S úlevou vydechla, když spatřila na Větrných skalách velkou tmavou rýsující se siluetu kočky. Přišel! Holubice vyšplhala nahoru a už na něj mohla pohlédnout zblízka. Seděl vzpřímeně, bez hnutí a sledoval slunce, které se již chystalo zapadnout za vysokými horami. Škubl uchem, aby dal najevo, že o ní ví.
"Ahoj...," zašeptala nejistě kočka a přisedla k němu. Nohy se jí vzrušením a nervozitou lehce třásly. "To je nádhera," vzdychla okouzleně, když se jí naskytl pohled na obrovské jezero obklopené lesy a horami, všechno zbarvené dozlatova. V dálce, mezi územími Deštivého a mračného klanu stála Prastará Hvězdná borovice, místo, kam si léčitelé chodili promluvit s Hvězdným klanem, když to potřebovali.
Vítr jemně čechral Holubici i Tesákovi srst, jak tam tak seděli bok po boku a nasávali tu kouzelnou atmosféru. Hodnou chvíli mlčeli, poněvadž jim vítr vzal všechna slova. Mlčeli a mlčeli, až se Holubice začínala cítit trapně. Ovšem nevěděla, jak začít, co říct. Zhola nic.
Naštěstí si Tesák v tu chvíli odkašlal a naklonil se k ní. "No tak, cos mi to chtěla sdělit?", zajímal se.
Holubicin pohled se vpil do jeho žlutých očí a odmítal se pohnout. "No...ehm...chci ti říct, že...jsi moc hezký k-kocour. Ehm...hodný a silný a oddaný a krásný a...", slova uvázla Holubici v hrdle jako kus suchého jídla.
Tesák naklonil hlavu ke straně. "To znamená...že mě máš ráda?"
"Ne!", mňoukla Holubice a celá zrudla. Tesák vypadal zmateně a malinko se zamračil. Zjevně nevěděl, co si má o náhlém podivném chování hnědobílé válečnice myslet.
To snad není pravda! Celé to pokazím!, blesklo Holubici hlavou. Zhluboka se nadechla a přinutila své srdce bít pomaleji. "Víš, Tesáku, já tě nemám ráda...miluji tě."
Konečně to z ní vypadlo. Tesák překvapeně otevřel tlamu dokořán a Holubice se mu s obtížemi opět zadívala do očí.
"Chtěla bych...být tvoje družka...prosím." Odvrátila tvář a zrudla ještě více. Myslela si, že se jí pod tíhou studu a nervozity podlomí kolena a sesype se na zem.
Tesák mlčel. Mlčel. A pak mu zacukaly fousky a nahlas se rozesmál. "Ach ty hloupá! O to se přece neprosí. Samozřejmě, že budu rád tvým druhem. Nemohu tě přeci jen tak odmítnout, když vím, co pro tebe znamenám. Nejúžasnější kocour v klanu potřebuje k sobě tu nejúžasnější kočku!", zavrněl hluboce a naklonil se k Holubici, aby jí olízl čumáček.
Holubici polilo štěstí a příjemně ji zamrazilo po celém těle. Miluje mě! Díky, Hvězdný klane. Slastně zabořila hlavičku do mourkovi husté srsti a vdechla jeho uklidňující vůni. Aniž by si to uvědomovala, počala něžně příst. Seděli tam tak spolu a kochali se nádherným západem slunce.
"Máš nějaké přání?", zeptala se Holubice šeptem po chvíli.
Tesák se zamyslel. "Jistě. Chtěl bych se stát tím nejmocnějším kocourem světa." Mluvil pobaveně, ale hluboko v hlase byla znát hladová touha.
Holubice se mu s láskou podívala do tváře. "Věřím, že na to máš. Také jsem chtěla být mocná. Avšak teď vím, že moje jediné přání je být navždy s tebou..."
"Vážně?"
"Ano. Chci být až do konce života šťastná, vést rodinu, toulat se po lese a bojovat, ale jen po tvém boku. S tebou."
Tesák byl dojat. "Tvé přání ti splním," slíbil a ovinul svůj dlouhý ocas kolem jejího těla, aby ji zahřál.
Holubice si stočila tlapky pod bříško a uvolněně se nechala unášet tou krásnou chvílí. Ačkoli jí srdce stále nespoutaně poskakovalo v hrudi, nervozita a ztracenost zmizely a nahradilo je štěstí a hluboký klid.
Ani jeden ze zasněných už nepromluvil, ovšem oba věděli, že nepotřebují slova, aby věděli, že jsou spojeni láskou. Zůstali tiše ležet, dokud na krajinu kolem nepadla mrazivá noc a povrch větrných skal nevychladl.
