Kapitola 5.

102 15 0
                                    

"Zvláštní," zamyslel se nahlas Lucas poté, co vypnul kameru.
"Proč?"
"Jak to, že spolu najednou dokážete vycházet jako civilizovaní lidé?" přimhouřil oči.

Narážel na můj dosud nejnormálnější po kvalifikační rozhovor s Leclercem. Dojel si pro pole position, to jen pro upřesnění. Jako by mi potřeboval dokázat pravdu svých vlastních slov nebo co. Nedošlo na žádné urážky, žádný křik a ani žádné pohrdavé pohledy, a i já z toho byla pořád poněkud v šoku. To jsem ale před Lucasem odmítala připustit.

"Třeba prostě jsme civilizovaní lidé. Jeden z nás teda o trochu víc než ten druhý," zabručela jsem.
"Těžko říct koho tím myslíš," zašklebil se Lucas a vydal se davem k taxíku, který na nás měl čekat.

"Ty jsi byla s Charlesem ve vířivce a já se to dozvídám až teď?" vypískla Vivi. Ano, doslova vypískla.
"Když jsi z něj tak hotová, měla bys mu napsat nebo tak něco," odfrkla jsem si.
Přestala jsem pochodovat po lobby tam a zpátky a usadila se na jedno z tmavě modrých koženkových křesílek.
"Ne, díky. Já jsem spíš na romantické a umělecky založené kluky. On je spíš..."
"Hulvát?" navrhla jsem.
"Chtěla jsem říct spíš frajírek bez duše. Ale jo, hulvát sedí taky," ušklíbla se.
"Řekl mi, že mám pěkný zadek," oznámila jsem jí.
"No, aspoň umí ocenit krásu," pokrčila rameny a já se znovu zašklebila.
"Maximálně tak tu svoji," zabručela jsem a vzhlédla od obrazovky svého telefonu k recepční, protože s ní právě někdo hlasitě diskutoval o výměně pokoje kvůli nefunkční klimatizaci. "Kdybych si chtěl dát saunu, využil bych to vaše spa," řekl Leclerc poněkud rozhořčeným tónem. Vyděšená recepční se začala omlouvat snad všemi světovými jazyky a pak divoce psát na klávesnici.

"Víš, že jsi v podstatě řekla, že je krásnej?" zasmála se ve sluchátku Vivi a vrátila mě do reality. Málem jsem zapomněla, že ji mám pořád na telefonu.
"To jsem rozhodně neřekla," zakroutila jsem hlavou.
"Tak to řekni nahlas. Nemyslím si, že je Charles Leclerc fakt pěknej," šklebila se a já hrůzou zvedla obě obočí.
"To nemůžu!"
"Tušila jsem to," zasmála se vítězoslavně.
"Neudělám to z jednoho prostého důvodu. Stojí asi 10 metrů ode mě," zašeptala jsem agresivně a věnovala jí důrazný pohled. Vivi šokovaně zalapala po dechu.
"Ukaž!"
"Zbláznila ses? Uvědom si, že už nejsi hormonálně nevyrovnaná puberťačka, ale..."

"Dobrý večer," ozvalo se za mnou a já spěšně bez rozloučení ukončila hovor. Napočítala jsem v duchu do tří a teprve pak se odhodlala vzhlédnout ke své nemesis.
"Dobrý," vyrazila jsem ze sebe.
"Čekáte tu na mě?" ušklíbl se tak, jak to umí jen on. Samolibě a klukovsky zároveň.
"Rozhodně ne. Je tu lepší signál," odpověděla jsem a demonstrativně mu před obličejem zamávala svým telefonem. "Neměl byste támhle řešit výměnu svého pokoje?"
"Všechno je vyřešené. Děkuji za vaši starost," usmál se.
"Nemám o vás starost," vyprskla jsem.
"Jistě, že ne. Proto posloucháte moje rozhovory s..."
"Proč jste se dneska při rozhovoru choval...normálně?" přerušila jsem ho a on párkrát zamrkal, jako by ho ta otázka zaskočila. Potom pokrčil rameny.
"Možná máte pravdu. Vypadá to, že spolu budeme muset strávit dost času a já z toho dokumentu nechci vyjít jako úplný čurák."
"Nevím, jestli jste dost dobrý herec, aby vám lidi uvěřili, že jím opravdu nejste," zabručela jsem a na chvíli měla pocit, jako by ho moje poznámka ranila. Ale co je mi po tom, že?
"Podívejte, Claire. Příští víkend je pauza. Předpokládám, že se vracíte do Nice. Co si takhle zajít na pracovní večeři? Pokud spolu zvládneme aspoň trochu vycházet, fajn. Pokud ne, pokusím se je přemluvit, aby místo vás najali někoho jiného. Co vy na to?"

Zamyslela jsem se nad tím, co právě řekl. Dokonce se tvářil, že to myslí naprosto vážně. "Tenhle postup vám navrhla vaše PR manažerka?" zeptala jsem se.
"Ne, tohle je čistě z mojí hlavy," zazubil se a já si povzdechla.
"Dobře, asi nemám, co ztratit," připustila jsem konečně a vydala se směrem k výtahu. "Ale jídlo platíte vy," zavolala jsem na něj, když jsem zmáčkla tlačítko do 10. patra.
"Takže je to rande?" zašklebil se, než se mi před nosem zavřely dveře a já tak nestihla žádnou další jízlivou poznámku.  

Vítězství a ztrátyKde žijí příběhy. Začni objevovat