Can i hate you?

10.

"Ty si vážně jak Šípková Růženka " uchechtne se Sebastian a přitulí se ke mně. Přehodí přes ze mě ruku a zaboří si hlavu do mých vlasů. Když jsme byli malí, takhle jsme prý usínali furt. Pamatuju si, že když jsem takhle se Sebastianem ležela, měla jsem pocit bezpečí. A ani tentokrát, to není jiné.

Přetočila jsem se na druhý bok,abych byla tváří v tvář se Sebastianem. Rozesmála jsem se, když jsem viděla Sebastianovo vlasy a hlavně jeho pokreslenou tvář. "Co se ti stalo?" zeptala jsem se pořád pobaveně a ukázala na jeho tvář. Sebastianovo zmatený pohled mi jasně naznačil, že vůbec netuší, o čem mluvím. Bezeslova vstal a zamířil do koupelny k zrcadlu.

"Jakej parchant mi počmáral obličej! " zakřičel, aby ho jeho mladší bratr slyšel. "Vyřídím si to s tebou potom Jakeu " dodal Sebastian, když vcházel do pokoje, kde jsem byla já.

"Abych nezapomněl.. Volala mámě Heily " řekl a já strnula. Sice jsem nevěděla co chtěla, ale určitě to nebylo nic příjemného. Hlasitě jsem polkla a pak s otázkou v očích se podívala na Sebastiana.

"Chtěla se jenom ujistit, že seš v pořádku a že máš po snídani přijít domů. " odpověděl na mou nevyslovenou otázku a povzbudivě se usmál.

Věděla jsem, že by nemělo cenu protestovat, že nikam nepůjdu. Takže jsem jenom kývla a zase položila hlavu na polštář. "Pojď sem" zamumlala jsem do polštáře a poklepala rukou na místo vedle sebe.

"Rád bych Kim, ale je snídaně. Za 15 minut se zvládneš připravit, tak potom teda přijď do kuchyně "

***
Umytá, nalíčená, učesaná a prostě vypadající zase jako člověk, jsem se vydala do kuchyně, kde už na mě čekal Sebastian, jeho máma a Jake. Až teď jsem si všimla, jak jsou si všichni tak podobní.

" Uh..Dobrý den" pozdravila jsem Sebastianovu mamku a pak zamávala Jakeovi, který mi zamávání oplatil a poté se široce usmál,až jsem viděla jeho přední zuby.

"Kim ahoj" usmála se. "Posaď se a pusť se do jídla. Vůbec se neostýchej a chovej se tu jako doma"

Sebastianova mamka je ten nejmilejší,nejhodnější a nejobětavější člověk,co znám. Na její příkaz jsem si sedla ke stolu mezi Sebastiana a Jakea. Celá snídaně probíhala v tichu. Bylo to ale opravdu příjemné ticho a já si mohla v klidu vymýšlet něco, co řeknu Heily až přijdu domů.

Když jsme dojedli, tak se Sebastian nabídl, že mě vezme domů. Samozřejmě, že jsem souhlasila.Nemohla bych tu u nich zůstat na pořád a popravdě ani bych nechtěla. Doma je jenom s Heily ( teď už taky s Tomem a Eleanor).

"Dneska se k nám stěhujou " řekla jsem s vytřeštěnýma očima,když jsme s autem zastavili před naším domem. Sebastian se na mě rychle otočil a nechápavě se podíval.

"Heily má přítele,on má dceru a dneska se k nám stěhujou " vysvětluju už znuděně, jako by mi to bylo jedno. Jak já ale dokážu rychle měnit nálady.

" A tohle je ona?" kývne hlavou na dům,že kterého právě vyšla Eleanor.

"Hmmm " zabrblala jsem nahlas a doufala, že Sebastian pochopí, že o Eleanor opravdu mluvit nechci. Otevřela jsem dveře od auta a rozloučila se se Sebastianem. Pořádně jsem se ještě jednou hluboce nadechla a vydala jsem se vydat k Eleanor. Když jsem všechno pořádně přehodnotila, zjistila jsem, že jsem Eleanor ani Thomasovi nedala šanci. Rovnou jsem je totiž zavrhla a tak by bylo fér, začít odznova.

"Ahoj Eleanor "

" Prosím tě, říkej mi jenom Elli. Svoje celý jméno nemám ráda. " zářivě a vlídně se usmála. Teď si opravdu myslím, že bysme mohly být kamarádky.

" Taky nemám ráda, když mi někdo říká Kimberly. Vlastně to přímo nesnáším " zasmála jsem se. " A chtěla bych se taky omluvit za tu zkaženou večeři. Prostě mě to jenom zaskočilo.. " omluvila jsem se nakonec.

" Odpuštěno. Ovšem pod jednou podmínkou " zasmála se naopak ona. Její smích byl narozdíl od mého úžasný. Vlastně až teď jsem si všimla,že ona je hodně hezká. Mohla by mít na naší škole kluka na kterého by si ukázala.

"Seznámíš mě s tím fešákem, co tě sem přivezl. Teda pokud ho nechceš ty" podívala jsem se jí do očí,abych spatřila nějaký náznak humoru. Bohužel, myslela to vážně.

" Eh. Dobře, seznámím tě s ním " řekla jsem zaskočeně zrovna, když mi zabrněl mobil. "Těším se na zítřek. Konečně tě uvidím " sama pro sebe jsem se usmála,když jsem si přečetla sms od Dylana a s úsměvem na tváři jsem se vydala do mého pokoje.