Špatná konstelace hvězd

12.

Srpen 2011

Další dva týdny jsem nevytáhla paty z domova a když vykouklo srpnové sluníčko a Kim se povedlo mě dostat ven aspoň k nám do ulice, připadala jsem si, jako když jsem vyšla z jeskyně.

Všude bylo moc světla a lidí. A jedním z těch lidí byl i Josh. Seděl s klukama na zídce mezi paneláky, kde jsme s Kim běžně sedávaly my. Byla to naše zídka! Zrychlený tep a vzruchy, které se začaly šířit mým tělem, když jsem ho viděla, mě akorát podráždily ještě víc, než jsem byla doteď. Nechtěla jsem nic takového cítit, protože on to tak taky neměl. Pořád jsem to jenom já, kdo má někoho radši než on mě a pak si to vždycky vyžeru. Nechci už takové stavy zažívat. Nechci cítit nic. K nikomu. Obzvlášť ne k Joshovi.

Kdybychom nebyly s Kim příliš blízko, přemluvila bych jí, abychom se jim, hlavně jemu, vyhnuly, ale takhle jsem si na obličej nasadila přátelskou a vřelou masku a všechny je pozdravila. Snažila jsem se ignorovat, jak si mě Josh prohlížel a celou tu dobu, kdy jsme procházely, ze mě nespustil oči. Zadupala jsem v sobě další myšlenku typu ale kdyby ses mu nelíbila, takhle by se na tebe nedíval a soustředila se na Kim a její zážitky z dovolené.

Dál pro mě bylo jednoduché utíkat do světa online hry. Čas utíkal rychle a nikdo s kým jsem se tam bavila, mě neznal osobně, nevěděl, jak vypadám a nemusela jsem nic řešit. Proto to byla první věc, jakou jsem si pustila po návratu domů. Ale ještě, než se stačila hra načíst, zase mi psal Josh.

Josh: Ej kej ej jsem tě viděl, dobrý ne?

Já: Asi tomu neuvěříš, ale já tebe taky :D

Josh: Dobrý zas a kde?

Já: Na MOJÍ zídce

Josh: :D já vím 😉

           Jsem jenom zkoušel, jestli jsi mě poznala

           No nic, musím jít... když se budeš nudit, moje číslo máš, ne? 😉 😊

Já: Ty moje taky :D měj se 😊

Co to mělo znamenat? Jaký význam měl takový rozhovor, když musí hned jít? Někdy mi přijde vážně jako z jiný planety, ale nic to nemění na faktu, že koutky mých úst směřovaly po dlouhé době nahoru. Zapnula jsem hru, co mi zničí život a ani ne za půlhodinky mi zase cinknul fb.

Josh: Tak jsem tu zase, dobrý ne?

Já: Jo, dlouho už jsem nečetla věci jako ej kej ej

Nějakou dobu jsme si psali o blbostech, který mě znovu rozesmáli, až jsem se rozhodla vypnout WoWko a soustředit se na naší konverzaci. Vypadlo z něj, že jejich novej spoluhráč mě viděl na fotbale a zajímal se, jestli bych s ním nešla na rande, tak jsem mu odepsala, že je mi to jedno a během našeho rozhovoru mi od toho kluka přišla žádost o přátelství. Očividně se Josh rozhodl mi dělat dohazovače. Asi aby mě nezničila ta hra.

Po půlnoci na mě pomalu začala padat únava, tak jsem napsala, že si jdu něco pustit a spát a rozloučili jsme se. O dvacet minut později jsem zase slyšela to tiché upozornění na novou zprávu a už mi cukalo v koutcích a chtěla jsem se smát.

Josh: Na co koukáš? :O

Já: Na Přátelé, proč ty ještě nespíš? :D

Josh: páááč se mi absolutně nechce 😊 ... mám nějaký roupy :D

Já: Tak se o ně poděl :D protože já jsem zničená :D

Josh: o roupy se nejde dělit takhle přes fb, víš 😊

Já: Tak to tak do 15min upadnu do komatu

Josh: Tak já za tebou přijedu a podělim se o ně... chceš? 😊

Já: než bys přišel už bych spala

Josh: ale jdi ty brepto... 10min maximálně..

Já: Už vidím, jak se v půl2 v noci zvedáš a někam jdeš :D

Josh: :D já jsem zvednutej, žeo..

            Nebo ne? :D

Já: To bys měl vědět ty :D

Josh: Tak jsem

Já: za to já jsem ulehnutá :D

Josh: tak nic no... já to rozchodim 😊

Já: tvých 10minut už vypršelo :D tak dobrou 😊

Josh: dobrou 😊

Měla jsem co dělat, abych nevzbudila celou rodinu, jak jsem se smála. Jak bych ho mohla brát vážně, když mi před hodinou dohazuje kámoše a teď je ze mě zvednutej a ještě ve vztahu. Prostě hráč. A to rande s jeho spoluhráčem jsem si domluvila. Ten kluk se jmenuje Patrik, podle obrázku nevypadá špatně, al je to určitě větší šampónek než většina jeho spoluhráčů. Ale co, přece ho kvůli tomu hned neodsoudím. Josh je sice hráč, ale jedno mu upřít nemůžu – je s ním sranda a zažila jsem díky němu spoustu nezapomenutelných večerů. I přesto, že obě rána „poté" nestály za nic, všechno to ostatní bylo skvělé. Tolik slz od smíchu jsem neuronila za celý život, jako s ním během několika týdnů.

Když jsem dovolila vzpomínkám o Joshovi na chvilku vyplout na hladinu, vzpomněla jsem si, že jsem si ještě neprohlédla jeho profilovku z července, tak jsem ji rozklila. Samozřejmě, že mu to tam slušelo. Bezstarostný úsměv mu zdobil tvář a působil celý v naprosté pohodě. Popisek, který by vystihoval tuto fotku by byl „Chilling".

Když jsem prozkoumala každý centimetr jeho obličeje a postavy, která šla na obrázku vidět, všimla jsem si, že přesně vedle jeho hlavy je ještě jeden obličej. Můj. Byl o dost menší než jeho, protože jsem seděla o něco dál, ale i tak bylo zřetelné, že šlo o mě. Nejspíš si toho ani nevšiml, jinak by si to tam nedal. Holky na jeho profilu neměly prostor, pouze pokud se dělala skupinová fotka z nějaké akce. Až si toho všimne, nejspíš to smaže.