Druhá šance

Druhá šance #1

Daisuke pod tímto dotekem ztuhl, jeho dech se zrychlil. Úlekem zavřel oči a snažil se ho od sebe odstrčit. ,,Nech mě být!" vydechl roztřeseně.

Hikari se od něj s úsměvem odtáhl. ,,Hysterko. Dřív ti něco podobného nevadilo. Například tohle, vzpomínáš si?" Pak se k němu naklonil znovu, ale tentokrát se něžně otřel o jeho rty, dvěma prsty si přidržujíc jeho bradu.

Dai se zachvěl, nikoliv však slastí, ale odporem. Tohle mu rozhodně příjemné nebylo, ani trochu. ,,Pusť..." zaprosil nešťastně. I když za to nemohl, cítil se strašně, jako by svého přítele podváděl.

,,Ts, ts, ts," zamumlal Hikari a o několik kroků ustoupil, až dokud nenarazil na stěnu za sebou. Nechal mu tak místo k útěku, se slovy: ,,Stejně budeš jednou můj."

Modrovlásek se okamžitě sebral a z místnosti vyběhl. Doběhl až ke své skříňce, ze které vytáhl několik učebnic, které mu ale téměř spadly. Celý se třásl, a to teď měl s Ayamem mít další hodinu.

K jeho překvapení byl v učebně Hikari dříve než on, ale seděl až úplně vzadu, co nejdál od dveří. Rozčesával si své vlasy, jež měl na chlapce opravdu dlouhé - po pas. Když vycítil, že vstoupil do místnosti, podíval se na něj s přiblblým, ale nevinným úsměvem.

Daisuke od něj odvrátil pohled a zamířil do první lavice. V téhle třídě seděl hned vedle své nejlepší kamarádky, černovlásky Reyny. Ta na něj ihned zamávala a věnovala mu úsměv, jakmile však uviděla jeho zoufalý výraz, její úsměv opadl.

,,Co se stalo?" strachovala se ihned.

,,Uhmm, nic... vůbec nic..." zalhal jí mladší, ačkoliv každému muselo být jasné, že lže.

Jejich konverzaci a další vyptávání utnul příchozí učitel. A světe div se - jednalo se o hodinu, při které Hikari dával pozor. A to zcela dobrovolně! Sice fyziku neměl rád, ale šla mu, takže ho to docela i bavilo.

Modrovlásek na tom byl podobně, narozdíl od něj však měl tento předmět rád. Vlastně, měl rád všechny předměty, tedy kromě němčiny, kterou opravdu nesnášel. Čemuž se ani nebylo třeba divit, ještě k tomu po tom dnešku. Kdyby ho nezachránili ti dva kecalové, nejspíš by se pořádně ztrapnil. To teď ovšem hodil za hlavu.

,,Dneska si zopakujeme vrhy. Nějaký dobrovolník na svislý vrh vzhůru?"

Nikdo se nepřihlásil, tak Hikari pokrčil rameny a zvedl ruku. Profesorova tvář se rozzářila, že je alespoň nějaký zájemce. Nadiktoval mu tedy příklad a hnědovlásek se dal do řešení.

Modrovlásek ho v tomhle ohledu následoval a příklad začal sám počítat. Poté ho dál opsat Reyně, která byla ráda, že dokáže převádět jednotky.

,,Uhm, svislý vrh vzhůru. Známe počíteční rychlost, Vo=25m/s, a čas, t=2s. Potřebujeme zjistit výšku a její čas. Vzorec pro dráhu, nebo výšku, je s=Vo*t-1/2gt2, což po veškerých úpravách," vypočítal rovnici, ,,vyjde 30. 30m."

Učitel na něj kývl, i když se nedíval. Hikari tedy začal mluvit dál: ,,Maximální výšku spočítáme Tv=Vo/g, což je dvě a půl sekundy."

,,Skvěle, skvěle. A dokonce u toho i zvládáš mluvit. Můžeš si sednout. Někdo další?"

Ayame při odchodu střelil pohledem po modrovláskovi, ten však kousal do sešitu, i když jeho pohled vycítil.

Nikdo se nepřihlásil, proto se učitel rozhlédl po třídě a pohledem ulpěl na černovlásce, která se právě snažila snížit svou pozornost.

,,Co vy, Reyno? Vy máte vždy vše dobře. Jistě vám to půjde," rozhodl učitel a zavolal jí k tabuli. Co však nevěděl, bylo, že Reyna vždy vše opsala od Daisukeho.