Cobra Kai: The World female Champion

XII. Aftermath

Už to jsou dva týdny od incidentu ve škole, Miguel je stále v komatu a ne a ne se probrat a dnes se vrací do školy i Samantha LaRussová. Ve zprávách v televizi nemluví poslední dva týdny o ničem jiným než o tom co se stalo ve škole. Bohužel budu ve škole sama, protože Tory byla vyloučena a Aisha se přestěhovala. 

Vešla jsem do budovy školy a musela jsem dát svůj batoh ochrance na kontrolu. Muž z ochranky se podíval do batohu a hned mi ho zase vrátil. Kousek od vchodu vedle vitríny s trofejemi stál jestřáb, Bert a šulidech. Cítila jsem jak se usmívám a zamířila jsem přímo k nim.

"Ahoj" pozdravila jsem je a políbila jestřába.
"Ahoj" pozdravili mě všichni tři a jestřáb mě chytil za zády a přitáhl si mě k němu. Usmála jsem a on mi úsměv vrátil.

"Hele kdo tu je" řekl šulidech a podíval se na Chrise, Demetriho a malého kluka co se pral s Bertem. Jestřáb mě pustil a vydal se k nim a já šla za nimi. Demetri, Chris a ten malý kluk se otočili a my se postavili před ně.

"Chcete něco říct?" řekl šulidech a mávl si rukou před obličejem když stál naproti Chrisovy. Jestřáb stál před Demetrim a Bert naproti tomu malému klukovy s brýlemi.
"Jo sleduj tu učebnici, je dost těžká jestli rozumíš" Chris vzal do ruky velkou modrou učebnici a ukázal ji šulidechovi.
"Ochranka nám nezabrání, abychom vám nenařezali" řekl jestřáb a projel si Demetriho očima vražedným pohledem.
"Ochranku nepotřebuju" odpověděl Demetri s povýšeneckým tónem v hlase.

"Je všechno v pořádku?" vmísila se do toho učitelka a stoupla si vedle jestřába a Demetriho.
"Jo všichni jsme kámoši..že je to tak hoši" řekl Demetri a stoupnul si mezi šulidecha a jestřába a své ruce si opřel o jejich ramena.
"Jo" řekl jestřáb a nuceným úsměvem se podíval na učitelku.
"Nemáte být jinde?" řekla učitelka a všichni jsme se rozešli do svých učeben kde jsme měli mít první hodinu.

"Tak ahoj" pohladila jsem jestřába po tváři a políbila ho.
"Ahoj" rozloučil se a odešel do své třídy a já zase do své.

První hodinu jsem měla chemii. Všech osm hodin uteklo strašně pomalu. Bohužel jsem dnes neměla ani jednu hodinu s jestřábem.
Poslední hodinu jsme měli matiku ale učitel kterého máme je naštěstí hodný a pustil nás o pět minut dřív před zvoněním.

K obědu jsme měli jako většinou hranolky, hamburger a nějakou tu zeleninu. Stála jsem s tácem v ruce kousek od výdejového okénka a nevěděla kam si sednout. Všichni se na mě koukali skrz prsty a někteří na mě házeli pohledy které všichni známe.

Nakonec jsem si našla volný stůl a tam si sedla. Vyhlížela jsem jestřába ale on nikde. Z batohu co jsem měla položený na druhé židli vedle mě jsem si vytáhla telefon a napsala mu zprávu.

*Ahoj, jsem v jídelně ale nikde tě nevidím. Uvidíme se ještě dnes ve škole? Napiš mi.*

Odložila jsem mobil na stůl a pustila se do jídla..nebylo špatné a tak jsem ho snědla celý.

Odnesla jsme tác a vydala se ven ze školy. Autobus čekal venku a za chvíli měl již odjíždět a tak jsem sebou musela hodit. V autobuse jsem si našla sedačku vzadu a zanedlouho se autobus rozjel. Na mobilu mi pípla zpráva a já si ho vytáhla z batohu který jsem měla pod nohama na zemi u sedačky. Jedna nová zprava od jestřába.

*Ahoj Domi, promiň ale museli jsme ještě něco zařídit. Uvidíme se na tréninku*

četla jsem a mobil jsem si položila na stehna.
Autobus zastavil a já spolu s pár dalšími lidmi vystoupila. Od zastávky domů to byl kousek ale šla jsem rychle protože jsem se potřebovala připravit na trénink.
•
•
•
Na trénink nás přišlo asi šestnáct. Měli jsme na sobě bílé Gi se znakem Cobra Kai na zádech.
"Ta rvačka ve škole byla ostudná" řekl sensei Kreese a postavil se před nás.
"Přišli jsme o vojáky a prohráli bitvu..ale už nikdy neprohrajete" odmlčel se "Diaz byl jedním z našich, co udělali jemu, udělali nám všem. Proto neuniknou trestu. Nebudeme mít slitování, neukážeme slabost a vrátíme ten úder a udeříme tvrdě je to jasný!"
"Ano sensei!"
"Neslyším vás"
"Ano sensei!"

Sensei Kreese a po svém příchodu z kancléře ukončil naši pauzu a přistoupil k nám.
"Třído" řekl a držel něco za zády.
"Dneska jste dřeli, než to rozpustíme mám pro vás malý dárek" vytáhl ruku od zad v ní držel malou roztomilou bílou myšku.
"Chci vám představit svého kamaráda" sensei Kreese hladil svou myšku a tisknul si ji k sobě.
"Oo jak se jmenuje?" zeptal se v úžasu Bert.
"To nevím, napadá vás něco?"
"Jestřáb junior" řekl jestřáb a sensei Kreese se zasmál.
"Berte co myslíš ty?" sensei Kreese se otočil na Berta který vypadal dost zamyšleně.
"Klerenc?"
"Klerenc, dobře. Na vem si ho" sensei Kreese podal myšku Klerence Bertovy kterému se myška opravdu zalíbila.
"O ten je fakt rozkošný"

"Víte je čas na oběd" řekl sensei Kreese
"Můžu ho nakrmit?" řekl s úžasem Bert.
"Ne" sensei Kreese postoupil dál k nějaké věci přikryté černým hadrem, "ale jeho můžeš" odhrnul černý hadr a pod ním se objevilo terárko s černým hadem.

Wow, pomyslela jsem si protože hady jsme měla opravdu ráda. Bert vypadal dost smutně když si uvědomil že bude muset dát Klerence tomu hadovi.

"Ten jí rád co?" zeptal se rozpačitě Bert
"Nejraději má Klerence..nebojse pojď" pobídl Berta a on přistoupil blíž k teráriu. Sensei Kreese otevřel terário z vrchu ale Bert se Klerence vzdát nechtěl. Všichni jsme netrpělivě čekali až Bert nakrmí nádherného hada.

"Nemůžu" podíval se smutně Bert na senseie.
"To nevadí, já to chapu. Klerenc je tvůj kamarád" pousmál se sensei Kreese a převzal si Klerence.
"Kdo ještě nemůže?" zeptal se sensei Kreese a pár kluků zvedlo ruku nad hlavu.

"Tady končíte...vypadněte!" zařval sensei Kreese.
"Říkám ven!" zařval znovu na Berta co stál před ním. Bert a ostatní co nemohli odešli z Doja.

Sensei Kreese vzal Klerence a hodil do terária s hadem. Tohle byl brutál. Byla jsem ráda že jsem nezvedla ruku protože Cobra Kai je teď jediné co mám.