Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 45.

Trápila jsem se s tím několik týdnů, nejvíc po tom co se dostavila očekávaná nebo spíš neočekávaná menstruace.
Přemýšlet jsem nad tím přestala až po tom, co Max dojel první v před posledním závodě sezony. Skóre bylo vyrovnané. Čekal nás poslední přesun do Abu Dhabi. Letěli jsme tam přímo z Las Vegas.
Ten časový posun byl šílený. Bylo to skoro o 12 hodin, ještě ke všemu jsme letěli proti slunci, takže když jsme přistávali, byl v Abu den.
Charles byl od konce závodu v Las Vegas pekelně nervózní. Nemluvili jsme spolu několik hodin.
,,Pojedu rovnou na okruh." oznámil mi, když jsme přistáli.
,,Dobře." souhlasila jsem s ním. Věděla jsem, že má své předzávodní rituály, které chce dodržet.
,,Pojedu nás ubytovat, a pak kdyžtak za tebou zajedu."
,,Když se ti bude chtít." odpověděl bez jakéhokoliv zájmu. Povzdechla jsem si a snažila to moc neřešit. Na cestě do hotelu mi dělal společnost Carlos.
,,Můžu se na něco zeptat?" přerušil hrobové ticho v autě.
,,Jasně, že můžeš." odpověděla jsem mu s úsměvem.
,,Děje se něco?" otočil se ke mně, protože jsme zrovna stáli na křižovatce.
,,Mělo by?" pokusila jsem se o nevinný úsměv.
,,Vidím jak se k tobě choval, a nechci abys byla nešťastná. K tomuhle ses nezavázala." připomněl mi slib, který jsem složila Charlesovi v náš svatební den.
,,Je nervózní."
,,To je přece jedno, že je. Měl by si uvědomit, že ty jsi jeho největší podpora. Co všechno jsi pro něj obětovala, co všechno sis zkusila, tohle není prostě správné."
,,Není co s tím dělat. Až to v neděli vyhraje, bude to všechno pryč." snažila jsem uklidnit i sama sebe.
,,A bude?" zeptal se znovu.
,,Doufám v to." hrála jsem si s prstýnky.
,,Carrie, řekni mi co se opravdu děje?" zaparkoval u hotelu. Do očí se mi nahrnuly slzy. Vydechla jsem abych je zahnala.
,,Je to těžký." podívala jsem se na něj. Měl soucitný ale zároveň ustaraný výraz ve tváři.
,,Snažím se otěhotnět, neustále se mi jenom vrací negativní testy. On má teď šanci vyhrát a být mistr. Moje matka se zase přihlásila o svou existenci, několikrát jsem u našeho domu potkala Celeste, a prostě." vzlykla jsem. Teď už se slzy nedaly zadržovat.
,,Mám pocit, že se všechno hroutí jako domeček z karet." otřela jsem si z očí slzy.
,,Ach Carrie." odpoutal se aby mě mohl obejmout. Rozbrečela jsem se mu ve vší parádě do mikiny.
,,Mám s ním promluvit?" navrhnul mi. Zvedla jsem hlavu a zakroutila jí.
,,Ne." otřela jsem si znovu obličej. ,,Nerozrušuj ho ještě víc. Bude to v pohodě." nahodila jsem svůj profesionální úsměv.
,,Opravdu jsi mu tohle neslíbila." připomněl mi znovu.
,,Slíbila jsem mu podporu, věrnost a v dobrém i ve zlém. To taky dělám." odpoutala jsem se a vystoupila z auta. Z kufru jsem vytáhla naše kufry.
,,Neměla by ses trápit." apeloval na mě skrz otevřené okénko.
,,Nebudu." usmála jsem se. On okénko vytáhl a odjel. Otočila jsem se, vyšla několik schodů do recepce hotelu abych si převzala náš pokoj.
Dostali jsme luxusní apartmá v nejvyšším patře s výhledem na celé Abu Dhabi. Vybalila jsem kufry a vlezla si do sprchy. Horká voda mi stékala po tváři a smyla tak slzy, které jsem prolévala.
Konečně jsem po nějaké době uznala, že je toho psychicky hodně.
Charles byl od rána do večera na okruhu. Pomáhal mechanikům s vylepšením jeho monopostu. S tréninkem byl spokojený a od toho se odvíjela jeho nálada.
