Vítězství a ztráty

Kapitola 2.

Kvalifikaci jsem si užila, ale užila bych si ji ještě mnohem víc, kdyby ji vyhrál kdokoliv jiný. Už jen z představy toho, že budu muset z Leclerca, jakožto vítěze kvalifikace, vymámit alespoň dvě kloudné věty, se mi nervozitou stáhl žaludek a začaly se mi potit dlaně. Naštěstí mě trochu rozptýlil Pierre Gasly, který měl díky překvapivému pátému nejrychlejšímu času výbornou náladu a sypal ze sebe jeden vtípek za druhým. Pak jsem ale nebezpečně blízko sebe zahlédla rudou kombinézu a ten tísnivý pocit v mém nitru se okamžitě vrátil. Stačil jeden pohled do jeho očí plných nenávisti.

"Gratuluji ke skvělému výkonu," začala jsem opatrně a sledovala, jestli vůbec má cenu snažit se z rozhovoru něco vytěžit.
"Díky," ušklíbl se Leclerc a přikývl.
"V předchozích dvou závodech se vám příliš nedařilo. Ani vám, ani týmu celkově. Může být dnešní pole position náznakem toho, že se vracíte do hry?"
Věděla jsem, že je zle, hned jak jsem otázku položila. Přimhouřil oči a narovnal se v ramenou.
"To jste celá vy, že? Vyhrál jsem kvalifikaci, ale vy se víc soustředíte na první víkendy sezóny, kdy jsme ještě neměli vychytané nastavení. Je normální, že se týmy postupně zlepšují."
"Sa-samozřejmě," vykoktala jsem ze sebe. "Nemyslela jsem to tak."
"Jediné, o co vám z nějakého důvodu jde, je shazovat moje výkony a hledat senzaci tam, kde žádná není. Možná by bylo lepší, kdybyste rovnou psala pro nějaký bulvár. Možná by tam vaše senzacechtivé vidění světa ocenili víc," vrčel.

Všimla jsem si, jak se na nás zaměřily pohledy všech okolo.

"Všechno, co jsem o vás řekla nebo napsala byla čistá pravda. Moje práce nemá nic společného s tím, že jste si vloni nechal kvůli vlastní nerozvážnosti a vlastním chybám utéct šampionát. Já na to jen, stejně jako spousta dalších, upozornila hned, jak jste se ocitl na šikmé ploše," odpověděla jsem stejně agresivním tónem a taky se mimoděk narovnala, nesjpíš abych vzbuzovala více respektu.
"Já sám vím nejlíp, co dělám a nepotřebuju podprůměrnou novinářku, aby mi říkala, jak mám naložit se svým životem."
"Mám pocit, že přesně to potřebujete," procedila jsem skrz zuby.
"Naserte si," zachrčel Leclerc, věnoval mi poslední vražedný pohled a pak se otočil na patě a nasupeně odkráčel.
"No, myslím, že tady jsme skončili," odkašlal si Lucas a položil mi ruku na rameno, aby mě vytrhl z mého transu. Párkrát jsem zamrkala a teprve v tu chvíli si uvědomila, že na mě nemířily jen všechny pohledy, ale i spousta kamer. Ztěžka jsem polkla a následovala Lucase pryč ze zóny určené pro tisk.

"To video je úplně všude," zaúpěla jsem a zabořila hlavu do polštáře. "Moje kariéra je v troskách."
"Nebuď tak tragická. Volala ti snad šéfka?" snažila se mě uklidnit Vivi.
"Zatím ne, ale Lucas říkal, že to určitě přijde."
Byla jsem zoufalá. Věděla jsem, že jsem se neměla nechat vyprovokovat a většinu času se mi to dařilo, ale dneska už zašel příliš daleko.
"Nemůžu uvěřit, že ti řekl, ať si nasereš," ušklíbla se Vivi. "A přede všemi."
"Moc tomu nepomáháš," zabručela jsem.
"Vypadá docela sexy, takhle vytočený," zasnila se.
"Proboha tě prosím, Geneviève, už nic neříkej." Kdybych mohla, lehce bych ji propleskla, aby se vzpamatovala.
V telefonu se ozval tón, který mi sděloval, že mám další hovor. Podívala jsem se na obrazovku, abych si ověřila to, co jsem stejně už dávno věděla.
"Volá mi šéfová. Musím končit," oznámila jsem rychle Vivi, posadila se na okraj postele a hovor přijala.

Anais Allard byla drobná světlovlasá žena ve středním věku s výrazným nosem a veselýma očima. Vypadala, že nedokáže ublížit ani mouše. Tedy do té chvíle, dokud jste jí a její televizi neudělali mezinárodní ostudu.
"Claire, chtěla bych říct, že tě ráda vidím, ale vzhledem k okolnostem to není tak úplně pravda," řekla a mě zarazil laskavý tón jejího hlasu. Možná i kvůli tomu jsem se rozhodla rovnou přejít k omluvám.
"Moc mě to mrzí, Anais. Vím, že to ode mě bylo neprofesionální, ale přísahám, že se to nebude nikdy opakovat."
"Jistě, že nebude. S tím počítám. Protože jinak bych musela ukončit naši spolupráci, a to bych dělala jen velmi nerada. Takže pro tebe mám návrh, Claire."
"Udělám cokoliv," přikývla jsem horlivě a Anais se na obrazovce usmála líbezně a hrozivě zároveň.