Cobra Kai: The World female Champion

V. Moment of Truth

Dnes je ten den, den na který jsem čekala tak dlouho. Dnes se koná All Valley Tournament under 18. Je 6 hodin ráno a já si právě dobalila své věci na turnaj. Do tašky jsem si zabalila dvě půllitrové flašky s vodou, své bílé gi.

Mobil jsem si vytáhla z nabíječky a tašku jsem si hodila na rameno.
"Dnes nebo nikdy" řekla jsem si a vyšla z pokoje. Prošla jsem krátkou chodbou a zastavila se mezi kuchyní a obývacím pokojem.
Matka si balila věci do nějakého batohu.

"Mami? Co to děláš?" zeptala jsem se starostlivě. Mamka se otočila a usmála se.
"Jedu na výlet..do Santiago de Chile" matka se odmlčela, "a jedu tam s Jamesem"
Povytáhla jsem obočí a nedalo mi to
"Kdo je James?"
"James je jeden moc milý muž se kterým jsem se setkala před dvěma dny v baru"
Před dvěma dny?! Pomyslela jsem si.

"A kdy se vrátíš?" pokračovala jsem.
"Eh max za týden, elektřina a nájem je zaplacený. Tak se tu měj" matka mě obejmula a dala mi pusu na tvář a pak zase zmizela ve dveřích.

Taška mi sjela po ruce a já si ji odložila na zem. Přisunula jsem si židli od stolu a posadila se.
To jsem vážně potřebovala, aby matka odjela těsně před mým největším turnajem sezóny. Pořádně jsem se nadechla a vydechla. Musela jsem už jít. Takže jsem si vzala tašku na rameno a z parapetu na okně jsem si vzala klíče. Držela jsem kliku a byla pořádně vynervovaná.

Zabouchla jsem za sebou dveře a sešla schody, už po nich neběhám. Pod schody jsem si vzala skate a vyrazila na cestu do All Valley sportovní haly.

Asi po čtvrt hodině jsem konečně dorazila. Už tam byla Aisha, jestřáb, Miguel a ostatní mí přátelé. Zabrzdila jsem a skate si vzala do ruky.

"Ahoj Aisho!" zvolala jsem když jsem si byla jistá že mě uslyší. Přišla jsem k ní blíž a pořádně ji obejmula.
"Tak co holka, jsi přípravná ukázat všem čeho jsou holky schopné?" zasmála jsem se a Aisha taky.
"No jasně, vždyť jedna z nás bude šampionka" řekla Aisha.
"No jasně" přikývla jsem a zasmála se.

"Ahoj Dom" otočila jsem se a tam stál jestřáb.
"Tak já vás tu nechám" Aisha na mě mrkla jedním okem a já se na ni jen nechápavě podívala a zakroutila jsem hlavou. Otočila jsem se zpět k jestřábovi a prohlídla si ho očima. Měl docela hezké modré číro.

"Co chceš?" zeptala jsem se ho.
"No jen ti chci popřát štěstí, vím že jsi dost dobrá a máš na to vyhrát..nic víc" odmlčel se, "tak zatím ahoj" usmál se a odešel zpátky za Miguelem a svými přáteli.
Usmála jsem se na něj zpátky když už se nedíval a měla jsem pocit jako bych se znovu zamilovala.

"No kde je sensei? Turnaj za chvíli začne" zeptal se jestřáb
"On přijde" ujistila ho Aisha a poplácala ho po rameni.
"To bych si nebyl jistej" promluvil ten malý blonďák s brejlemi, mám pocit že se jmenuje Bert.
"Jak to myslíš?" jejich rozhovor mě zaujmul a tak jsem se musela zeptat.
"Včera jsem ho viděl ve večerce, kupoval jsem karton mléka..když jsem ho slyšel jak řve na parkovišti. Vypadal dost naštvaně"
"Proč jsi nám to neřekl, Berte!" ozval se jestřáb
"Nevím, možná jsem ho viděl opilého tolikrát, že mi to nepřišlo důležité" odpověděl Bert s rukama v kapsách.
"My tu jsme a on ne takže to problém je..co když sjel autem ze skály nebo si vystřelil mozek?" pokračoval jestřáb se svým zvrhnutým scénářem a já se tomu musela trochu zasmát, tak jsem si dala ruku před pusu aby mě nikdo neviděl.
"Ne sensei by se nezabil" odporovala Aisha
"To je fuk, my tu jsme..budem to muset zvládnout bez něj"
"A co beze mě?" ozvalo se za jestřábem. Byl to sensei!

Konečně jsme byli celý tým. Stála jsem vedle Aishy a nachytala se u toho jak pořád zírám na jestřába. Usmála jsem se na něj a on se zrovna otočil ke mně a usmál se taky. Tohle je láska. Pomyslela jsem si.