,,Vezmu tě na večeři." oznámil mi z koupelny. Zvedla jsem oči od rozečtené knihy.
,,Kam?"
,,Dostal jsem doporučení na jednu luxusní sushi restauraci, tak mě napadlo" vylezl z koupelny. ,,že bychom mohli zajít tam." usmál se.
,,Asi můžeme." zvedla jsem se z křesla abych se převlékla. Natáhla jsem na sebe kalhotový kostýmek, a přes vlasy si vzala šátek, protože jsem ctila jejich kulturu.
Zmíněná sushi restaurace se nacházela nedaleko hotelu kde jsme bydleli. Došli jsme ten kousek pěšky.
Usadili nás u pěkného stolu s výhledem na moře, kde se houpalo pár lodí.
,,Něco pro tebe mám." podal mi s úsměvem podlouhlou krabičku.
,,Co to je?" vzala jsem ji do ruky.
,,Něco co si zasloužíš." mrkl na mě.
S nervozitou jsem krabičku otevřela. Byl v ní náramek stříbrné barvy. Skládal se z do sebe vzájemně zapletených ležatých osmiček.
,,Je krásný." těkala jsem pohledem mezi ním a náramkem.
,,Je to poděkování za celý rok, za celou sezónu. Za svatbu, za to, že jsi mi řekla ano, a taky za to, že jsi moje největší podpora, i když to je se mnou mnohdy dost těžké." chytl mě za ruku. Se slzami v očích jsem mu věnovala úsměv.
,,Zapneš mi ho prosím?" vyndala jsem ho z krabičky. Cha mi ho ochotně připl.
,,Miluju tě." podíval se mi do očí.
,,Miluju tě." přejela jsem prsty po jeho dlani.
Společně jsme si objednali výběr z několika druhů sushi. Vzájemně jsme ochutnávali, tedy až po tom co jsem Cha naučila pořádně držet hůlky. U toho jsme se dost nasmáli. Konečně z něj zase sršela ta uvolněná nálada. Byla jsem ráda alespoň za tu trochu.
Při návratu na hotel jsme se dost smáli. Drželi jsme se za ruce a vyprávěli si. Vzpomínali jsme hlavně na svatbu.
Spát jsme šli brzy, protože bylo potřeba aby se na kvalifikaci dostatečně vyspal. Když nám ráno zazvonil budík, starý Charles byl zpátky. To mě uvedlo do špatné nálady už od rána. K tomu ani trochu nepřidala zpráva od Celeste. Jeho slib, že si ji zablokuje byly jenom kecy. Společně jsme odjeli do Paddocku. Ten byl narvaný lidmi mnohem víc než kdy jindy. Nedalo se pořádně ani nikam projít.
,,Pojď k nám Carrie." mávla na mě Beka. Seděla u stolu s Kelly, Bellou a Carmen. Protlačila jsem se davem k nim.
,,Co to je sakra?" zapadla jsem na židli u jejich stolu.
,,To je Abu Dhabi zlato. Dáš si kafe?" posunula mi nápojový lístek Kelly.
,,Asi bych mohla." přikývla jsem.
Objednala jsem si ledové Latté. Venku bylo kolem 28 stupňů, ale teplota měla v průběhu dne stoupat, proto kafe s ledem byla skvělá možnost jak to přežít.
,,Tohle jsme tu ještě neměli." opřela se do židle Kelly.
,,Co?" zpozorněla jsem, zda se kolem mě něco neděje.
,,To bodové skóre." připomněla Carmen a usrkla brčkem ze své kávy.
,,Jo tohle." protočila jsem očima.
,,Zase pojedou akorát na krev." dodala jsem. Slunce nabíralo na své intenzitě.
,,Vždycky je to až na krev." přikývla Kelly. Neměla jsem sebemenší náladu se o tom bavit. Stále mě zaráželo jeho chování. Chvíli jsme tam seděly a bavily se o plánech na zimu.
,,Kde jsi?" přišla mi zpráva od Charlese.
,,Kde jsi ty?" odpověděla jsem.
,,V garáži." přišla mi odpověď. Omluvila jsem se holkám a vydala se za ním. Podařilo se mi protlačit davy až ke vchodu. U každého vchodu do boxů stál výjimečně sekuriťák. Prošla jsem kolem něj s úsměvem a propustkou na krku.
