Pondělí
Od doby, kdy Daisuke opustil nemocnici, uběhly pomalu už dva dny. V tomto časovém intervalu se nastěhoval zpět k sobě, sešel se s Renem, se kterým si všechno vyjasnili. V návaznosti na to mu blondýn odpustil a jejich vztah se tak vrátil do starých kolejí. I přesto modrovláska tížily výčitky svědomí. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale cítil se špatně. Špatně vůči Hikarimu.
Do školy se sunul kupodivu pomalu, tedy pomaleji než obvykle. Překvapením mu bylo, že na něj Ren čekal před školou a evidentně mu vůbec nevadilo, že je v okolí spousta studentů, prostě ho políbil. Pak ho chytil za ruku a zatáhl do šatny. To bylo velice zvláštní, neboť tohle nikdy nedělal. Vždy chtěl jejich vztah před ostatními spíše skrývat, což se mu kupodivu dařilo. Tohle byla změna a Dai se jí nebránil. Alespoň se bude moci věnovat svému příteli než Hikarimu.
Ve škole seděli ve své těsné blízkosti a pořád se smáli. Ani jeden z nich se o Hikarim ani nezmínil, takže se jeho podvědomá přítomnost začala zcela vytrácet. Jako kdyby tam prostě vůbec nebyl. V tomto duchu probíhal celý zbytek vyučování a než se nadáli, už byli na cestě do šatny. Překvapivě rychle to uteklo a jejich dnešní společný čas se blížil ke konci. Tedy, alespoň to si myslel Daisuke.
,,Zvu tě na rande," prohlásil najednou blondýn a propletl si s mladším ruce. Ren byl dokonce ještě o pár měsíců starší než Hikari, takže byl z nich tří ten nejstarší. A taky se považoval za toho nejlepšího. Byl upřímný, milý, hezký a dokonce i chápavý. Co víc si přát?
,,Rád přijímám," usmál se mladší a koukl na něj. Nemohl si pomoct, měl pocit, že dnes se Ren chová trochu jinak. Ale nemohl přijít na to, proč.
A Ren se opravdu choval jinak, ale to proto, že byl tak šťastný, že ho má u sebe a Hikari se mu už nebude plést pod nohy. Sice neúmyslně, ale zbavil se ho. Jednou a provždy. ,,Tak kam to bude, můj pane?"
,,Výběr nechám na vás," uculil se Daisuke a odpověděl mu hlasem, jako kdyby byl opravdu nějaký šlechtic, čemuž se vzápětí rozesmál.
I starší se tomu zasmál, protože ho to pobavilo. ,,Tak co kdybychom zašli ke mně a pustili si nějaký film? Určitě tam budu mít popcorn."
,,Úžasný výběr," odsouhlasil mu tento nápad mladší a nechal se jím vést k jeho domovu, přestože cestu moc dobře znal.
,,Co si pustíme? Nedávno vyše nový film, určitě si o něm slyšel, a popis zněl rozhodně zajímavě. Co se podívat na 50 odstínů šedi, zlato?" nadhodil Ren a bezděčně ho políbil na tvář, přestože se málem přizabil o vlastní nohy. Této své blbosti se tiše zasmál.
Dai pokrčil rameny. Přesto, že by zřejmě měl, tak o onom filmu neslyšel. Na televizi, seriály, nebo filmy nekoukal, občas si jen pustil nějaké anime. ,,Můžeme," přikývl a polibek mu oplatil. Narozdíl od něj však nezakopl.
Za pár minut už dorazili do domu a Ren zamířil do kuchyně. Mladší věděl, kde má notebook, tak mu nařídil, ať dojde zatím vyhledat film, že udělá ten popcorn. Alespoň si tak mezi sebe rozdělí práci. Při cestě do jeho pokoje modrovlásek zjistil, že nikdo jiný zde není. To bylo docela zvláštní, většinou byli doma všichni členové Renovy rodiny. Nijak se nad tímto poznatkem nepozastavoval, popadl počítač a přemístil se s ním do obýváku.
Když zjistil, na jaký film se to vlastně umluvil, trochu se zarazil. To se jako budou koukat na porno? Ne, že by mu to vadilo, ale bylo to trochu... zvláštní.
Ren udělal slaný popcorn, který měli oba dva tak rádi, a nasypal ho do velké mísy. Pobral z ledničky dvě coly, protože ty se k tomu hodily nejlépe, a zamířil na místo jejich setkání, tedy obývací pokoj. Daisuke už se spokojeně uvelebil na pohovce a čekal, až starší přijde. Výběr filmu se mu stále zdál zvláštní, ale když si to Ren přál, nic nenamítal.
ČTEŠ
Druhá šance
Short StoryDaisuke, názorný příklad ukeho, žil až doposud normální středoškolský život, společně se svým úžasným přítelem, Renem. Jednoho dne mu však tento ideální stereotyp života naruší jeho první láska, jež mu v minulosti způsobila jen problémy a trvale. Ay...