Druhá šance

Druhá Šance #3

Ráno

,,H-h-h-haaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa?!"

Poklidné páteční ráno narušil překvapený výkřik mladého modrovláska, který se právě probudil. Už od začátku tušil, že bude nebezpečné s Hikarim bydlet, což se také potvrdilo. Probudil se totiž v jeho těsném objetí, přičemž hnědovlásek na sobě měl jen kalhoty. To bylo nadmíru podezřelé a taky docela děsivé. Co proboha včera dělali?

Hikari zkroutil tvář do bolestné masky a dokonce se i ze spánku zamračil. Tiše ze sebe vypravil, aniž by byť jen otevřel oči: ,,Neječ, bolí mě z toho akorát hlava, Daisuke."

Dai opravdu už neječel, tak trochu totiž překvapením ztratil hlas. Nějakým způsobem se z postele vyhrabal, až žuchl na zem.

,,Huh? Copak to děláš, ty trdlo?" Hikari, když uslyšel tupou ránu, opatrně otevřel oči. Ani ho nepřekvapovalo, že do místnosti proudily slabé paprsky slunečního světla - on sám dokázal spát až den v kuse a Daisuke toho vypil včera docela dost.

Modrovlásek mu neodpověděl, jen si třel hlavu, na kterou spadl. Podezřívavým pohledem mezitím staršího probodával.

Ten se zvedl do sedu a upřel na něj své rozespalé studánky. Tvářil se zcela nevinně, a to dokonce i tehdy, když se ho snažil uklidnit slovy: ,,Nemusíš se bát, nespali jsme spolu. Tak hezky zalez na postel, ať můžu spát dál."

Modrovlásek mu sice zcela nevěřil, ale říct mu to nehodlal. Místo toho poslechl a na lůžko se vyhoupl, ovšem se slovy: ,,Je pátek. V pátek se taky chodí do školy, pamatuješ?"

,,Ne, jo, možná... počkej, něco ti pošlu." Starší se natáhl po mobilu. Čekal, že tam bude nějaká zpráva od Rena, ale kupodivu nebyla. Že by to jednoduše přešel? No, to asi těžko. Vzápětí poslal jak fotku, tak nahrávku Daisukemu a zvedl se s omluvou, že musí do koupelny. Uvnitř doslova umíral smíchy.

Daisuke nevěděl, o čem to starší mluví, ale jakmile obdržel jeho zprávu, tak mu to došlo. Vyjeveně zíral už na tu fotku, a když uslyšel onu nahrávku, bylo mu na mrtvici. Barvy střídal jako chameleón.

Hikari s úlevou u zrcadla zjistil, že již není tak bledý jako den předtím. Ze skříňky vedle umyvadla vytáhl prášky a dva do sebe hodil. Věděl, že je bude potřebovat, protože ho Dai pravděpodobně zabije, až se do pokoje vrátí. S povzdechem si opláchl obličej ledovou vodou, vyčistil si zuby a odebral se zpět za svým společníkem.

Ten, jakmile ho zpozoroval, zaujal zajímavý postoj. Vyskočil na nohy a zadíval se na něj. ,,Ayame Hikari, pověz mi, čím jsi mě to včera nadopoval."

,,Trochou slabého vína. Ale pil si ho dobrovolně." Hnědovlásek zkroutil své rty do pobaveného úšklebku a zastavil se hned vedle vstupu do podkroví. Zajímalo ho, s čím druhý přijde. ,,A na dnešek si mi slíbil pokračování."

,,Heee?" vyjekl mladší a zakroutil hlavou. ,,Ne ne ne ne, to jsem určitě neudělal..."

,,To teda jo," přikývl Hikari, zakládajíc si ruce na hrudi. Tuto chvíli si nadmíru užíval, protože si ze včerejšího dne pamatoval úplně vše. ,,Kdyby sem tě nezastavil, nejspíš by si neskončil jen u sezení mi na klíně a líbání..."

,,Cože jsem dělal?" zděsil se mladší. ,,Počkat, jak 'jen'?" došel mu pravý význam Hikariho slov. To jakože... on sám chtěl něco víc?

,,Já si to tričko sám nesundal," podotkl Hikari a udělal k němu několik kroků. Líbilo se mu, jaký výraz má mladší ve tváři. Měl strašné nutkání si ho přitáhnout do náruče a přitisknout své rty na ty jeho, položit ho na postel a pokračovat v tom, co dělali večer...