Mladí, krásní a nadržení (Young beautiful and Horny)

nová dohoda

Stála jsem před Dennyho dveřmi a nervozita ve mně bouřila. Měla jsem pocit, že se mi srdce rozbuší, když jsem zaklepala. Po chvíli se dveře otevřely a Denny se na mě usmál, jeho výraz byl zároveň překvapený a potěšený.

„Ahoj," řekl a pozval mě dál. Vstoupila jsem do jeho bytu, kde mě uvítala známá atmosféra, pohovka, na které jsme trávili hodiny, a na stole prázdné lahve od vína. Denny, kolik jsi toho vypil?

Cítila jsem se, jako bych se vrátila zpět do minulosti.

Denny si sedl na pohovku a já jsem se přidala. Jeho výraz byl rozpačitýa zastřený, jako by zvažoval, co říct. „Víš, poslední dobou jsem na tebe dost myslel," začal. „Cítím se jako robot, co jen prochází dny. Všechno je rutina."

Přikývla jsem, souhlasila s ním. „To je normální. Ale občas je dobré si uvědomit, co je důležité."

„Přesně to jsem si říkal... A ty jsi pro mě důležitá," dodal s naléhavým tónem.

Cítila jsem, jak mi poskočilo srdce. „Denny, já..." jeho pohled se najednou zostřil.

„Myslím, že to, co jsme měli, by stálo za to zkusit znovu. Jenže já se teď cítím jako na houpačce. Chci se vrátit k tomu, co jsme měli, ale nevím, jestli ty jsi ještě schopná mi dát šanci."

„To je těžké. Oba jsme si prošli peklem, nebo aspoň já. Není to tak jednoduché," jeho výraz mě přesvědčoval, že zažil šílených pár týdnů. Ale nechechávsls jsem se tím ovlivnit, snažíc se být opatrná.

V jeho očích se zračila touha. „Víš, já jsem večer nemohl spát. Myslel jsem na nás, a... sakra, jsem opilý. Omlouvám se, jestli jsem ti tím zkomplikoval život. Jen jsem chtěl, abys věděla, že mi na tobě záleží."

„Denny, i já jsem na tebe myslela. Měla jsem pocit, že bych ti měla říct, co cítím. Omlouvám se, že jsem nebyla upřímná ve svých pocitech. Když jsme se potkali naposledy, nevěděla jsem, jak to uchopit. Měla jsem strach, že ti ublížím nebo že ty ublížíš mně."

Zhluboka se nadechl a jeho oči se mi znovu setkaly s těmi mými. „Chápu, že to bylo složité. Já jsem to cítil stejně. Ale já se cítím ztracený, když nejsi se mnou. Mám pocit, že mě to ovlivňuje víc, než jsem si myslel."

„Já také. Možná bychom si měli dát šanci. Ale musíme si být jisti, že to chceme oba," řekla jsem.

Odpověděl mi pohledem, který říkal víc než slova. Znovu jsem mu pohlédla do očí a řekla: „Vím, že to bude těžké, ale chci zkusit začít znovu. Bez dohody, bez předem daných pravidel. Jen my a naše upřímnost."

Denny se na mě podíval s úsměvem, který vyzařoval naději. „To zní jako plán. Jsem rád, že jsi tu, Emm. Tentokrát se musíme otevřít jeden druhému a nechat to plynout."

Přikývla jsem a cítila, jak se mezi námi vytváří nový prostor. Věděla jsem, že je to začátek, a i když jsme se oba báli, touha po tom, co jsme měli, byla silnější. Tentokrát jsme byli připraveni čelit tomu, co nás čekalo.