Pan tajemný

Ronald

In loving memory of Minerva McGonagall - Dame Maggie Smith (Piertotum Locomotor forever) - 28.12. 1934 - 27.9. 2024

Varování: Tato kapitola možná znechutí některým Ronalda nadobro...ale nebojte se. Hermiona se ze všeho dostane, co jí ještě poslední půl rok studia přinese... a Pan tajemný jí bude stále na blízku! 💚

Celý leden se Hermiona intenzivně připravovala na pololetní klasifikaci. Jediná z ročníku jako vždy měla nadprůměrné výsledky a jakožto premiantce řekla Minerva, že bude mít závěrečnou řeč na konci školního roku, z čehož měla asi největší stres. Severus ji uklidňoval, že tohle bude pro ni maličkost.

„Severusi," řekla jednou, když se tím zabývala, „jak mám mít závěrečnou řeč, když se toho tolik změnilo? Nevím ani, co bych měla říkat."

„Hermiona Grangerová někdy neví, co má říct?" Zeptal se jí úsměvně Severus, když opravoval eseje jejich ročníku.

Hermiona k němu přišla a sedla si mu na klín. Obejmul ji kolem pasu, políbil do vlasů a pokračoval v opravování. Nebelvírka ho pozorovala, jak psal komentáře a jen si posměšně vždycky odfrkla.

„Co ti přijde tak vtipného? Vždyť se mi zdá, jako byste nic neuměli."

„No dovol?" Zamračila se, a to ho rozesmálo.

„Nemluvím o tobě, miláčku," řekl rychle, když viděl její výraz, a vytáhl ze štosu její esej, kde měla velké V, jako vynikající.

„Mám snad protekci, že spím s profesorem?" Zeptala se koketně.

Severus jí štípl do boku a Hermiona vyjekla.

„Ne, nemáš protekci. Oznámkoval bych tě tak či tak vynikající, protože tvé eseje jsou vynikající."

„Och, pochvala od profesora lektvarů," ovívala se Hermiona a Severus se smál.

„Ty jsi potvůrka, viď."

„Potvůrka, co má na tebe chuť," řekla Hermiona, vstala a sedla si na něj rozkročmo.

„Hermiono, musím to dodělat, jinak to budu opravovat v noci, a to se mi nechce. Chci se vyspat. Dáváš mi zabrat, jak jsi teď náruživější," smál se a Hermiona se kousla do rtu. „A nekousej si ten ret, prosím!"

Hermiona ho začala líbat a rozepínat košili. Severus si povzdechl a odtáhl se. Kroutil hlavou a na tváři se mu vytvořil šibalský úsměv.

„Opravdu jsi potvora," říkal, když mu rozepla košili a znovu si skousla ret, který hned vyprostil a sám skousnul.

„Já vím, ale nemůžeš mi odolat," smála se, když se odtáhl.

„To je pravda," mrkl na ni a vysadil ji na stůl, opřel se rukama o desku a něžně jí líbal. „Ale opravdu to musím dodělat."

Sundal jí ze stolu a Hermiona s povzdechem odešla do koupelny. Napustila si vanu s pěnou a ponořila se až po hlavu. S úsměvem si užívala koupel a začala si zpívat. Zanedlouho cítila pohyb u dveří, otočila hlavu a viděla Severuse, jak se opírá o rám dveří a kroutí hlavou.

„Ani na mě nepočkáš," usmíval se a přišel k ní.

Klekl si k vaně a pohladil ji po tváři.

„Nechtěl si rušit, tak jsem si šla dát koupel," řekla a snažila se, aby to vyznělo naštvaně.

Severus se jen ušklíbl a sundal si kalhoty s boxerkami a vlezl si k ní. Jemně jí omýval a líbal něžně do vlasů.

„Nechceš pokračovat ve zpěvu?" Zeptal se jí najednou, když jí hladil po hrudníku a bříšku.