Charles seděl v monopostu. Prošla jsem kolem automechaniků, kteří se o něčem horlivě bavili. Přidřepla jsem si vedle něj.
,,Potřeboval jsi něco?" sledovala jsem jak se tribuny plní fanoušky.
,,Myslel jsem, že budeš se mnou." odpověděl nepřítomně a sledoval obrazovku před sebou.
,,Jsem tu, ale ty ses vypařil."
,,Mám tady svou práci." připomněl mi. Opravdu neměl zrovna nejlepší náladu.
,,Podívej se." nadechla jsem se. On se otočil mým směrem.
,,Já chápu, že máš nervy, chápu, že jsi kvůli tomu nepříjemný a chápu jak moc na dosah jsi tomu co chceš dokázat, ale dělám opravdu maximum." vydechla jsem a opřela se o ochranu hlavy.
,,Nikdy jsem neřekl, že neděláš. Pokud si dobře pamatuju, včera jsem ti za to poděkoval." kývl hlavou k náramku.
,,Aha." zvedla jsem se. ,,Takže jenom proto, protože ses mi včera omluvil, tak je to vše vyřešené a dneska si to dáme znovu." máchla jsem rukama do vzduchu. ,,To je opravdu perfektní." otočila jsem se k odchodu.
,,Kam jdeš?" začal vylézat ven.
,,Víš co zlato?" přistoupila jsem k němu sotva na pár centimetrů. ,,Dneska ti přeju opravdu hodně štěstí, abys dojel jako první a měl opravdu dobrou pozici pro start a to myslím opravdu upřímně." dodala jsem mu slova podpory, i přestože jsem neměla sebemenší náladu.
,,Car." zašeptal.
,,Ne." odstoupila jsem. ,,Hodně štěstí." otočila jsem se a vyšla z garáže. Rovnou za východem jsem zahnula doprava ke schodišti, které vedlo do salonku Ferrari. Vytočilo mě to.
,,Jsi v pořádku?" zajímala se Pascale, která seděla v křesle.
,,Jasně, proč ne?" usmála jsem se. Byl to falešný smích, ale pro Pascale byl dostatečný. Na televizi právě probíhal začátek kvalifikace. Nasadila jsem si brýle a vyšla na balkon. Charles právě vyjel v závěsu za Carlosem z boxu. Nahla jsem se přes zábradlí, abych se podívala jak jede. Viděla jsem koncová světla těsně za výjezdem. Nervózně jsem koukala střídavě na dráhu a na televizi, kde byl záznam s pořadí a časy. S každým jeho klesnutím jsem se modlila aby to vyšlo. Když po 10 minutách vypadla z první části kvalifikace první pětice, trochu se mi ulevilo. Ani Carlos ani Charles mezi nimi nebyli.
Ohnula jsem se přes zábradlí a doufala, že alespoň zaslechnu nějaké informace o tom jak mu sedí monopost nebo ne. Bohužel přes burácení motoru jsem neměla nejmenší šanci.
,,On to dokáže." vyděsila mě Pascale. Narovnala jsem se.
,,Musí to dokázat." přikývla jsem souhlasně.
,,Hlavně aby tys byla v klidu." pohladila mě po zádech. Zpozorněla jsem.
,,Neříkej mi." otočila jsem se k ní celým tělem.
,,Jo, řekl mi to." přikývla.
,,Hlásná trouba." odfoukla jsem si. Nevěřila jsem, že musel svojí mámě vyzvonit můj problém s otěhotněním.
,,Musíš se na to přestat soustředit, jen tomu dej čas, nech to být, a ono to vyjde." chlácholila mě.
,,Já vím." oplatila jsem ji úsměvem. Na jednu stranu jsem byla na Charlese naštvaná, na druhou stranu jsem se mu nedivila.
Vzápětí začala druhá část kvalifikace. Slunce pomalu zapadalo. V případě Q2 byl Charles úspěšnější. Carlos se ale nedostal. Skončil těsně za hranicí na 11.místě. Rozhodla jsem se, že sejdu dolů do garáže abych ho podpořila.
,,Tak tohle byl totální průser." odložil helmu na stolek.
