Take Heart

Kdo teď jsi?!

Davina

Seděla jsem dole v kuchyni s kafem v ruce a přemýšlela. Scott mi předevčírem dal přečíst divnou knížku, knížku o Dread Doctors. Říkal mi že si prej na něco můžu vzpomenout když budu číst, ale já si nevzpomněla vůbec na nic a to jsem si to přečetla dvakrát.

"Pořád nic?" ozval se za mnou Scott, pouze jsem zavrtěla hlavou a pročítala si stránky jednoho z mých oblíbených grimoárů. Jiné holky by četli něco romantického: Hostitele, Twilight Sagu nebo Upíří Deníky?

"Ale pracuju na kouzlu které by je mohlo vyřadit ze hry," usmála jsem se a listovala dál. Scott si mezitím vzal z ledničky bagetu a posadil se naproti mně. 
"Jako že by byli pryč? Už by se nevrátili?" zeptal se nadějně.
"Přesně!" mrkla jsem na něj. Hádám že jsem v něm vzbudila naději, že se Malia vrátí a s ní i Stiles, který jí nechtěl v New Orleans nechávat samotnou. A kdo ví možná se i vrátí bývalý člen smečky, jmenuje se Isaac Lahey.

Takové přátelství které tu v Beacon Hills bylo bych taky chtěla, ale jak?! Jsem regentka covenů v New Orleans, moje nejlepší kamarádka spí s původními upíry v posteli a ti zbylý přátelé co jsem měla jsou pryč... všechno ztrácím..

"Scotte...Stiles se vrátí," pousmála jsem se vlídně. "Proč by měl, po tom co jsem udělal," hlesl a sklopil oči ke stolu.
Vstala jsem a i přesto že mi to bude divné, jsem ho objala.

Najednou zazvonil telefon, Scott vstal a šel ho zvednout. 
"Halo?" zeptal se. Dlouhou dobu nemluvil až po nějaké době. "Hned sem tam," položil telefon, krátce se podíval na mě a potom se rozeběhl ven jak střela.
"Scotte!" křikla jsem za ním a rozeběhla se, ale byl moc rychlej na to abych ho dohnala. 
"Kruci Scotte stůj! Co se stalo!" v tu chvíli Scott strnul na místě a otočil se ke mně.

Zastavila jsem se pár mentrů od něho. Ten jeho výraz mi naháněl mráz po zádech. 
"Ty to nevidíš?" zeptal se úsečně a ukázal pohledem směrem k nemocnici odkud stoupaly mohutné plameny a kouř.
"Kira říkala že je viděla a že si jdou pro nějaký vzorek," šeptl a pak se bez zaváhání rozeběhl směrem k plamenům. Na nic jsem nečekala a běžela za ním. Tohle nedává smysl, proč by zapalovali kvůli tomu nemocnici, nebo byl to vůbec jejich záměr?

Doběhli jsme celý zadýhaní před nemocnci kde bylo spousta pacientů, doktorů a sester včetně paní McCallové. Melissa byla vyděšená a zadýchaná. Scott se k ní okamžitě rozeběhl s tím jestli je v pořádku. 
"Já ano, ale ti zbylý pacienti zřejmě ne," hlesla a stále z toho kouře kašlala. Oheň se šířil a hasičům se to vůbec nedařilo. Udělám něco šíleně šíleného. 
Stoupla jsem si nenápadně naproti nemocnici a začala šeptat kouzlo na uhašení ohně. Cítila jsem tu energii jak mi rvala žíly a snažila se mě donutit abych přestala. Zatla jsem pevně zuby a pozvedla ruce proti plamenům a nepřestávala odříkávat.
Stačilo poslední slovo a oheň byl pryč, všichni lidé okolo se divili jak je to možné, co se stalo a že to byl zázrak. Jen malý okruh lidí začalo upozorňovat na mě.

Než jsem se nadála od nemocnice se ozývali podivné, nepřirozené zvuky a pak jsem viděla Dread Doctors v kompletním seskupení.
Uprostřed odhodlaně šel Chirurg s tou svou holí, po pravici měl Genetiku a po levici Patologa. Bylo to jako vidět přicházet smrt, zkázu!

Ale zdálo se že ostatní je neviděli, ani Scott s Melissou. Vše okolo utichlo a já zůstala sama před zničenou nemocnicí s nimi. Nedokázala jsem se pohnout ani vydat hlásku. Žaludek se mi stáhl a já myslela že budu každou chvíli zvracet.

"Stoprocentní úspěch," šeptali Dred Doctors. "Co to znamená!" křikla jsem konečně. Zastavili se pár centimetrů ode mě, měla jsem strach. 
"Stoprocentní úspěch."
"Stoprocentní úspěch."
"Stoprocentní úspěch."
Najednou se mi podlomila kolena a já padla v bezvědomí k zemi. "Davino!" zaslechla jsem křičet Scotta a potom už jen paniku lidí a je... "Stoprocentní úspěch!"