Take Heart

Konec dobrý, všechno dobré

Camryn

"Já jí nemůžu nechat žít," zavrčela jsem na něj kojotím hlasem. Ruce se mi začaly třást a znejistěla jsem. Její srdce tlouklo tišeji a moje hlasitěji.
"Camryn, tohle nejsi ty," zašeptal tiše Elijah a žádal mě tak zoufale, abych jí nechala. Mohl si mě zkusit od ní odtrhnout, ale kdyby to udělal, se mnou by vzal i Haylino srdce, které jsem nemínila pustit. Z očí mi začaly kapat slzy, všechno co se mi stalo od té doby co jsem sem přišla nebylo kvůli Kolovi, ale jí. Když jsem s Kolem byla v pokoji, přznal se mi že mu volala Hayley ohledně mě. Prozradila mu kdo jsem a byla to ona kdo Elijahovi vymazal moje textovky.

"Máš pravdu a nikdo to už já nebudu. Kol mě znásilnil, opakovaně se na mě krmil a to kvůli ní!" vzlykla jsem a nedokázala zastavit třas v mé ruce. "Jak to myslíš," zamračil se. Trochu jsem povolila a Hayley se nova rozkašlala. 
Teď jí přinutím říct pravdu.

"Řekni mu to Hayley, nebo ti vyrvu srdce a rozdrtím ho tak, jako si to udělala, ty! Mě!" křikla jsem na ní podrážděně. Stěží se jí mluvilo, plíce plné krve nedělají nic dobrého. Ale mě to alespoň vylepší den. A nebo celý mízerný týden?

"Byla...jsem..to já...moc mě..to.." 
"Mrzí?" zasmála jsem se. Lháře nemá nikdo rád.
"Doufám, že se tou krví alespoň udusíš mrcho!" zavrčela jsem.

Možná toho budu litovat, ale mám zpět co mi ukradla. Rodinu. Prudce jsem z ní vytrhla ruku, krev cákala všude, ale mě to uspokojovalo, viidět jí v bolestech a od krve na zemi. Elijah k ní rychle přispěchal a přivinul si jí k sobě, i když věděl že si to vůbec nezaslouží.

"Proč si to udělala," hlesl zklamaně. Tenhle tón v jeho hlase se mi líbil, byl teď na mé straně. Vlastně s touhle její kravinou, co si vymyslela jí budou všichni nějaký čas nenávidět a to mě bohatě stačí k pomstě, ale jestli se o něco takového ještě pokusí, to srdce jí vážně vyrvu z těla. Možná jí i Elijah opustí, to by byl takový bonus navíc.

Rána na prskou se jí začala hojit a přestala se dávit krví, jaká škoda. Úlevně jsem vydechla a usmála se. Elijah jí zatím odnesl do pokoje na postel, aby se z toho trochu vzpamatovala. Potom vyšel ven směrem ke mě a nabídl mi objetí. Bez debat jsem ho objala, tohle jsem po tom všem potřebovala. Usmála jsem se a strčila do něj.

"Jak sis vůbec něco takového o mě mohl myslet," zasmála jsem se a ještě jednou ho objala. Omlouval se mi celou dobu. "Nějak v hlouby duše jsem cítil, že tohle by jsi nám nemohla udělat."

Povzdychla jsem si a navrhla jít za Klausem, chci aby věděl co Hayley provedla a chci toho zatraceného bastarda taky obejmout. A nepochybně si s ní chci dát souboj v malování, téma budu volit já. Za odměnu.

"Camryn," vyšla z jedné chodby Davina. Nechápavě jsem se na ní s Elijahem obrátili. Byla trochu zaskočená když mě viděla s tváří pocákanou krví a to nehledě na ruce. Zakroutila hlavou a rychle mě zavolala k Faye. Ta ležela bezvládně na zemi, ale dýchala. 

Davina mi vysvětlila přesně, co se stalo a co měla v plánu. Takže teď to bude buď a nebo. Chci aby se Malia vrátila zpět do svého těla, ale nechci přijít o Faye. Vždyť ona jediná z mé rodiny mě měla ráda a stála při mě a teď jí mám ztratit? Bude přežívat v Davinině přívěsku? 
Přisedla jsem k jejímu tělu a pohladila jí po vlasech. "Jsem tady Faye, jsem tu s tebou," zašeptala jsem a skápla mi slza.

Faye

Probudila jsem se v neznámé místnosti, vypadalo to jako třída chemie. Všude byli samé tuby, skleničky, chemikálie a modely molekul. 

Okolo mě byla potemněla šedá mlha, která se plazila po zemi a obmotávala se okolo mě. Podívala jsem se na své ruce, byly bílé jako sníh a na zápěstí se mi leskly moje iniciály F.M. Zamračila jsem se a šla k jedné z výloh, kde byl vidět můj odraz. Jak je to možné? V odraze jsem neviděla tu dívku s karamelovými vlasy, ale mě. Moje původní tělo.