Can i hate you?

8.

Uslyším velkou ohlušující ránu, kterou zapříčinil Sebastian, jak třísknul dveřma. Leknutím jsem naskočila, ale pak jsem si jen sama pro sebe povzdechla. Na přemýšlení o nesmyslném Sebastianovo chování jsem neměla čas a popravdě ani chuť.

"Sakra, Dylan! " začala jsem panikařit, jelikož jsem ho venku nechala čekat celkem dlouho. Seběhla jsem rychle naše schody a otevřela dveře.

Když jsem se podívala na Dylana , musela jsem uznat, že vypadal božsky. Jeho špinavě blond vlasy byly lehce rozcuchané, ale ne takovým tím způsobem, že to vypadalo jako kdyby právě vstával. Oblečen byl zcela normálně - džíny a červenou flanelovou košili,ale to co mě potěšilo nejvíce, bylo to, že ve své pravé ruce držel sytě červenou růži. A tomuhle člověku jsem měla odmítnout rande? Ne díky.

"Ahoj" řekl a usmál se na mě. Natáhl ke mně růži a já ji s velkým díky přijala. Vůbec nepochybuji o tom,že jsem zase byla červená.

"Víš musím ti něco říct " začala jsem náhle a samu sebe tím překvapila. Dylan se na mě jeho modrýma očima podíval ještě víc nejistě než předtím.

" Sestra mě dneska chce vzít se svým přítelem na večeři.. Nemůžu s tebou jít " povzdechla jsem si.

" Nemůžu jít aspoň k tobě do pokoje? Vím, že je to troufalý, ale potřebuju ti to všechno objasnit " povzbudivě se usmál a já v tu chvíli myslela, že roztaju. Kývla jsem a pokynula rukou na schody,ať jde po nich nahoru.

Dylan přišel do mého pokoje a na tváři měl úsměv. Myslím, že to bylo z toho,jak můj pokoj byl dětský. Asi bych vážně měla začít uvažovat o předělání pokoje.

"Tak povídej " vyzvala jsem ho a posadila se přitom na židli u mého psacího stolu. Dylan stál uprostřed pokoje a očima koukal na něco, na co by se mohl posadit. Jelikož v mém pokoji je jenom jedna židle na které sedím, tak se rozhodl, že zůstane na nohou.

"Víš jak jsem řekl, že toho večera lituju..." odmlčí se a zadívá se na mě.

"Hele, jestli si přišel kvůli tomuhle" ukážu na dveře a potom dodám "můžeš jít ". Dylan jenom nevěřícně zakroutil hlavou a vydal se přes pokoj ke mně.

"Myslel jsem to tak, že už dlouho jsem tě chtěl někam pozvat, ale všechno se to tak rychle uspěchalo.. můžeme teda začít úplně odznova? "

"Dobře, to zní vážně skvělě " řekla jsem s nepředstavitelnou zvědavostí a radostí. Dylanovo oči se rozzářily a já se v nich ne poprvé zase ztratila. Potom jsem svůj zrak přesunula na jeho rty. Dylan si všiml,kam se koukám a frajersky se usmál. Naklonil hlavu na stranu a pomalu se skláněl blíž ke mně.

"Hey, začínáme přece odznova " zasmála jsem se a vstala ze židle. Obešla jsem Dylana a přešla ke dveřím. Dylan mě následoval a když jsem mu pohlédla do tváře, usmíval se od ucha k uchu.

"Tak zatím Kim, užij si večeři " zamával a a těmito slovy odešel z mého pokoje a následně z našeho domu.

***

"Vypadáš úžasně Kim" řekla z poza dveří moje starší sestra Heily. Na sobě jsem měla tmavě modré šaty,které mi končily těsně nad kolenama. Ty šaty byly samozřejmě Heilyiny, jelikož můj šatník moc elegantních šat neobsahoval.

"Taky se mi líbí, jak vypadáš " Heily měla na sobě těsné šaty, které končily v půlce stehen. Měly červenou barvu a na Heily červená vždy vypadala božsky. Tyhle šaty byly pro Heily jako stvořené.

Párkrát jsem se před zrcadlem ještě prohrábla ve svých blond vlasech, když zazvonil dveřní zvonek. Heily se okamžitě rozběhla ke dveřím, celá šťastná, že znova uvidí Thomase.

"Thomasi!" zavískala jako nějaká puberťačka Heily a vrhla se Thomasovi do náruče. Ty dva jsou spolu tak sladký. Když se Heily od Thomase odtrhla tak nás začala představovat. Podala jsem si s Thomasem ruku a on se na mě povzbudivě usmál. Thomas, ačkoliv mu bylo okolo 40 let, vypadal jako z nějaké slavné reklamy. Měl havraní černé vlasy a zeleno -hnědé oči. Heily si nemohla vybrat lépe.

"Tady to je moje dcera Eleanor " ukázal na dívku asi metr sedmdesát vysokou se stejnou barvou vlasů jako Thomas. Byly si dost podobní a hezcí.

Dívka mi kývla hlavou na pozdrav a nesměle se usmála. Úsměv jsem opětovala a poté jsme se všichni společně vydali na večeři.