Be brave [TWD]

7. Proč se to musí dít zrovna mě?

První křídlo od skříně se pomalu začalo otevírat a semnou projela nervozita. Pustila jsem Chandlerovu ruku a potichu jsem vytáhla zpod opasku nůž. V ruce jsem ho pevně ztiskla a čekala co se bude dít dál. Druhé křídlo od skříně se začalo otevírat a já jsem se musela odhodla než nás neznámá osoba uvidí. 3. 2. 1. Teď. Vyskočila jsem ze skříně rovnou na osobu, která se vzápětí zkácela semnou na zem. Zadělala jsem ji pusu mojí rukou, přidělala jsem nůž k jejímu krku a podívala se neznámé osobě do tváře. Byla to holka v mém věku. Měla hnědé vlasy po krk a z jejích očí číšil strach. "Keily, je tam nahoře všechno v pořádku? Slyšeli jsem pád co se stalo?" zakříčel mužský hlas ze zdola. Přiblížila jsem se k jejímu uchu a řekla výhružným hlasem: "Řekneš jediné slovo o nás, na místě jsi mrtvá!" Holka polkla a očima se dívala pořád na mě a já na ni. Oddělala jsem pomalu ruku z její pusy a nůž přisunula u jejího krku víc k němu. "Ne, Luku, jsem v pořádku, jenom jsem zakopla o prách dveří a spadla jsem." Znova jsem ji zadělala pusu a kývla na Chendlera aby šel ke mě. "Podej mi něco čím ji můžu zadělat pusu." řekla jsem Chandlerovi a on v zápětí začal hledat ve skříni co by se hodilo.

Za chvilku mi podal kousek látky, pravděpodobně z něčí košile, dala jsem nůž na zem a pak kousek látky dala holce, zvané Keily, do pusy a zavázala ji za krkem, aby to nemohla vyplivnout. "Dej ji vedle postele, prosím." okřikla jsem potichu Chandlera. Přišel k holce, vzal ji za ruce a dal ji v k posteli, kde si sedla. Přidřepla jsem si k jejím botám a z jedné boty vydělala tkaničku. Když jsem ji konečně vydělala, zavázala jsem s ní Keilyny ruce a pak obvázala kolem nohy od postele.

Otočila jsem se a málem jsme dostala infarkt. Ve dveřích stály čtyři muži, kteří mířili pistolemi přímo na mě a Chandlera. Jsi v prdeli, Eleanor! "Položte všechny zbraně co máte." řekl výhružným hlasem muž, který byl u nás nejblíž. Z ramene jsem sundala luk, přes hlavu sundala toulec a dala je na zem. Vytáhla jsem z kapsy pistol a také ji položila na zem vedle luku. Periferně jsem uviděla jak Chandler děla co se mu řekl.

Muž přišel blíž a odkopl všechno co leželo na zemi pryč od nás. Otočil se na ostatní tři chlapy a ukázal na nás. Ti ihned zaraegovali a každý přišel k jednomu. Keily rozvázaly ruce, uvolnily pusu a mě s Chandlerem naopak zavázaly ruce. "To co jste uděli mé dceře, za to budete pykat. A bude to bolet o hodně víc jak tohle." přišel k Chandlerovi a dal mu pěstí do nosu. Chandler spadl zády na zem a ihned mu začala téct krev z nosu. "Dovolovat si na mladčí to by mu šlo, ale když příjde na starší, schová se do kouta. Jop, takové chlapy jako ty, já znám." nemohla jsem si pomoct, to neříct. Otočil se na mě a s úšklebem na tváři mi řekl. "Neboj se, taky na tebe příjde řada, ale jiným způsobem, jak se na tebe tak dívám. Zavažte jim ty nevymáchyný huby, aby už konečně zmlkli. Pak je vemte do auta." ukázal na nás oba. "Ani spisovně to mluvit neumí" řekla jsem si pod nosem. Dívala jsem se do země. Přišel za mnou a rukou mi vzal bradu a trhl ji , abych se mu podívala do očí. "Drzost ti nechybí, ale co kdyby jsem tady dovedl jednoho z těch mrtvých, nechal ho aby sežral tvého kamaráda a tebe bych se na to donutil dívat?" Podívala jsem se na něho z vyděšeným výrazem. "To by jsi neudělal" odvětila jsem mu. "Že ne? Tak to mě asi neznáš holčičko a teď už konečne zmlkni!" Zvedl se a jeden ze tří chlapů mi dal do pusy látku a zavázal mi ji kolem krku, vzal mě za loket a táhl z ložnice ven. Zamnou šel Chandler, kterému pořád stékala z nosu krev. Bylo mi ho líto. Vypadal strašně. Přiznej si to, stejnak by jsi mu jednoho dne natáhla, tak ho nelituj!

