Be brave [TWD]

5. Bezpečí si musíš dobít!

Z mého tvrdého spánku mě probudilo volání o pomoc, křik a hnusné zvuky od těch bestii. Proč mě musí pořád budit křik nebo volání o pomoc? Budeš si na to muset zvyknout. Teď už není nic, jak bylo předtím. Byla jsem v místnosti s postelí, pravděpodobně v karavanu. Rychle jsem se zvedla z postele. Na sobě jsem měla pořád to samé spodní prádlo, jako včera večer. Vyběhla jsem z karavanu a se strachem v očích jsem se zastavila. Všude byly bestie a chňapaly po všech lidech co tady byli. Viděla jsem všude krev, cítila jsem strach, který čišil ze všech živých. Musela jsem něco udělat. 

Rozhlédla jsem se okolo sebe. Přímo předemnou žena bojovala s bestií, která byla o mnoho silnější. Žena křičela a břečela zároveň. Přiběhla jsem k ní, bestii shodila čelem na zem. Zašmátrala jsem kolem pasu pro nůž, ale až pak mi došlo že mám jenom spodní prádlo. Klekla jsem si k bestii. Nic jiného mi nezbývalo než vzít bestiinu hlavu a tlouct s ní o zem. Měla jsem zlost, chtěla jsem ji zabít tak moc. Když jsem s ní naposledy bouchla o zem, už byla mrtvá. Zrychleně jsem dýchala a pot se mi valil po čele. Zvedla jsem se a podívala na ženu, která mi vzala ruky do svých. "Děkuji ti, dítě" řekla roztřeseným hlasem. "Nemusíte mi děkovat, jděte se rychle někam schovat!" popohnala jsem ji.

Sama jsem utíkala ke  stanu, kde jsem měla svůj luk. Popadla jsem ho do ruky a tulec jsem přehodila přes hlavu. Vylazla jsem ze stanu a sestřelila první bestii, která byla nejblíž. Přišla jsem k ní, vytáhla šíp, ale když jsme se k ní skláněla, druhá bestie mě chytila za ruku. Otočila jsem se a šíp, který jsem stihla vytáhnout, jsem zaryla druhé bestii do hlavy a znovu ho vytáhla. Natáhla jsem šíp na tětivu a čekla až dvě bestie budou u sebe. Zamířila jsem a vystřelila. Dvě bestie jednou ranou, jsi dobrá.

Po víc jak hodině zabíjení všech těch bestii, už zbývaly jenom dvě. Zamířila jsem na jednu a v mžiku jsem ji zabila. Když jsem se otočila, šla ke mě poslední. Sáhla jsem do toulce pro další šíp, ale žádný už tam nebyl. A jsi v prdeli. Zemřeš jako panna. Ježiši co se mi to honí hlavou. Bestie už skoro byla u mě. Najednou v hlavě bestie se zasekl šíp. Věděla jsem že to není šíp z luku. Byl tlusčí. Bestie se zkácela k zemi. Vytáhla jsem z její hlavy šíp a prohlédla si ho pořádně. Najendou mi ho někdo vytrhl z ruky. "Ten patří mě." řekl mužský hlas. Podíala jsem se muži do tváře. Byl starší a v ruce držel kladkovou kuš. "D-děkuji, že jste mě zachránil." řekla jsem se strachem v hlase. Kývl hlavou a když odcházel ještě dodal. "Dej si něco na sebe, není divu když po tobě jde tolik chodců." Nevěděla jsem jestli to byla lichotka nebo zesměšnění.

 Cítila  jsem jak mi někdo potáhl rukou. Otočila jsem se a uviděla jak Kráska drží všechny moje šípy. Držela je tak tak v náruči. Mám jich totiž strašně moc. Klekla jsem si k ní. Pohladila jsem ji po tváři, sundala toulec přes hlavu a přidžovala jsem ho jednou rukou. "Polož je tady." usmála jsem se. položila je na zem, kam jsem řekla a sedla si naproti mě. "Můžu je tam dát?" řekla svým tichým hlasem. Její černé vlasy ji spadly do tváře, když se natahovala pro první šíp, aby ho dala do toulce. Svou rukou jsem je odhrnula. "Nelíbí se mi moje jméno, víš proč?" najednou řekla, když už měla polovinu šípů v toulce. "Určitě máš nádherné jméno." usmála jsem se na ní. "Chloe, moje jméno je Chloe." Tak nádherné jméno, proč ho nemá rád?. "Víš, že to jméno má dva významy?" řekla  jsem a ona se na me podívala, svými zelenými oči. "první,," ukázala jsem jeden prst. "je ten, že to jméno je pro princeznu. A ten druhý." přidala jsem k jednomu prstu druhý. " že je to jméno pro bojovnici, která je ukryta v hloubi tvojí duše, jenom ji musíš nechat proplout na povrch." Znova jsem se na ní usmála. "Ale pro mě budeš pořád Kráska, ať už se budeš jmenovat jakkoliv." dořekla jsem to zrovna když dávala do toulce poslední šíp.

Skočila po mě a dlouze mě objala. Hladila jsem ji po vlasech a zašeptala do jejího ucha. "Děkuji ti za ty šípy. Nikdo tady není tak laskavý jako ty. Děkuji ti." Odtáhla se. "To není pravda, ty šípy mi dal Chandler, říkal ať ti je donesu." dala mi pusu na tvář a s úsměvem odběhla pryč. Seděla jsem tam s údivem ve tváři. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

5tá kapitola je na světě, doufám že se vám líbila:) Ještě bych se chtěla zeptat, jestli mám psát i z pohledu Chandlera ? Jestli to pak není takové přeplácané? 

xoxo Xui )))