Přijdu do mamčina knihkupectví a za pultem stojí místo mámy Scarlett.
„Ahoj Claire.", pozdraví mě a usměje se.
„Čau, kde je mamka?", zeptám se a doufám, že se mamka nerozhodla jet k jejím rodičům do Skotska. To dělá docela často, když se s tátou pohádají. Zrovna včera při jejich hádce přišlo slovo i na rozvod. Nebylo by zrovna ideální, kdyby se rozvedli, mají přece tříletou dceru.
Než stihne Scarlett odpovědět, objeví se ve dveřích mamka s krabicí v ruce. „Ahoj zlato, byla jsem jen vyzvednout nové knihy.", prohodí celá udýchaná. Přikývnu a pozdravím ji.
Ulevilo se mi. Kvůli máminým hádkám s tátou zažívám teď dost stresové období. Zhoršila jsem se ve škole a musím vše dohánět. Začínám mít strach, když mezi rodiči visí rozvod. Nevím, co přesně říkali, protože jsem už ležela v posteli, ale vím jistě, že slovo ROZVOD jsem slyšela.
„Můžu se podívat na ty nové knihy?", zeptám se mamky a hrnu se ke krabici.
„Jasně", odpoví s úsměvem.
Jsem ráda, že moje mamka vlastní knihkupectví, protože knihy zbožňuju. Pokaždé, když mamce přijdou nové, musím si je prohlédnout a většinu to dopadne tak, že si nesu domů minimálně tři nové knihy. Dnes jsem skončila se pěti. Za chvíli nebudu mít na knihy místo, všechny knihovny doma už jsou skoro plné.
„V kolik končíš?", prohodím a při tom si soustředěně prohlížím knihu, u které váhám, jestli si jí mám koupit, nebo ne.
„Za dvě hodiny, jsem domluvená, že zbytek směny za mě vezme Scarlett", odpoví a podívá se na ni. Scarlett přikývne. „
Aha, tak to já na tebe nebudu čekat", popadnu své knihy, rozloučím se a s náručí plnou knih vycházím ze dveří.
Jakmile přijdu domů, začnou Lucasovy blbé poznámky.
„Nechala sis doma mobil a volalo ti tlustý prase.", řekne a rozesměje se.
„Hele... Neříkej jí tak, ty taky nejsi nejhubenější, tak drž hubu.", řeknu znechuceně, popadnu jogurt z lednice a vydám se do svého pokoje. Lucas se jen ušklíbne.
Kouknu na mobil. Jo, volala mi Polly. Polly je moje nejlepší kamaráda, známe se už od malička. Bydlí hned vedle nás. Je silnější a proto si z ní Lucas dělá srandu, že je tlustý prase. Už mě jeho debilní připomínky dost štvou, on taky není dokonalej a jeho kamarádi už tuplem ne. A vůbec, není jedno, jestli jsou moje kamarádky tlustý nebo hubený?
Odhodím tašku ke stolu, vezmu mobil a zavolám jí. „Ahoj, proč si mi tak dlouho nebrala telefon?", ozve se z telefonu. „Promiň, zapomněla jsem si mobil doma, co jsi potřebovala?"
„Jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli by si se mnou nechtěla jít večer do kina", zeptá se nadšeně. „Jo, super, klidně, napíšeme si ještě na Facebooku, pa.", ukončím náš hovor.
Pak si zalezu s notebookem do postele a otevřu si jogurt.
