Přání Holubice

7. |Soud|

Holubice byla ze scény, která se před ní odehrávala tak vykolejená, že nebyla schopna slova. To se však nedalo říct o Tesákovi.

"Zrádce!," zaječel velký tmavý kocour, vyrazil z křoví a povalil překvapeného Hroma k zemi. "Jestli chceš něco říci než zemřeš, udělej to teď!"

"Tesáku, počkej, co to..." Hrom se v jeho sevření kroutil a snažil se vyprostit.

Bílá kočka zpočátku vypadala vystrašeně, teď se však odvážně naježila a podívala se Tesákovi do očí. "Nech Hromové srdce být!"

"Kdo dovolil mluvit do toho téhle chlupaté kouli dvounožců?," prskl Tesák a stiskl Hroma ještě pevněji. Holubice, jež se v tu chvíli konečně vzpamatovala, opustila svůj úkryt a vběhla přímo mezi hádající se kočky.

"Pusť ho prosím," nařídila Tesákovi a přivřela oči pro případ, že by se její druh rozhodl s ní nesouhlasit. "Nemusíme jej přeci zabíjet."

"Ale on porušil válečnický zákoník! Za stýkání s mazlíčkem by se měl hluboce stydět," odporoval válečník.

"Nejsem mazlíček. Jsem ryzí samotářka pokud dovolíš. Z dvounožců mám stejný strach jako vy," ohradila se kočka, pořád zježená spíše strachy než vzteky.

Tesák si odplivl. "To určitě když se tolik zdržuješ v jejich blízkosti..."

"Pusť Hroma, ať to vysvětlí," žadonila dál Holubice. Upřela na Tesáka svůj žalostný pohled.

"Fajn," zabručel kocour, "Tak povídej Hrome."

Šedo zrzavý kocour si rozpačitě olízl packu. "Nemohu uvěřit, že jste mě pronásledovali až sem...tohle je Daisy. Je to samotářka. Nedávno jsem ji kousek za hranicemi zachránil před liškou a začali jsme si velice rozumět. Daisy je...moje družka." Hrom sklopil zrak a díval se do země.

"Jak jsi mohl?," vřískl Tesák a v mžiku sekl tlapou po Hromově tváři. Vytekl pramínek krve, přičemž Daisy měla v očích panickou hrůzu a Holubice se ke svému druhovi konejšivě přitiskla, aby ho uklidnila. 

Hromové srdce na ně šokovaně zíral. "Vím, že tím z části porušuji zákon...ale jsem nadále oddaný Deštivému klanu! Lovím a biju se za něj, zemřel bych pro něj a vždy u mě bude na prvním místě. Pouze jsem našel spřízněnou duši někde jinde a tomu vy nemůžete rozumět."

"Oddanost? Oddanost?!", zasyčel Tesák nevěřícně, "Říkej si Písečné hvězdě své řečičky o oddanosti. Jdeme!" Otočil se k odchodu tak prudce, až tím Holubici, která se o něj opírala, málem povalil.

Hromové srdce se naposledy otočil k Daisy a něžně jí olízl čumáček. "Sbohem, má drahá. Nevím, jestli tě ještě někdy spatřím. Klan je klan..."

Daisy se z oka vykutálela slza. "Ne...ale co naše koťata? Co s nimi bude? Zasloužila by poznat svého šlechetného otce. Co když je nikdy neuvidíš?"

"Promiň, Daisy. Moc mě to mrzí." Hrom musel potlačovat slzy, když se k bílé krasavici otáčel zády a se svěšeným ocasem se ploužil za Tesákem, který teď něco mudroval o koťatech, co se narodí tulačce, ale budou mít špinavou krev samotářskou krev i krev Deštivého klanu.

Holubici bodlo u srdce, když jí došlo, že i ona je poloklanová. Rákosový měsíc, bývalý velitel Deštivého klanu proslulý svým násilím, ji za to málem zabil. Litovala toho, že Tesáka vzbudila a přiměla ho pustit se za Hromovým srdcem. Kdyby sem nešli, on a Daisy by se mohli dál vídat a nemuseli by se rozdělit. Vždyť koneckonců nic špatného neprovedli. Byli jen jako ona a Tesák. Zamilovaní a hloupí...