Holubici už po chvíli nedokázal udržet v teple ani Tesákův ocas a musela naježit chlupy, aby se před zimou, jež se jí drala pod kožíšek, alespoň trochu ochránila. Než jí zhoustne srst bude ještě nějakou dobu trvat a ta její je naneštěstí docela krátká i v Bezlistí. Přesto měla Holubice pocit, že celá hoří. V očích se jí odrážel měsíc.
Tesák si jejího počínání všiml. "Připozdívá se a začíná se ochlazovat," mňoukl soucitně, "měli bychom se vrátit." Od tlamy mu stoupala oblaka páry.
Hnědobílá kočka se s obavami podívala do jeho žlutých očí, které svítily jako lucerny. Ne!, pomyslela si, co když je tohle naposledy?
"Brzy si to zopakujeme, neboj se," ujišťoval ji Tesák, jako by jí snad uměl číst myšlenky.
"Dobře." Holubice potěšeně přikývla a pak dodala: "Tesáku?"
Tmavě hnědý mourek se tázavě ohlédl přes rameno.
"Já tě opravdu hluboce miluju!", zavrněla nahlas Holubice pro případ, že by se tohle všechno opravdu už nikdy opět neudálo.
"Já tebe taky," odvětil Tesák a opatrně sešplhával z Větrných skal. Válečnice ho následovala a celá se třásla zimou a vzrušením. Sotva se dostali dolů, vzali to úprkem, aby se zahřáli. Oba a obzvláště Holubice se poprvé za mnoho dní cítila volná a plná energie.
Když dorazili do tábora, mýtina dávno ztichla a všechny kočky spaly ve svých doupatech. Tesák zaklel, když se zamotal do trní, které krylo druhý, tajný a zřídkakdy využívaný vchod do tábora. Holubice se zachichotala a něžně ho pleskla ocáskem, aby ho utišila. Tesák se stále pokoušel dostat své dlouhé chlupy ze spárů trnů...zabral a náhle byl volný, což nečekal a okamžitě ztratil rovnováhu.
Kutálel se tunelem, přičemž povalil Holubici a oba se vřítili na mýtinku, nejprve ona a pak Tesák, který ji doslova zavalil. Vyměnili si zmatený pohled a v tu ránu se oba z plných plic rozesmáli.
"Ššš!", napomenul je Modřínový svit, který seděl poblíž školky a držel noční hlídku. Holubice se na klanového zástupce omluvně zadívala a ten jen nechápavě pohodil hlavou, ačkoli, jak si válečnice všimla, měl v jantarových očích veselé jiskřičky a měl co dělat, aby udržel smích.
Tesák cosi zamručel, pomohl své nové družce na tlapky a bok po boku odešli do válečnického doupěte, zatímco na sobě stále cítili Modřínův pohled.
Uvnitř byla tma a Holubice neviděla ani svůj čumáček. Pokoušela se najít pelíšek, který jí náleží a málem zakopla o Břízu, nejmladší válečnici celého Deštivého klanu. "Pozor!", šeptla podrážděně černobílá mourka a trochu se zavrtěla.
"Promiň, Břízo," sykla na ni Holubice, která mezitím konečně nalezla svůj mechový dolík a uvelebila se v něm. Sotva zamhouřila oči, ucítila na sobě něčí dotek. Vzhlédla a dojatě zapředla. tesák se vzdal svého vyhřátého pelíšku a stočil se k ní. Tiše mu popřála hezké sny, aby už nenatropila další potíže a v mžiku už sama spokojeně snila a oddechovala.
***
Dalšího rána Holubice s námahou otevřela oči. Nechtěla vstávat. Bála se, že to celé byl pouhý sen a ona bude pořád tou bláznivou zamilovanou kočkou, jakmile vkročí na denní světlo. Rozhodla se však, že bude svému strachu čelit. Opatrně se podívala vedle sebe a když spatřila Tesáka, jak vedle ní leží a tvrdě spí, spadl jí těžký kámen ze srdce.
Temná noc, která původně spala vedle Holubice se teď přesunula na druhou stranu doupěte k Modřínovi. Holubice doufala, že svou kamarádku nějak neurazila. Poslední co chtěla bylo přijít o Tesáka a o ni.
Obavy ale hodila rychle za hlavu. Měla pocit, že se teď nic nemůže pokazit. Spletla se? Sotva na to pomyslela, ozvalo se vřísknutí Popílka.
"Mračný klan! Mračný klan napadl naši hlídku na Větrných skalách!"
1150 slov
A lidiii, byl to můj první pokus o romantické scény tak to berte na vědomí:D
ČTEŠ
Přání Holubice
Fantasy"Máš nějaké přání?" "Jistě. chtěl bych se stát tím nejmocnějším kocourem světa." "Věřím že na to máš. Také jsem chtěla být mocná. Avšak teď vím, že moje jediné přání je být navždy s tebou..." *** Přála si být...
