Pan tajemný

Obrana proti černé magii

Další den probíhal v klidném režimu. Neměla sice obranu proti černé magii ani lektvary, ale měla co dělat s ostatními předměty. Všichni jim zadali takových úkolů, že je budou dělat snad ještě o Vánocích. Ve Velké síni si neodpustil své dotíraní ani Ronald.

„Hermiono, budeš dělat už ty úkoly?"

„Ano a ty bys měl taky."

„Hermi, prosím, neudělala bys je nám také?"

Hermiona se na něho nevěřícně podívala.

„A co kdyby ses o to alespoň pro jednou pokusil ty, Ronalde?"

Harry si neodpustil odfrknutí a díval se na svého kamaráda, který zrudnul tak, že mu obličej kontrastoval s vlasy.

„Hermiono, co ti přeletělo přes nos? Vždycky si nám pomáhala."

„Ne, vždycky jsem dělala úkoly za vás. A už mě to přestalo bavit. Chci se věnovat také občas sobě, a nejen ležet v knížkách a vašich úkolech."

„Sláva," lomila rukama Ginny a smála se vedle ní. „Pojď, jdeme tě upravit."

Hermiona vstala a vyšla za svou kamarádkou, která jí doslova táhla za sebou.

„Jak upravit?" Ptal se Ron. „Na co?"

„Copak já vím, Rone? Holčičí věci," říkal Harry a pokrčil rameny.

V primuské ložnici si sedla na velkou postel a nechala Ginny na ní kouzlit své umění zkrášlování. Po skončení musela uznat, že vypadá o něco lépe, ačkoliv to byly jen nepatrné změny. Jemně vytrhané obočí, které se teď linulo nad očima, v kombinaci s voděodolnou řasenkou zvýraznilo jejich oříškovou barvu, růžová tvářenka zas její lehce vystouplé líce a růžový malinový lesk plné rty.

„Jestli tě dneska nepolíbí, tak už nevím," vrtěla hlavou Ginny.

„Ginny, budeme připravovat lektvar. Ne se líbat."

„Jasně, protože tuhle činnost si s ním vůbec nepředstavuješ."

Hermiona našpulila rty a nasupeně se na ní dívala.

„Až na ten výraz, tohle párkrát udělej. Včetně toho skousnutí rtu a máš ho," smála se zrzka.

„Ginny, ty ze mě už normálně děláš běhnu," smála se Hermiona.

Večer se vydala opět do sklepení. Červený rolák, který na sobě měla, obepínal její štíhlý pas a černé kalhoty zvýrazňovaly štíhlé nohy a kulatý zadek. Zaklepala na dveře a profesor Snape ji hned otevřel.

„Slečno Grangerová, jste přesná. Chcete si mě koupit svou dochvilností?"

„To nemám v úmyslu, profesore," odpověděla mu stejným způsobem.

Vstoupila do kabinetu a Severus ji hned zavedl vedle do laboratoře, která s jeho kabinetem byla propojená. Dlouho tu nebyla. Tenkrát ve druhém ročníku si to tu moc neprohlížela, když kradli společně s Harrym a Ronem přísady na Mnoholičný lektvar.

Mezitím, co jí prohlížel jizvu a znovu natřel mastí, se rozhlížela po místnosti. Laboratoř byla velká. Snad větší než jeho kabinet. Všude byly přísady do lektvarů, na jiných regálech byly už lektvary hotové, jednu stěnu pokrývaly dokonce jen regály s knihami k lektvarům. Hermiona byla unešená celou atmosférou v laboratoři. K tomu přispěly i tiše bublající lektvary v kotlících, které profesor pak jen lehce zamíchal a nechal pod stabilizačním kouzlem.