,,Máš ale silný monopost, určitě prorazíš." podporovala jsem ho. Carlos byl můj nejlepší přítel, který mě podpořil ve dnech kdy mi bylo nejhůř.
,,To nevím, uvidíme zítra." prohrábl si vlasy. Kolem právě projel Charles, který přezul a zase vyrazil.
,,Neboj, má velkou šanci, že to zvládne." uklidňoval mě, když jsem se podívala za jeho odjíždějícím monopostem.
,,Doufám." zašeptala jsem. Šlo opravdu o hodně. Mnozí z nás si to možná neuvědomovali, ale stáj Ferrari to věděla moc dobře.
Poslední dvě minuty kvalifikace byl nápor na můj nervový systém. Stála jsem v boxu, sledovala monitory a nervózně si kousala ret. Prořítil se kolem do svého posledního kola. Do první zatáčky hodně zpomalil, ale ztrátu dohnal na další rovince. První sektor projel s minimální ztrátou, ve druhém měl náskok na Maxe. Nervózně jsem si drtila klouby rukou.
,,Pojeď." opakovala jsem stále dokola. Doslova prolétl parabolikou 11,12 a 13. Rychlost měl 135 kilometrů v hodině. Přetížení na stupni tři. S blížícím se cílem se stupňovaly nervy nás všech.
1.38,6 svítilo na monitoru jakmile prolétl cílem. Max projel v těsném závěsu za ním, avšak na Charlesův čas to nestačilo.
Garáž bouchla nadšením. Se smíchem a radostí jsem objala Carlose. K nám se přidala i Rebeka s Pascale. Skákali jsme štěstím.
Dokázal to. Jako by se všechno, co se za několik týdnů stalo, vypařilo.
,,Pojď!" táhl mě Carlos na oslavu. Zasekla jsem se.
,,Nemůžu." vytrhla jsem se z jeho sevření. On se zarazil.
,,Proč ne?"
,,Když tam půjdu, ukážu mu, že je všechno v pořádku, ale ono není!" křikla jsem na něj přes hluk.
,,Nechcete se na to vykašlat?" zeptal se mě. Zakroutila jsem hlavou.
,,Bože." otočil se a běžel s ním slavit. Za ním běžela Rebeka a Pascale. Garáž zůstala téměř prázdná. Vyšla jsem ven a chůzí jsme se vydala za ním. On mezitím zaparkoval u velké černé jedničky a radostí vyskočil ven. Stála jsem za všemi lidmi s týmu a se založenýma rukama sledovala co se děje. On se rozběhl, přes zábrany naskočil na svůj tým, a se všema to pořádně oslavil. Mezi hlavami jsem zachytila jak mě hledá. Jít jsem tam ale nechtěla. Nakonec se objal s Pascale a Arthurem. Vrátil se k monopostu aby si odložil helmu a napil se vody. V Abu bylo před 30 stupňů.
Konečný výsledek byl Charles, Max a překvapivě Lando. Během rozhovorů se stále otáčel a hledal. Bylo mi to v tu chvíli jedno. Za jeho výsledek jsem byla ráda, ale pořád to neřešilo náš vztahový problém. Po oslavách jsem se přes konec pit line vrátila do salonku.
,,Bejby?" napsal mi asi po hodině zprávu.
,,Gratuluju ti." odepsala jsem. Podívala jsem se na dráhu, kde se fanoušci akorát odebírali k východům.
,,Můžu za tebou?" zněla jeho odpověď.
,,Ty jsi tady šéf." odhodila jsem telefon na gauč.
Charles za chvíli vyšel po schodech nahoru. Byl už osprchovaný a převlečený.
,,Můžeš mi říct, co se děje?" stál ve velkých dveřích na balkonek.
,,Můžeš mi to říct ty?" zvedla jsem hlavu od telefonu.
,,Mě se nic neděje." stál stále ve dveřích.
,,Tak v tom případě se neděje nic ani mě." zvedla jsem se abych si došla pro batoh s věcmi.
,,To vidím ne?" šel za mnou.
,,Nevím co vidíš, ale očividně by sis měl dojít k očnímu." dodala jsem, a hodila si batoh na záda.
,,Hodíš mě alespoň na hotel nebo se mám svézt s někým jiným?" prošla jsem kolem něj.