Když jsme vyšli z domu, porozhlédla jsem se kolem sebe, jestli neuvidím Normana s tím mužem nebo ty dvě. Auto, kterým jsme přijeli sem, tady pořád stálo. Musejí tady někde být. Muž, který mě držel jendou rukou za loket, druhou rukou otevřel kufr stříbrného Land Roveru. "Vlez tam!" řekl ostře a já ho uposlechla. Nastoupila jsem do kufru a opřela se o zadní sedadla. Chandler tam vlezl po mě a sedl si hned vedle mě. Za Chnedlerem zabouchl muž kufr. Podívala jsem se Chanderovy do tváře a viděla jak mu po ní stéká slza. Cítila jsem se špatně, že jsem v tom domě neřekla nic na jeho ochranu.

Všech pět nastoupilo do auta a když se všichni usadily auto se rozjelo. Zadním okýnkem jsem viděla jak se oddadlujeme od černého Jeepu. Musíme se odsud dostat, nebudu do konce života poslouchat takového kreténa. Zkoušela jsem si zapamatovat každou zatáčku, kterou jme projeli, ale nešlo to. Bylo jich až moc. Nikdo z nich neprohodil cestou ani jedno slovo.

Auto se náhle zastavilo a zandeloho se otevřeli dveře od kufru. "Vylezte z toho kufru!" řekla Keyli. Oba dva jsme vylezli z kufru, Keily nás vzala za lokty a táhla nás před sebou. Vypadalo to tam jako nějaká vojenská základna. "Přepokladám že tady budeš jak doma, co?" O čem to sakra mluví. Otočila jsem se na ní a zvedla jedno obočí. "Ano mluvím o tobě, patřila jsi do nějaké armády?" Kývla jsem nesouhlasně hlavou. Naštěstí nic jiného pak nestihla říct, protože jsme zastavily před dvojitými dveřmi od jedné z velkých budov. Keily nás pustila a protlačila se skrz nás aby mohla otevřít dveře. Vešla dovnitř a podržela je, aby jsme mohli vejít dovnitř.

Odvedla nás do místnosti, kde byl jenom stůl a dvě židle u něho. Dovnitř vešel muž, který byl otec Keyli. "Sundej jim to, teď budou potřebovat mluvit." Keyli uposlechla otce a uvolila látku, kterou jsem měla zavázanou za hlavou. Vyplyvla jsem to. U Chadlera udělala to samé. "A teď vypadni, musím si snimi promluvit." Keyli znova uposlechla a odešla. "Na to, že je to vaše dcera se k ní chováte docela hrubě." řekla jsem po dlouhé době. "Právě že je to moje dcera, takže ti do toho nic není. A teď si něco vyjasníme. Ten kluk si půjde sednout tam na tu židli a ty si půjdeš stoupnout tam ke zdi." podíval se na Chandler a ukázal na židli aby si sedl. Uposlechl a bez slov si sedl. Pak se podíval zvědavě na mě a já věděla co mám udělat. Došla jsem ke zdi a stoupla si k ní

