Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 50.

Těhotenství se mi podařilo utajit po celou dobu našeho výletu. Po návratu domů jsem se zapojila do svých obvyklých prací. Charlesovi začali zase povinnosti, které nešli odložit.

Ve čtvrtek po návratu jsem nervózně seděla v gynekologické čekárně u doktorky Rossi, a poklepávala nohou.
,,Paní Leclercová?" otevřela dveře ordinace. Zvedla jsem se, vzala kabelku a vešla dovnitř. Měla nově vymalováno.
,,Tak povídejte." posadila se za velký stůl k počítači. Položila jsem kabelku na zem.
,,Měla jsem před vánoci pozitivní test." hrála jsem si s prsty. Nebylo pro mě jednoduché o tom mluvit, i přestože jsem měla radost.
,,Příznaky máte? Co perioda? Opožděná?" ťukala do klávesnice.
,,Zvracím, a mám opožděnou periodu o 3 týdny." zodpověděla jsem její otázky.
,,Dobře, vyšetřím vás a uděláme náběry, abychom věděli, jak jsme na tom." věnovala mi milý úsměv a zvedla se. Sundala jsem si sako, abych ji usnadnila přístup k odběru. Nabrala mi dvě zkumavky, které strčila do stojanu do laboratoře.
Když se začala potutelně usmívat během vyšetření, bylo mi všechno jasné.
,,No, slečno Leclercová, je tam." usmála se a otočila ke mně monitor, kde byl šedivý obraz. Otočila jsem hlavou tím směrem.
,,Tady." poklepala na monitor prstem. Byla zde velká kulovitá kapsa s šedou šmouhou.
,,Vidím to tak na šestý týden." změřila šmouhu.
,,Sakra." opřela jsem si hlavu o lehátko a podívala se na strop.
,,Je něco v nepořádku?" zeptala se.
,,Ne, jo, ne, není to úplně na plánu dne." koktala jsem. Do očí se mi nahrnuly slzy.
,,Můžete dolů." otočila monitor zpátky a podala mi papírový ubrousek. Zůstala jsem sedět na křesle.
,,Jestli si tím nejste jistá, nebo je nějaký problém s otcem dítěte, pořád máte dost času si to promyslet." konejšila mě.
,,Je toho teď hrozně moc, takže mám trochu pochyby." usmála jsem se.
,,Každý máme pochyby." posadila se ke stolu. ,,Ale pokud vám to funguje a nejste zrovna ve fázi rozvodu, zvládnete to. Jste v produktivním věku." ťukala výsledky vyšetření do mojí karty. Vrátila jsem se na židli u jejího stolu.
,,Co mám dělat?" vzala jsem si na klín kabelku.
,,Pozvu si vás na další kontrolu za dva týdny. Zatím se udržujte v klidu, hodně spěte a odpočívejte." usmála se. Byla velice veselý člověk. Myslela to jenom dobře.
,,Každopádně vám předepíšu kyselinu listovou, kterou berte 2x denně. Podpoří to správný vývoj dítěte." vytiskla mi recept do lékárny. Převzala jsem si ho a stiskla pevně v ruce.
,,A držte se." podala mi ruku. Potřásla jsem ji, rozloučila se, a vypadla z ordinace.
Na chvíli jsem si musela sednout v čekárně abych vydýchala skutečnost se kterou jsem byla právě obeznámena. Jedinou věc jsem v tuhle chvíli věděla jistě, Charles si musí situaci s Celeste vyřešit dřív než se to narodí.
Po cestě ven jsem se zastavila v lékárně pro léky.
Sedla jsem do auta, nastartovala a vytočila číslo Kelly. Po chvilce vyzvánění to vzala.
,,Právě vařím Car, co se děje?"
,,Promiň, já jen, byla jsem u doktora. Mám to potvrzené. Je to šestý týden." vydechla jsem. Cítila jsem, jak se mi klepe brada. Vynaložila jsem veškeré úsilí abych se nerozbrečela.
,,Max je doma, pak se ti ozvu, ano?" zahrála novou zprávu do autu.
,,Určitě. Ahoj." ukončila jsem hovor. Nějakou dobu jsem seděla v autě a přemýšlela nad svým dalším krokem.
Se stejným šokem jsem přijela i domů. Charles seděl v herně, jezdil na simulátoru, a očividně volal s klukama. Nakoukla jsem nenápadně dovnitř, a pak se vrátila do kuchyně. Vytáhla jsem z kabelky léky, jednu tabletu si hned vzala, a zapila pořádnou dávkou vody.