,,Odvezu tě." otočil se za mnou. Seběhla jsem tedy schody, a protlačila se davy k bráně.
,,Nějak ti přestávám rozumět." promluvil jako první po cestě do hotelu.
,,To mě ani nepřekvapuje." dívala jsem se dál nezaujatě z okna. Neměla jsem náladu na dlouhé konverzace o závodění. Celeste mi neustále ležela v hlavě.
,,Vysvětloval jsem ti přece jak to je už včera." dodal po chvíli.
,,Možná kdyby ses místo vysvětlování choval normálně, nemuseli bychom se tady teď dohadovat o tom komu se co děje." vlasy, které mi spadli do obličeje jsem si strčila za ucho.
,,To ty jsi tady ta nepříjemná, ne já." připomněl mi. V duchu jsem měla chuť ho uškrtit. K hotelu vedla kolona. To nás donutilo sedět v tomhle dusnu dalších 10 minut.
,,Říká někdo, kdo je nepříjemný poslední dva měsíce." podepřela jsem si hlavu rukou.
,,Znamená to pro mě hodně no, tak se nezlob, že mám sen, za kterým si jdu." rozčílil se.
,,Připomínám ti Charlotte co?" otočila jsem se k němu. Jeho výraz ve tváři ztuhl.
,,Tak to řekni." vybízela jsem ho. Věděla jsem přesně, že mě ve své hlavě srovnává.
,,Tohle nedělej Caroline." otočil se zpět k volantu.
,,Proč ne? Protože to tak je, co?" založila jsem si ruce. On můj nátlak ignoroval.
,,Nebo v tom bude něco jiného?" otočila jsem se k němu. Charles kousek popojel. Nadechla jsem se.
,,Nebude v tom náhodou Celesta?" řekla jsem její jméno a kladla na něj zvláštní důraz. Charles dupl na brzdu. S autem to cuklo.
,,Doprdele Caroline." praštil do volant. Zachvěla jsem se. On se ke mně otočil a v očích měl to samé prázdno jako tehdy.
,,To ji tak hrozně nemůžeš vystát? To ti tak hrozně leží v žaludku nebo co? Nikdy jsi ji nepoznala, ani ses o to nepokusila, ale neustále mi to budeš předhazovat!" zvýšil hlas.
,,Nechceš mi říct, že bych se snad měla kamarádit s tvou bývalou milenkou?" zasmála jsem se ironicky.
,,Prober se, jsi ženatý!" vyštěkla jsem.
,,Jo a to je možná problém!" zaútočil okamžitě a sebral mi vítr z plachet. Zalapala jsem po dechu. Jeho to okamžitě vyděsilo.
,,Carrie." zašeptal a natáhl ke mně ruku. Zastavila jsem ho, odepla si pás.
,,Ani to nezkoušej." vzala jsem z podlahy batoh a vypadla z toho zpropadeného auta.
,,Počkej!" stihl na mě ještě křiknout. Zabouchla jsem dveře a odešla druhým směrem než stály auta. Věděla jsem, že se nemá jak otočit. Využila jsem tedy příležitosti a zapadla na první zastávku metra, kterou jsem potkala. Mapy v metru mi nic neříkali, musela jsem se tedy řídit selským rozumem. Chvíli jsem přemýšlela kam se vydám. Dojela jsem na stanici Saadiyat Island, kde jsem vystoupila. Odtud jsem se další hromadnou dostala až na pláž. Hovory od Charlese jsem ignorovala. Věděla jsem, že nikdo jiný mi volat nebudeme, protože by ho za jeho chování všichni odsoudili.
,,Dej mi prosím alespoň vědět, že jsi v pořádku." napsal po hodině a půl. Odepsala jsem mu, že jsem a tím celá konverzace skončila. Kolem mě se rozhostila tma, a proto jsem se rozhodla, že se raději vrátím. Vrátila jsem se ale do hotelu za Rebekou a Carlosem.
,,Můžete mi prosím říct, kde bydlí pan Sainz?" usmála jsem se na recepční. Ta si mě změřila nedůvěřivým pohledem.
,,Můžu vám ho zavolat." nabídla mi.
,,Jsem kamarádka." vytáhla jsem z batohu propustku a průkaz členky teamu Leclerc. Po mou fotkou stálo i moje jméno.
