Mladí, krásní a nadržení (Young beautiful and Horny)

The glow

"Jsem u tebe za pět minut." Ozvalo se v telefonu.
"Tak pak zazvoň. Těším se."
"Já taky.. pa"
S mým chabým pa zavěsil.
Telefon jsem vložila do malé starotůžové kabelečky na stříbrném řetízku a tu rovnou nechala viset na mém rameni a při pohledu do zrdcadla v předsíni jsem si nasadila jemné stříbrné náušnice, které jsem dostala od maminky k jenadvacetinám.
Stříbrný řetízek na kabelce, náušnice a obyčejný taktéž stříbrný prstýnek mi byli jedinými doplňky. Bohatě stačily. Nalíčené oči sbíraly všechnu pozornost.
Nazula jsem si své nejlepší sandálky na podpatku ve stejné barvě jako jsem měla kabelku.
Když jsem se otočila do chodby zjistila jsem, že mě obě holky pozorují.
"Tak?" Zeptala jsem se s očekáváním.
"Jakoby mezi nás sestoupil anděl." Řekla Kim.
"Přesně. Anděl. Anděl v těle ďábla." Dodala Tess a já se musela zakřenit.
Zvonek zazvonil.
"Tak já mizím."
Moc jsem se musela přemlouvat, abych schody neseběhla. Naštěstí jsem ani moc rychle jít nemohla, moje podpatky mi v tom bránily.
Zbývalo jen posledních pár schodů a byla jsem dole.
Jeho silueta se rýsovala za sklem dveří.
Zatačila jsem do nich.
Nedřív mě zasáhla jeho velice příjemná kolínská.
Po té jeho pohled.
Neudržel se a sjel mě celou.
Taky jsem si ho prohlédla.
"Ahoj.. vypadáš úžasně." Vypadlo z něj.
"Ahojky." Usmála jsem se na něj. Taky nevypadal špatně, na sobě tmavě modrý oblek, šitý na míru a bílou košili nahoře rozhalenou. Vypadal slušně oblečen, ale přitom trošku ležérně.
"Něco jsem ti přinesl." Zašeptal a pozvedl k mému obličeji růži. Byla krásná a měla stejnou barvu jako moje kabelka a boty.
"Och děkuju, je překrásná." Přivřela jsem oči a přivoněla.
"Měli bysme jet, ať přijedeme hezky na čas." Položil mi ruku na záda a tím nejmenším tlakem mě směřoval k autu. Jako správný gentleman mi s.. prosím madam.. otevřel dveře a s krásným úsměvem je zavřel, za chvíli jsme seděli v autě a mířili do restaurace.
"Vidím, že jsis udělala průzkum." Podotkl s jiskřičkami v očích.
"Ani jsem nemusela, Tess v ní byla se svým šéfem a taky mi pomáhala, vybrat šaty.." přiznala jsem. Sakra. Nemusím mu přece vyklopit všechno.
"Vybrala dokonale." Řekl klidně. "Za chvíli jsme na místě."
"Denny? Doufám že tam nebude víc lžiček než jedna." Vyslovila jsem nejhorší scénář.
"Neboj, tam bych nechtěl ani já, tohle je jen velice dobře vypadající restaurace kam se chodí najíst lidi, co mají peníze. Ne šlechta." Zasmál se a já musela taky.
I tak mi v hlavě zaznělo. Lidi co mají peníze..
Když jsme vešli, věděla jsem co tím myslel.
Čistý design zlatých lustrů a bílých a černých doplňků byl dechberoucí.
Tohle místečko vás donutilo se cítit, že sem nepatříte, ovšem personál zajistil opak. Ke stolu nás usadil velice příjemný číšník a rovnou nám i objednal. Když viděl jak jsem ve výběru jídel ztracená, doporučil mi jídlo, ke kterému dodal.
"Můžu vám zaručit, že vám bude chutnat a taky se z toho najíte, madam." S posledními slovy stišil hlas a mrknul na mě.
Musela jsem se potichu zasmát.
Na stůl nám přinesli víno a my v době čekání na jídlo jsme započali velice příjemnou a nenucenou konverzaci.