Be brave [TWD]

3. Den D

Cestou jsem nepromluvila ani jedno slovo, až do doby kdy se mě bloncka zeptala na mé jméno. "Eleanor Wiston," a dále jsem se dívala z okna na bestie, které procházely lesem až k silnici. Chandler se otočil z předního sedadla a podíval se na mě. Pohled jsem mu neopětovala. "Jaktože jí si řekla celé jméno a mě ne?"Ušklíbla jsem se pro sebe. "Žárlíš snad?" odpověděla jsem mu. Otočil se zpět na své místo. "Proč bych měl," bylo hezké vědět, že se o mě zajímá, teda aspoň trochu."S takovou si nenajdeš holku, Riggsi" Věděla jsem že ho zmate, jak znám jeho příjmení. Znova se na mě otočil, ale nic neodpověděl. Naše oči se setkali a já si uvědomila, že si z nervozity koušu spodní ret. Eleanor, pane bože, teď není vhodná doba se zamilovat, nemyslíš? SPAMATUJ SE ! Přerušila nás bloncka, která se soustředil na řízení. "Zrzi," slibuju, že jestli mi ještě jednou řekne "zrzi" přelámu jí všechny kosti v tělě. "Tak za prvé, Chandler je můj kluka a já ho miluju takového jaký je a za druhé, jestli si myslíš, že uděláš dojem tím jak si hraješ na drsňačku, tak s tím co nejdřív přestaň!"

Teď jsem chtěla vyskočit z toho auta a nechat se sežrat těmi bestiemi. Měla jsem myslet na to, že určitě má holku. Ale jak jsem to měla vědět když nastalo tohle. A pak kdo je kretén, že Eleanor? Ještě že už jsem zastavovali a já záhledla karavany, stany, ohnistě, ženy, muže a děti, které si společně hrály. Vidět jejich šťastné tváře, bylo k nezaplacení.

Otevřela jsem dveře od auta, do ruky vzala luk, která jsem předtím položila vedle sebe, a vyšla ven. Zírala jsem, jak to všechno funguje, jak každý ví co má dělat, jak se každý usmívá, jak každý pomáhá každému. Oslnilo mě to. "Je to neobvyklé, že něco takového funguje, že ?"uslyšela jsem hlas Chandlera u mého ucha. Jeho pronikavý hlas se mi ozýval v hlavě, ještě potom co to vyslovil. Přestaň na něho myslet, Eleanor, má holku vzpomínáš? A vůbec, měla by ses soustředit jak přežít. "Následuj mě, paní zrzavá" řekl s výsměškem v hlase. "Víš, že mám i jméno? Eleanor, kdyby si jen tak náhodou zapoměl, pane Riggsi." podívala jsem se na dolů na zem a cítila jeho pohled na mě. Měla jsem z toho dobrý pocit, že ho dokážu umlčet. Bez další odpovědi mě obešel a já ho následovala jak mi předtím řekl. Došli jsme k bílému karavanu, který měl na boku napsané jméno Kelly. Kdo si pojmenovává karavan? Chandler zaklepalal na dveře od karavanu a zanedlouho je otevřel muž ve středním věku. Svým pohledem se podíval první na Chandlera a pak na mě. "Kdo to je?" s jeho hlasu mi naskakovala husí kůže. "Holka,.." než to stačil do říct, muž ho přerušil "to vidím." má smysl pro humor, to se musí nechat. "nech mě to dořeknout, prosím." řekl Chandler a na chvíli počkal než znova začal mluvit. "Holka, která mi ta trochu zachránila krk. Myslím, že by se nám mohla přidat, může tady zůstat?" promluvil s hrdostí v hlase. no jasně, 'tak trochu' jsem ho tam mohla nechat. Muž se na mě znova podíval. "Vypadás silná, jak dobře s tím umíš?" zeptal se mě a ukázal na můj luk. "9 let jsem chodila na lukostřelbu." na nic jiného jsme se nezmohla. Kývl hlavou. "Budeš spát s Chandlerem ve stanu, je to jediné volné místo. Ráno tě Norman zaučí. S touhle větou zabouchl dveře od karavanu.

Budu spát ve stanu s Chandlerem, no to je fakt skvěly! Proč zrovna já. A kdo je sakra Norman? "No paráda, myslím že si ustelu venku, než spát vedle tebe." ukázala jsem na něho od hlavy až k patě. Ironicky se zasmál. "Jestli se chceš nechat sežrat chodci, prosím já ti nebráním." Odkráčel pryč a hádám asi co nejdál ode mně. Zůstala jsem tam sama, ostatně já vlastně už sama jsem. Nebylo těžké najít jeho stan, celý byl cítit vůni a vedle jeho spacáku ležely komiksy. Svůj batoh jsem hodila dovnitř a než jsem tam vlezla, uslyšela jsem dětský has, který křičel o pomoc. Rychle jsem vběhla do lesa, z ktrého se hlas ozýval. Běžela jsem nejrychleji, jak jen to šlo. Když jsem vyběhla na mítinu uviděla jsem malou holčičku, která se snažila dostat zpod úchopu bestie, která jí držela za kotník. Přiběhla jsem k té bestii ,uchopila ji za krk a ona se semnou převalila na zem "ZAVŘI OČI!" zakřičela jsem na holčičkui a ona je vzápetí zavřela. Nechtěla jsem aby viděla jak té bestii vyteče z hlavy tolik krve a už vůbec ne aby viděla jak jí zabíjím. Zpod opasku jsem vydělala nůž a zarila jsem jí ho do hlavy. Bestie se přestala hýbat a já věděla že je po všem.

Přišla jsem k holčičce, která měla pořád zavřené. Klekla jsem si k ní a klidným hlasem jsem řekla "Už je můžeš otevřít, jsi v bezpečí, krásko." otevřela je a já se na ní usmála. Objala mě a já nevěděla co mám dělat. Bylo hezké cítit, pocit spokojenosti a vděku, který z obětí holčičky číšil. Rukami jsem jí taky objala. Po chvilce se ode mně odtrhla a podívala se na mě. "Děkuji ti moc za záchranu, nebojácná princezno se zrzavými vlasy." pohladila jsem ji, "pojď půjdeme zpátky do bezpečí." řekla jsem ji a chytla za ruku. Kývla hlavou a já vstanula. Došly jsme do kempu, dovedla jsem holčičku k mamince, ta mi poděkovala a já šla zpět do stanu. Sedla jsem si a přemýšlela jaké by to bylo mít teď po boku svou maminku. Obejmout ji, říct jak ji miluju a nikdy nepustit. Cítila jsem, že od teď jsem na všechno sama, ale větší byl pocit viny, že můžu za smrt mé matky.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Třetí kapitola je hotova, doufám že se vám líbila:) a taky se omouvám, že tahle je taková oničem, ale ta 4tá už bude lepší :) xoxo Xui