,,Omlouvám se. Je to třetí patro, pokoj 312." ukázala k výtahu.
,,Děkuji mnohokrát." oplatila jsem ji úsměvem. Rozběhla jsem se k výtahu, abych ho stihla než se zavřely dveře. Několik lidí ve výtahu se po mě nechápavě otočilo. Nervózně jsem zmáčkla třetí patro.
Když jsem objevila dveře číslo 312, musela jsem se zhluboka nadechnout. Poté jsem na ně zaťukala.
,,Room Service." zasmála jsem se. Carlos mi otevřel dveře v kraťasech, tričku, z rozcuchanými vlasy.
,,Car?" vyvalil oči. ,,Co tu děláš?" rozhlédl se po chodbě.
,,Můžu dál?" usmála jsem se na něj. Nechtěla jsem aby hned ve dveřích poznal, že se něco děje.
,,Jasně, pojď." odstoupil od dveří. Vstoupila jsem dovnitř, z koupelny jsem slyšela Rebeku jak se sprchuje. Měli pronajatý celý apartmán. Posadila jsem se na pohovku v obýváku.
,,Děje se něco?" podal mi sklenici bílého vína.
,,Nechci vám narušovat předzávodní klid, ale potřebovala jsem vypadnout." napila jsem se.
Carlos vlezl do koupelny, aby informoval Rebeku, že jsem tam. Pak si přisedl ke mně.
,,Kdyby se nic nestalo, nebyla bys tu, tak to vyklop. Stále to trvá?" narazil na problém. Nepřítomně jsem přikývla.
,,Pokračovalo to v autě." informovala jsem ho. On se opřel do křesla.
,,Řekl mi, že je naše manželství problém." vydechla jsem. Chtěla jsem to mít za sebou. Carlos se málem udusil pitím.
,,Počkej, co že řekl?" opřel se lokty o kolena.
,,Nenuť mě to opakovat." složila jsem si hlavu do dlaní.
,,Jak si to kurva může dovolit." zvedl se. V tu chvíli vylezla Rebeka s ručníkem na hlavě z koupelny.
,,Ahoj Carrie." usmála se na mě. Zvedla jsem hlavu z dlaní.
,,Ahoj Beko, omlouvám se, že jsem vás tak přepadla." pokusila jsem se o úsměv.
,,To nevadí." odešla do ložnice.
,,Já ho fakt přetrhnu." vyváděl dál Carlos. Otočila jsem se za ním.
,,Nech to být. Bylo to v afektu." snažila jsem se omluvit jeho chování.
,,To je jedno, slíbili jste si lásku a úctu, tohle si nesmí dovolit." vytáhl telefon z kapsy. Vyskočila jsem. Telefon mu sebrala a strčila si ho do zadní kapsy kalhot.
,,Co to děláš." natáhl se po mě aby mi telefon sebral.
,,Neřeš to, ano? Přišla jsem za tebou, protože jsem potřebovala vychladnout." podívala jsem se mu do očí.
,,Chceš se tam vrátit?" zvedl obočí.
,,Musím. Pořád je to můj manžel." vzdychla jsem při myšlence, že s ním budu muset mluvit.
,,Chápu, a možná by mě za tohle nenáviděl, ale nezaslouží si tě." sedl si zpět na své místo.
,,Carlosi." otočila jsem se k němu sklíčeně.
,,Chci pro tebe to nejlepší, a ty to víš." dodal. Napila jsem se ze skleničky. Po několika jsem už byla docela v ráži, respektive dost opilá. Seděli jsme na podlaze obýváku a smáli se. Chudák Carlos musel poslouchat všechny naše opilecké řeči střízlivý.
,,Tak pojď." chytl mě za ruku a vytáhl na nohy.
,,Hou." utekly mi nohy. Carlos mě ale stihl zachytit.
,,Odvezu tě domů." oblékl mě do své mikiny.
,,To nemusíš, dostanu se do hotelu sama." snažila jsem se tvářit rozhodně a hlavně střízlivě.
,,Na to zapomeň." odmítal můj návrh. Beka se válela v lenošce a děsně se smála.
,,Pojď mě obejmout." natáhla jsem k ní ruce. Ona vyskočila a vrhla se mi do náruče. Rozesmálo mě to ještě víc.
