Špatná konstelace hvězd

18.

2011/2012

Byl druhý svátek vánoční, když se Kyle objevil u nás před domem s kytkou v ruce a dojemným vyznáním, že už nedokáže sledovat, že randím s jinými a že se probouzí ve strachu, že se zamiluji do někoho jiného než do něj. Omlouval se, že se choval jako idiot a udělá cokoli, jen abych ho vzala zpátky. Měl jedinou prosbu - ať na něho s ničím netlačím, protože pak se prý zachová takhle - jako idiot. Nenápadný malý požadavek. A já mu to sežrala i s navijákem. V podstatě mi řekl, že já se mám kvůli němu měnit, ale on se měnit nehodlá. Toho si ale člověk všimne až po vystřízlivění.

Takhle nenápadně mě zpracovával dál. Dělali jsme to, co chtěl on, kdy to chtěl a já byla přesvědčená o tom, že to tak chci taky, protože pak na mě byl hodný a říkal všechno, co moje ego chtělo slyšet a když jsem to nedělala, tak jsme se hádali a já jsem nechtěla způsobovat hádky, protože jsem za ně samozřejmě mohla já, protože jsem na něj tlačila.

Byl únor a já měla maturitní ples. Neustále jsem ho hledala v davu, abych se s ním mohla přivítat, jako to dělali všichni ostatní. S radostí, s úsměvem.

V kostech jsem cítila, že se něco stalo, nezvedal mi ani mobil. Byla jsem na nervy. Samou trémou jsem celý den skoro nejedla.

Zahájení plesu trvalo asi deset minut, ale Kyle stále nikde. Pak už jsem ho nemohla hledat dál, přišlo na řadu naše předtančení. Podnapilý Zak mě chytil kolem ramen a přitáhl k sobě.

„Jess, uvolni se. Tohle už víckrát nezažijeme. Nepřemýšlej a pojď si to užít." Z dechu mu šla cítit vodka a než mě pustil, trošku mě plácnul po zadku a odešel. Zasmála jsem se tomu, ale pomohlo mi to. Měl pravdu. Mám svůj maturitní ples a za pár měsíců se moje cesty rozdělí se všemi těmihle lidmi, kteří byli mými spolužáky v uplynulých osmi letech. Páni, jak rychle to uteklo. Začala hrát hudba k našemu předtančení a já se spolu ostatními vydala na parket.

Asi v polovině předtančení jsem si všimla pohybu mezi lidmi a hned spatřila Kylovu tvář. Byl očividně nasraný. Když jsme se na okamžik střetly pohledy, ani se neusmál. Netušila jsem, co se stalo, ale v hlavě mi pořád zněla Zakova slova a já se jich chtěla držet a užít si náš ples. Oslavu toho, že jsme po letech došli všichni společně až sem. Za pár týdnů budeme dělat přijímačky na vysoké školy a maturitní zkoušky, které ověří naše získané znalosti a jejich výsledky rozhodnou o naší budoucnosti. V létě se oficiálně dostaneme do světa dospělých. Bezstarostnost nám končí. Ale dnes večer ještě ne. Dneska budeme slavit. Až do rána.

Po předtančení jsme se šli rychle převléct do šaten do našich večerních rób. Většinu kluků jsem viděla v obleku poprvé a stejně tak holky v nádherných plesových šatech ve všemožných barvách a perfektně učesanými vlasy. Všem nám to slušelo.

Kluci a některé mamky nám pomáhaly utahovat korzety, abychom se stihli připravit během doby, než skončí doprovodný program. Tolik rukou jsem na sobě v životě neměla, ale smáli jsme se u toho.

Když jsme šli ze šaten a procházeli mezi hosty bylo slyšet samé Oooh a Ááách. Maminky a někteří tatínkové si začínali utírat slzy dojetí, a to jsme ještě neměli promenádu s písničkou Hear you me od Jimmy Eat the World. To teprve budou potoky slz.

Znovu jsem mezi lidmi hledala Kylovu tvář, chtěla jsem vidět jeho výraz, až mě spatří v mých nádherných červených princeznovských šatech. Nebyl tu člověk, kterému by se nelíbily. Zak mi skládal komplimenty nejvíc, vtipkoval o tom, že se právě zamiloval a pomáhal mi zbavit se trémy a pomáhal nám s ostatními spolužáky držet spodničky, abychom se cestou k parketu neušlapali a nezničili si šaty.