Pan tajemný

Příprava na zkoušky

Hermiona asi týden po procesu seděla ve Velké síni na obědě a bavila se s Ginny.

„Jak jsi na tom s tou závěrečnou řečí?" Ptala se jí její zrzavá kamarádka.

„Ginny, mám už něco připravené."

„A dáš mi to přečíst?" Vyzvídala.

„Ne," ušklíbla se Hermiona a dál se věnovala jídlu.

Ginny jí se zaujetím sledovala a kroutila hlavou.

„Je ti dobře?"

„Jo, proč?"

„Není ti nějak zle po ránu?"

„A mělo by?" Zeptala se nechápavě Hermiona.

„Já jen, že taková kombinace by ti normálně udělala v žaludku takovou paseku, že by si nestihla ani vyběhnout do prvního patra na toaletu. Natož to množství jídla."

Hermiona se na ni podívala a zpět na talíř. Když viděla před sebou zapečené brambory se sýrovou omáčkou, ke kterým přikusovala borůvkový koláč s kyselými okurkami, vytřeštila oči a pustila vidličku. Ginny se smála.

„Jak vidím, tak se vám asi s panem tajemným zadařilo," strčila do ní zrzavá Nebelvírka.

„Ginny, raději si zaběhnu za Madame Pomfreyovou, abych měla jistotu," řekla s úsměvem Hermiona.

„Jdu s tebou, protože u toho chci být, až uvidím tvůj výraz, natož pak jeho, až mu to řekneš."

Obě se zvedly a běžely na ošetřovnu.

„Hermiono, stalo se něco?" Zeptala se starostlivě Madame Pomfreyová, když téměř rozrazily dveře ošetřovny.

„Madame Pomfreyová, mohla byste mě vyšetřit? Ginny si myslí, že bych mohla být těhotná, ačkoliv mi po ránu není zle. Měla jsem zajímavou kombinaci chutí na jídlo."

Léčitelce se rozzářily oči a usmála se.

„Pojďte, podíváme se."

Když se Hermiona položila na lůžko, Madame Pomfreyová nad ní několikrát mávla hůlkou. Když viděla nad bříškem vznášející se obláček ve tvaru plus, vydechla Hermiona štěstím.

„Gratuluji, Hermiono," řekla léčitelka a pohladila ji po tváři. „Vše zatím vypadá v pořádku. Teď vás ale budu hlídat."

„Nebojte, Madame Pomfreyová, to my všichni," řekla rychle Ginny, která stála u Hermiony a šťouchla jí provokativně do ramene.

Hermiona se zasmála a hladila si bříško. Stékala jí slza po tváři a úsměv se jí ještě víc rozšiřoval.

„Budete chtít, abych vytvořila kouzlem fotografii?" Zeptala se najednou Madame Pomfreyová.

„A to jde?" Zeptala se kudrnatá Nebelvírka.

Poppy se jen uchechtla a napřímila se.

„Jistě, jsem léčitelka," řekla a znovu máchla hůlkou.

V ruce se jí zjevila malá fotografie, která vypadala jako mudlovské sono, jež podala Hermioně.

„Myslím, že tohle je dárek pro tatínka," mrkla na ni Madame Pomfreyová a Hermiona si hned fotografii vzala a vyskočila z postele.

Když pak obě dívky vykročily do chodeb hradu, smály se, než došly do sklepení na hodinu lektvarů.

„Jsem fakt zvědavá, jak se bude tvářit," řekla Ginny a obě se chechtaly, než si sedly na své místo v první lavici.