Rozloučili jsme a společně s Carlosem jsme se vydali do auta.
,,Nechce se mi tam." protestovala jsem v autě.
,,Carrie, je to tvůj manžel, a musíte to řešit." snažil se mě uklidnit.
,,Nechtěl být můj manžel." svezla jsem se na sedačku.
,,Co to říkáš, kdyby nechtěl, nevzal by si tě." připomněl mi. Vyjeli jsme z parkoviště. K mojí smůle se náš hotel nenacházel nijak zvlášť daleko.
,,Kdyby chtěl, nikdy by mi to neřekl takovým způsobem." jako bych vystřízlivěla.
,,Lidi často chybují a v jeho případě." odmlčel se. ,,Víš kolik chyb už udělal?"
,,Myslíš si i ty, že udělal chybu?" otočila jsem se k němu s vážnou tváří.
,,Nemyslím. Myslím si, že jenom vlivem stresu neví co kecá." snažil se ho nějak obhájit.
,,Carlosi." oslovila jsem ho. ,,Jsi můj nejlepší kamarád. Neobhajuj ho jenom proto, protože je to můj manžel. Slíbil mi, že s ní utne kontakt, neudělal to, a celé naše štěstí posere jediná špatně načasovaná zpráva. On neměl ani trochu soudnosti mi to přiznat, raději s tím ani nic nedělal."
,,Prostě to zkuste nějak vyřešit." usmál se na mě, když zastavil před vchodem do našeho hotelu. Kývl hlavou ke schodišti. Charles stál na nich.
,,Tos neudělal." otočila jsem se k němu.
,,Promluvte si." kývl.
,,Děkuju za odvoz." objala jsem ho a vystoupila z auta. Počkala jsem až odjede a pak se otočila k Charlesovi.
,,Kde jsi byla?" zeptal se ustaraně.
,,Někde, kde ty ne." drbla jsem do něj prstem. Obešla ho a vešla do prostoru recepce.
,,Jsi opilá." chytl mě za ruku abych se nemotala. Nepotřebovali jsme ani jeden nevyžádanou publicitu.
,,Charlesi, prosím. Jsem unavená." zavolala jsem výtah. Mlčky šel za mnou.
Vešla jsem do našeho pokoje. Bylo zde překvapivě uklizeno. Zapadla jsem do koupelny kde jsem se také zamkla.
Vylezla jsem po půl hodině.
Cha seděl na posteli, četl zprávy v telefonu.
,,Mohl by sis s ní psát alespoň když nejsem doma?" odkryla jsem peřiny a vlezla si do postele.
,,Nepíšu si s ní. Mluvil jsem s Carlosem." odložil telefon.
,,Doporučuji mu, aby se na to raději vysral, nebo to Rebeka neunese." otočila jsem se k němu zády.
,,Nesnáším, když se hádáme." přitáhnul si mě k sobě.
,,Pro teď se na to vykašleme. Zítra máš důležitý den." vlepila jsem mu pusu.
,,Miluju tě." zašeptal mi do vlasů.
,,Miluju tě." odpověděla jsem. Usnuli jsme po chvilce. On vyčerpáním, já opilostí. 

Ahoj, 

další z mnoha kapitol je tu. 
Jenom bych Vás chtěla informovat, že jsem ve čtvrtek dopsala druhou knihu. 
Je to hotová věc a uzavírá celý příběh Hate to Love. 

Přiznám se, je to zvláštní pocit. Jakoby můj život najednou neměl žádný smysl. Psaní těchto příběhů mi pomáhalo s únikem z reality, ale nyní je asi na čase zase začít žít. 

Tento týden byl pro mě docela psychicky náročný. Kamarádku propustili i s malým konečně domů, ale její léčba je pro ni natolik fyzicky náročná, že to pociťujeme všichni. 

Zároveň jsem dostala pár indícií, že můj současný přítel, snad byl požádat mého tátu o mojí ruku. Od té doby je tajemný jak hrad v Karpatech, ale dnes ráno mě svedl na jinou myšlenku a jinou cestu, takže začínám pochybovat o pravdivosti této zprávy. 

Máme za 2 týdny výročí 8 let a jedeme do naší krásné Prahy na 4 dny. Tak uvidíme ;).

C.