Následující 2 týdny jsem měla v mlze. Nedokázala jsem normálně fungovat, neustále jsem myslela na šmouhu, na Celeste, na Charlese, a bohužel i na to, zda bych to sama zvládla.
Na další vyšetření jsem si vzala jako podporu Kelly. Seděly jsme v čekárně a čekaly na doktorku.
,,Přestaň se klepat." otočila se ke mně od časopisu, kterým si listovala.
,,Jsem hrozně nervózní."
,,Neboj, bude to jednoduché vyšetření a ultrazvuk."
,,I tak. Ještě jsem mu to neřekla." přiznala jsem se sklopenou hlavou.
,,Proč?" zavřela časopis. Položila ho na stůl a podívala se na mě.
,,Je to hrozně komplikované. Celá ta věc s jeho minulostí, mou matkou, jak mám na tohle přestat myslet a jít dál. Když jsem se rozhodovala o operaci, která mi měla pomoct vrátit se na nohy, pohádali jsme se tehdy, a on místo toho, aby mě podpořil, tak jel za ní, a byl u ní."
Kelly překvapením otevřela pusu.
,,Proč jsi mi to neřekla?" chytla mě za ruku. Olízla jsem si rty a snažila se nebrečet.
,,Protože to nebylo nic co bych chtěla někde roznášet." vzlykla jsem.
,,Bude skvělý otec." chlácholila mě rukou na mém rameni.
,,Řeknu mu to." přikývla jsem. Dveře ordinace se otevřely.
,,Paní Leclercová, dobrý den." postavila se vedle otevřených dveří.
Zvedla jsem se, a vydala se za ni.
,,Tak jak se cítíte?" měla zase dobrou náladu.
,,Dobře, překvapivě. Zvracení stále pokračuje, ale už není tak urputné." popisovala jsem poslední 2 týdny svého života.
,,Máte s sebou kamarádku, manžel už to ví?" vyptávala se dál. Zarazila jsem se.
,,Ne, ještě ne." sklopila jsem pohled.
,,A jak jste se rozhodla?" otočila se ke mně vážně.
,,To dítě za to nemůže." položila jsem si ruku na břicho. ,,Nemělo by bojovat o svůj život jenom proto, protože máme s jeho otcem neshody."
,,To je dobře."
,,Mám vám zavolat vaši kamarádku?" navrhla mi po vyšetření.
,,Podíváme se na miminko, tak byste ji u toho třeba chtěla mít?" usmála se, když viděla můj zaražený výraz. Přelehla jsem si na lehátko vedle a přikývla. Doktorka Rossi si sundala rukavice, a vyšla na chodbu.
Za chvíli se v ordinaci zjevila Kelly s úsměvem na rtech. Byla jsem v tu chvíli ráda, že tam mám alespoň ji. Doktorka Rossi zapla monitor, chvíli do něj koukala, a pak ho otočila naším směrem.
,,Tady je." ukázala na monitor. Tentokrát se ze šmouhy stalo něco, co už připomínalo alespoň trochu nový život. Oči se mi zaleskly.
,,Je krásný." zašeptala jsem.
,,Vypadá to, že je všechno v pořádku. Má asi 1,5 centimetrů. " podívala se na mě.
Kelly mi pevně stiskla ruku.
,,Můžu vám pustit srdeční činnost." navrhla.
,,Ano prosím." stekla mi slza po tváři. Po chvilce se ozvalo bijící srdce.
,,Je silné, nemusíte se vůbec ničeho bát." uklidňovala mě. Podívala jsem se na Kelly, i ta brečela.
,,Vytiskneme vám snímek a vystavím průkazku." přerušila po chvíli zvuk tlukotu srdce. Mlčky jsem přikývla.