Take Heart

Jedna emoce za druhou, vztek!

Kol

Probral jsem se s příšernou bolestí hlavy. Posadil jsem se a opřel o zeď, do háje co se stalo? Když jsem se jakž takž vzpamatoval uviděl jsem před sebou Riu. Seděla naproti mě a pozorovala ustaranýma očima. 
"Si vzhůru, konečně!" zajásala a objala mě, co zase blbne? Odstrčil jsem jí od sebe a pátral očima po místnosti. Camryn nikde, no jistě, to byla ona! Mrcha, jak se jí povedlo mě tak překvapit a zlomit mi vaz. Já jí nabídl bydlení, dobré jídlo, pití a mě! A ona se mi takhle odvděčí? Říkám na rovinu, že už teď je mrtvá. Chtěl jsem se k ní chovat líp, ale ona si prostě nedá říct.

Rozčíleně jsem se vyhoupl na nohy a trochu sebou zapotácel, kdo by řekl že mě jedno zlomení vazu tolik vyhladoví.  Pod očima mi naběhli žilky, když jsem pohlédl na Riu. "Potřebuju krev," prudce se otočila ke dveřím, ale to už jsem jí přepadl zezadu a zakousl se jí do krku.

Její krev byla snad ještě lepší než dřív. Hltal jsem každý lok, pak jí pustil a čekal až se jí dvě úhledné ranky zahojí. "Kreténe!" prskla na mě a začala si upravovat vlasy. Otřel jsem si její krev z pusy a toužil po další, ale ovládl jsem svůj hlad.

Teď když jsem nabral trochu síly musím vědět kde je moje sladká Camrynka. "Kde je Rio?" zeptal jsem se jí nervózně. Pokrčila rameny, chytila mě za ruku a vyvedla z pokoje ven na balkón. To co jsem spatřil mi vyrazilo dech. 
Všude na zemi byly mrtvoly, utrhané končetiny a potoky krve. Ještě několik lidí hýbalo konečky prstů a něco skučeli. Pomalu jsem sešel schody.
"Její práce?" otočil jsem se na Riu. "Právě že její ne, něco tu bylo. Vyrazilo to okno a pak už byli všichni mrtví," z jejího roztřeseného hlasu jsem usoudil, že se z toho nemůže vzpamatovat. "Pouštní vlčice," vydechl jsem, kdo jiný by to byl. Přesně tenhle styl vraždění je její práce. Otázkou zůstává, kde je Camryn?!
"KDE JE CAMRYN! A KDE JE LENORA!?" 

Camryn

"Pusť mě ty mrcho, seš šílená!" zaječela jsem na ní. Vezla mě v autě s rukami svázanými za zády. Tohohle bude litovat, přísahám že až se z tohohle dostanu rozdrápu jí hrdlo a nechám na sebe téct její krev. "Můžeš mě urážet, jak chceš Molirettová, ale nic mi nezabrání v tom, abych tě neodvezla k Elizabeth," umlčela mě. 

Lenora je vážně šílená, je úplně zmanipulovaná a kdykoliv se jí zeptám proč to dělá začne mluvit jako robot. Tenhle druh čarodějnic mají úplně vymyté mozky.
Jakmile se zmínila o Elizabeth, donutila mě tím jménem mlčet. Je to vedoucí těch to vraždících covenů. Její pravidla říkají že nesmí žít nic, co by bylo nebezpečné pro společnost, jinými slovy neobvyklé, zvláštní, jedinečné..tak jako já.

Ona nechce spravedlnost, ale chce mojí vzácnou krev a chce moje mrtvé tělo do své sbírky úlovků, chová se ke mě jako kdybych byla nějaká lovná zvěř!

"Tohle, ne! Ani náhodou!" zkoušela jsem nějak přetrhnout izolepu omotanou okolo zápěstí. Lenora se mi pouze vysmála a vytočila na mobilu něčí číslo a nechala jej vyzvánět. "Někdo by s tebou rád mluvil," zasmála se. Zamračila jsem se a čekala, kdo mobil zvedne.

"Lenoro, drahá jsem ráda že mi voláš," zajásal hlas na druhém konci. Teď jsem si přála mít zalepenou i pusu. Ten hrubý, ženský hlas patřil Elizabeth. 
"Mám pro tebe překvapení, no řekni taky něco, Camrey," pobídla mě a naschvál zmínila mé jméno. Chvíli se nic neozývalo.
"Camrey! No ne ty moje krásko, jsem tak ráda že jsme tě konečně našli," zajásala znovu Elizabeth a slyšela jsem její tichý, vítězný smích. Takhle to nemůže skončit, ne pro mě!
"Nějak si ztratila řeč," začala znovu. "Tak řekni nám něco," usmála se na mě Lenora a jedním pohybem ruky mě donutila vykřiknout. Taková bolest hlavy se nedala vydržet, křičela jsem a Elizabeth na druhém konci se jen smála a užívala si mého utrpení. 
"Dost, prosím!" zakřičela jsem a pak Lenora přestala. 
"Křičíš jako banshee, překrásný křik," než jsem se nadála znovu jsem vykřikla bolestí. Lenora si zřejmě mého týrání užívala. Přestala teprv, když znovu začala mluvit Elizabeth.
"Těším se na naše shledání, budu vás dámy očekávat," a potom zavěsila. Lenora si mobil rychle vzala a hodila ho dozadu na sedadlo.