"Takže, budu se tě ptát na otázky a jestli na ně neodpovíš pravdivě nebo neodpovíš vůbec, dostane pěstí" ukázal na mě. "Protože, tady tvoje kamarádka nereagovala tím jak jsem ti já dal pěstí, tak by bylo zbytečbé se ptát ji a tebe zmlátit. Takže začneme jednoduchou otázkou." posadil se naproti Chandlera a dal si ruky na stůl. "Jak se oba dva jmenujete? Začni s tebou." Chandler se díval na zem a bez žadného náznaku strachu, nebojácnosti, údivu či smutku odpoveděl: "Chandler, Eleanor." Muž pokračoval dál: "Dobře, to bude snadnější než jsem čekal. Tak teda další otázka. Kde jste potkali, jste sourozenci nebo něco jako pár?" Chandler znova odpověděl bez žádných emocí v hlase. "Ta holka mi zachánila život, tak jsem ji vzal do našeho tábora. A nejsme ani jedno, nejsem ani kamarádi, jsme prostě jenom dva odlišní lidi, kteří přežívají. Vlastně mi na ní vůbec nazáleží." Takže on mě bere takhle? Jako další přítež do tábora, jako přežívčího. Co jsem si myslela, že se z nás stanou kamarádi, že si začnem konečně aspoň trochu rozumět, že se budeme spolu smát? Ne, všechny moje naděje jsou teď úplně pryč. "Takže vy dva, se vůbec neznáte. Další otázka teda. Kdo velí vašemu táboru?" Podíval se na Chandlera zvědavým pohledem. "Můj otec, John Riggs." S údivem se na něho podíval. Cože, jeho otec je ten muž, s kterým jsem mluvila první den? Proč mi to neřekl? "Takže tě tvůj tatínek určitě bude hledat. No, a teď nejdůležitější otázka. Kde je váš tábor?" Chandler nic neřekl. Začala jsem mít strach. "Chandlere, jenom to řekni a nic se Eleanor nestane a těm v táboře taky ne." Pořád nic. Muž se zvedl ze židle a přistoupil k Chandlerovy. "Zeptám se tě ještě jednou. Kde je váš tábor. Kluku neděj to ještě těžší!" Pořád nic. Muž se ještě víc přiblížil k Chandlerovi.

V tu chvíli se Chandler rychle zvedl a dal hlavičku tomu muži, který se hned zhroutil k zemi. Byla jsem překvapená. "Pomoz mi! Vem mu ten nůž, který má zastrčený za opaskem." Než jsem se spamatovala z toho co udělal. Chandler, za tím co já jsem na něho hleděla s otevřenou pusou, si klekl k muži a se zavázanými rukami za zády, vyndal muži z pod opasku nůž. "Tak aspoň poď sem, aby jsem ti mohl rozvázat ruce." Přišla jsem k němu a otočila se k němu zády. Otáčel hlavou tak aby viděl, kde má řezat. Málem mi pořezal ruku, ale pak jak nahmatal provaz, začal řezat. Tahala jsem ruce od sebe, abych mu pomáhala. Zanedlouho rozřezal provaz a já měla konečně volné roce.

Ihned jsem se otočila a rozvázala Chandlerovi ruku. Rychle se na mě otočil. "Promiň, že jsem o tobě řekl že mi na tobě vůbec nezáleži." Podíval se na mě smutným výrazem. Pousmála jsem se na něho "To je v pohodě. Teď si na mě můžeš vyskakovat. Zachránil jsi mi zadek." Usmál se taky. Prohledala jsem muže a našla v jeho kapse klíček. Podala jsem ho Chandlerovi a on odemknul dveře od místnosti. Znova mi naskákala husí kůže, protože přímo před námi stála osoba, kterou jsem tam vážně nechtěla vidět.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

7má kapitola na světě :D. Doufám, že se vám líbila. Kdo si myslíte že tam stojí?

xoxo Xui