Cobra Kai: The World female Champion

IV. No mercy

Dva měsíci do All Valley. Tréninky se stupňují a rivalita mezi Cobra Kai a Miyagi-Do stále roste. Jedna z výhod pro nás je že v Miyagi-Do mají pouze Robbyho Keena. Jediný žák a myslí si že porazí nás, Cobra Kai.

Každé ráno vstávám v šest ráno a jdu si udělat 30 leh sedů s rukama na hrudi v kříži. K snídani většinou mývám pouze nějakou zeleninu co zbyla v lednici.

Tuhle jednou ráno jsem vyšla z koupelny v šedým teplákách, topíku s vojenským dizajnem a s šedou mikinou po hruď. Měla jsem udělané copánky spojená do culíku a na rameni svou sportovní černou tašku ve které jsem měla své bílé gi a flašku s dizajnem Cobra Kai.

Zrovna jsem chtěla odejít když jsem spatřila mou matku jak spí na gauči a vedle něj se válelo spousta plechovek od piva. Jen jsem se na ni smutně podívala a vzpomněla si jak takhle vypadala každé ráno když randila s tím blbem v Ekvádoru. Nebylo to lehké období, randila s mnoha muži a mně se vůbec nevěnovala, takže už od 14 jsem byla jakoby dospělá.

Otočila jsem klikou a otevřela dveře.
"Promiň mami" řekla jsem jí, "ale musím jít."
Teprve potom jsem vyšla ze dveří a zabouchla je za sebou. Polkla jsem a zhluboka se nadechla. Opřela jsem se o dveře a otřela si rukama slzy které se mi nahrnuli do očí. Popotáhla jsem osem a zakroutila hlavou.

Tak vzchop se Dom!

Říkal mi hlas v hlavě a jen na chvíli zavřela oči a pak seběhla schody. Jenomže hned jak jsem je seběhla, uviděla jsem jak se Miguel líbá přes našim domem s nějakou holkou. V sobě jsem měla zrovna straně moc vzteku. Nadechla jsem se a jen prošla kolem nich. Ramenem jsem narazila do Miguela a on spadl na tu holku.

"Promiň" řekla jsem tónem který rozhodně lítost neprojevoval. Povrchně jsem se zasmála a odešla. Tentokrát se mi nechtělo brečet, chtěla jsem odplatu!

V Dojo ještě nikdo nebyl když jsem přišla. Sundala jsem si boty a odložila si tašku na zem u zdi. Se vztekem který jsem celou cestu v sobě dusila jsem došla k tomu sráčovi. Teď nemyslím Miguela ale tu manekýnu na které se učíme jak správně dělat údery.

Teď jsem si ale nepředstavovala tu manekýnu, ale tu holku co mi dělá do kluka!  Pěstmi jsem mlátila do manekýny, potřebovala jsem se zbavit vzteku. Z očí mi po tváři ztékali slzy ale já nechtěla přestat.

"Už by jsi byla mrtvá ty jedna svině!" zařvala jsem směrem k té manekýně místo které jsem si představovala tu mrchu. Zavřela jsem oči a rukama se opřela o manekýnu.

"Proč si mi to udělal!" zařvala jsem znovu ale teď z mého hlasu šel slyšet smutek ale zároveň vztek. Ruce v pěsti jsem si dala na oči a v bolestech si sedla na kolena. Oči jsem měla ze slz rudé.

"Děje se něco?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem hlavou a pohlédla na senseie. Otočila jsem se zpět a otřela si oči a následně se zvedla k němu.

"Ale nic" potáhla jsem nosem a zvedla oči k němu. Rukou jsem si otřela pot z čela a už jsem v sobě neměla potřebu někoho zmlátit do krve.

"Co se děje? Můžeš mi to říct" řekl mi sensei ale zrovna se rozezněl zvonek u dveří a já se otočila. Byli to ostatní žáci co přišli na trénink.
"Ale nic" otočila jsem se a šla se napít.

Někdo hodil batoh vedle toho mého.
"Ahoj Dom" ozvalo se ze shora. Byla to Aisha i její batoh. Jen jsem se usmála a držela svou flašku s rukama které se mi klepali jako kdybych právě byla v -10 stupních.

"Copak se děje?" Aisha byla hodná a taky starostlivá.
"Jen..jen jsem viděla jak Miguel líbal jinou holku" sklonila jsem hlavu směrem dolů a povzdechla si. Aisha mi dala ruku na rameno a pak mně pevně obejmula.
"To mě mrzí" zašeptala mi do ucha a já se jen trochu usmála.