Be brave [TWD]

17. Smrt

Stála jsem tam, nemohla jsem se pohnout. Mé nohy mi ztvrdly a já s nimi nemohla vůbec pohnout. No tak Eleanor musíš pomoct! řekl mi můj vnitřní hlas. Nadechla jsem se a vyrazila. Neměla jsem luk, abych mohla utočit zdálky a to byl problém. Nebyla jsem moc dobrá na boj z blízka. Z rychlého kroku se stal běh.

Když jsem doběhla na správné místo, kousek před lesem, vzala jsem hlavu chodce a zaryla nůž, který před chvíli byl v noze, do jeho hlavy. Chodec přestal jíst Charlieho tělo a skácel se k zemi. Vzala jsem Charlieho hlavu do svých rukou a můj dech se zrychlil. Nevinní lidé umírají každý den pro nic. Každý den umře stovka lidí, jenom kvůli tomu, že bránili svou rodinu nebo se jenom snažili přežít. Vzbudit se každý den je jako vítězství, ale pořád si přestavovat, že všechno to byl jenom sen. Jenže žádný sen to není.

Kousek vedle něho ležel Chandler, s šedou dekou, který mu zakrývala všechno od krku až po boty. Rychle jsem k němu přišla a začala ho kontrolovat, jestli není pokousaný od chodce. Sundala jsem z něh deku a začala po něm jezdit rukou. Jeho břicho bylo obvázané obvazem, který byl celý od krve. Zkontrolovala jsem snad všechna místa. Nikde nic neměl. Oddychla jsem si.

Chandler měl pořád zavřené oči a nepravidelně dýchal. To není dobré, musím něco udělat. Jenže já na tyhle zdravotní věci byla levá a to hodně. "Chandlere! Vzbuď se! Prosím!" řekla jsem a trochu s ním zatřásla. Musím ho dostat do bezpečí. "Promiň Chandlere, musím to udělat." řekla jsem a vzápětí jsem mu dala na jeho tvář velkou facku. 

Hned jak ruka dopadla na jeho tvář se Chandler rychle pohnul a vzápětí otevřel oči. "Nemusela jsi m.." přerušila jsem ho mojí rukou na jeho puse. Svým ukazováčkem jsem ukázala, aby byl potichu. Chytla jsem rychle Chandlera zespodu ramen a pozpátku ho táhla do lesa, za jeden velmi mohutný strom. Při pohybu sebou Chandler trochu škubl bolestí, ale poté se uvolni a nechal se táhnout. Chandler se opřel o kmen stromu a si obkročmo na něho sedla, abych nešla taky vidět, a čekala co se stane dál. 

Kolem prošla holka tak ve věku 20ti, v ruce držela velkou dýku a ve tváři měla vražedný obličej, ale nevšimla si nás a tak odešla. 

Tvář jsem otočila k Chandlerovi a až teď jsem si všimla, jak moc jsou naše tváře u sebe. Málem jsme se dotýkali nosy. Podívala jsem se mu přímo do jeho očích a pokud bych teď stála, podlomily by se mi kolena. Bože, ty jeho oči.  Pokaždé jsem se v nich ztrácela, i když jsem je viděla jenom na chvilku. Polkla jsem a mé rty se od sebe oddělily. Byly jsem tak blízko, že jsem cítila jeho vůni. On snad voní, i když se týden nesprchuje.

 Chandler se ke mně přiblížil ještě víc až se naše nosy trochu otřeli. Nevydržela jsem to a spojila tu malou díru mezi námi. Naše rty se spojili a já znova ochutnala jeho rty. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ten nádherný okamžik. Pravou ruku jsem mu dala na jeho tvář a pohladila ji. Jeho rty byly tak dokonalé a polibek, který mi oplácel, byl tak jemný, že když se naše rty oddělili, potřebovala jsem další, jenže neměla jsem dost odvahy, jako předtím. 

Otevřela jsem oči a sundala ruku. Začala se mi třást ruka a potom jsem ucítila tak nesnesitelnou bolest na rameni, jak nikdy předtím. Uslyšela jsem křik, který nešel překvapivě ode mně, ale od Chandlera. Obraz přede mnou se začal rozmazávat a poté se úplně vytratil. Byla jsem mrtvá? - Byla jediná otázka, která mi ležela v hlavě.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Můžete mi někdo říct, proč píšu tak depresivní a krátkou kapitolu ??! :D  A jinak,  ježiši DĚKUJI STRAŠNĚ MOC ZA 2K READS. Jste úžasní. Miluji vás všechny

xoxo 

Xuii