Špatná konstelace hvězd

3.

Jaro 2010

Josh: Ahoj

Tak co tak co?

Já: Ahoj

Nic nic

Josh: Děláš něco?

Já: Celý den čekám na to tvoje „tak co tak co" :D

Josh: Jo, to jsem si myslel

Tak půjdeme konečně na to rande? :D

Já: Ne, pořád mám kluka :D

Josh: Ale no tááák, se s nim rozejdi, stejně jsem pro tebe lepší :D

Já: Nejsi náhodou taky zadanej? :D

A už celkem dlouho?

Josh: Ne, už ne

Já: Kecáš

Josh: Nekecám, fakt... tak co to rande? :D

Já: Nic :D

Josh: Fajn, tentokrát ti to projde, ale příště už na něj půjdeme

Já: Joooo, jasně, Joshino :D

Josh: Hej, neříkej mi Joshino :D

Děláš drsnou, ale na rande se mnou se jít bojíš, co? :D

Já: Měj se, Joshino :* :D

Josh: Ahoj :D

A nezapomeň se s nim do prázdnin rozejít :D

Zasmála jsem se a protočila oči v sloup. Psali jsme si celkem pravidelně na facebooku už půl roku. Bavili jsme se o všem možném, ale nikdy jsme nezabrousili k něčemu osobnímu. Komunikace s ním byla jednoduchá, přirozená. Měl dobrý a originální smysl pro humor. Kdyby nepatřil mezi oblíbence a nebyl tak pohledný, určitě by kvůli tomu patřil mezi podivíny. Ale on si mohl dovolit být sám sebou, všichni ho měli rádi - bohatí, chudí, obyčejní, oblíbení, neoblíbení, mladší a dokonce i starší. Jeho humor nikomu neubližoval a ke všem se choval stejně mile.

Josh byl hodně okouzlující, ale já měla svoje zásady a pořád stejného přítele, který se konečně přistěhoval zpátky domů.

Tom byl o čtyři roky starší a já pořád doufala, že právě on bude moje životní láska, když jsme dokázali překonat půl roční odloučení. Náš příběh byl jako z románu. Potkali jsme, zamilovali se a on musel za dva týdny odjet studovat do zahraničí. Kromě komunikace přes internet, jsme si i pravidelně posílali dlouhé dopisy.

Už jsou to dva měsíce, co se vrátil domů na stálo a já se snažila ho dál více poznávat a sžít se s jeho dospěláckým životem. Sama jsem si díky tomu přišla dospělejší a myslela jsem si, že přesně tohle chci a potřebuji, ale měla jsem teprve měsíc před sedmnáctými narozeninami. Neměla jsem ani páru, co obnáší skutečný život dospěláků. Představovala jsem si jen to, že se nebudu muset nikoho ptát na svolení jít ven, budu finančně nezávislá a budu mít nekonečnou svobodu.