdvižení, když si přisedla ke Ginny, která začala hned ječet, jakmile ji viděla, a poté, když jí řekla Hermiona, co se dělo po jejím odchodu z Velké síně.