temná posedlost

-12-

Byl to den, kdy jsem se rozhodla na chvíli zapomenout na všechny starosti a nechat se unést. Ethan mě přemluvil, abychom spolu šli nakupovat. Jeho nabídka byla prostá: "Chci, abys měla vše, co si přeješ."

Začali jsme v butiku, kde jsem si okamžitě všimla několika párů bot, které mi doslova vyrazily dech. Měla jsem slabost pro módu, ale většinou jsem nikdy neměla příležitost si něco koupit bez obav o peníze. Dnes to bylo jiné. Ethan stál u mě, s úsměvem, když jsem si zkoušela pár bot.

"Vezmi si je všechny," řekl mi, když jsem se na něj podívala s trochu váhavým výrazem. "Chci, abys měla všechno, co tě udělá šťastnou."

Cítila jsem, jak mě jeho slova rozveselila. Nešlo o to, že mi kupoval boty, ale o to, jak moc mu na mně záleželo. Ať už jsem se rozhodla pro cokoli, on byl připraven mi to dopřát.

Pokračovali jsme ve vybírání oblečení a všechno, na co jsem se podívala, mi vzal. Spolu jsme procházeli butiky, vybírali šaty, kabelky, a dokonce i kosmetiku. Jeho vděčný pohled a jeho pozornost mě hřály u srdce. Nebylo to o penězích. Bylo to o tom, že mi chtěl ukázat, jak moc si mě váží.

Když jsme vyšli ven z jednoho obchodu, na rohu uviděla skupinku kluků, kteří nás pozorovali. Byli hluční a zjevně se bavili na náš účet. Jeden z nich na mě krátce zapískal. Nepotřebovala jsem to. Nebyl to kompliment, ale spíš jakési neuctivé gesto.

Ihned jsem se cítila nepohodlně, ale než jsem stihla něco říct, Ethan se otočil a bez váhání zamířil k nim. Jeho kroky byly jisté a silné.

Přišel k nim a zastavil se těsně před nimi. Jeho postava byla vysoká a silná, jeho přítomnost děsivá a autoritní.

"Poslouchejte mě," řekl s ledovým klidem, ale každý v jeho hlase cítil, že jde o varování. "Vím, že je to těžké, ale pokud se na ni ještě jednou podíváte nebo ji nějak oslovíte, tak to bude mít vážné následky. Rozumíte? Dokážu vám ze života udělat takové peklo jaké jste nikdy nezažili jestli mě znáte víte jak to myslím."

Přiznal se mi předtím s tím že nejen že má firmu a je tu neuznávanější ale i s tím že tu vede jakousi mafii a on a jeho otec jsou tu uplně vše.

Jeho hlas byl přímý a pevný, ale bez jakéhokoli křiku. Kluci, kteří původně vypadali jako vtipálci, okamžitě ztichli a nervózně přikyvovali. Nevěděli, jak reagovat na někoho, kdo měl takovou přítomnost a sebevědomí.

"Rozuměli jsme," řekl jeden z nich, jeho tón najednou změkl, když si uvědomil, že tady není prostor pro zbytečné chování.

Ethan se otočil, vrátil se ke mně a zůstal zcela klidný, jakoby se nic zvláštního nestalo. "Takhle to má být," řekl s úsměvem, když jsme se vraceli k autu.

Cítila jsem směs vděčnosti a překvapení. Věděla jsem, že mě opravdu chrání. Ať už to znamenalo cokoliv, vždy se postará o to, co je pro mě důležité.

Věděla jsem, že nás čeká ještě mnoho podobných chvil. Ale dnes, v tomto momentu, jsem se cítila více než kdy předtím - chráněná, respektovaná a pochopená.