Ve škole jsem strávila ještě další dvě školní hodiny a pak už byl konečně oběd, těstovinový salát s kuřecím masem. Mňam. Vedle mě si sedla spolužačka Mell.
„Ahoj Claire, můžu si přisednout?" Zeptala se mě smutným hlasem.
„Jasný, ty si psala taky tu písemku z biologie?"
„Jo, dostala jsem trojku, takže mám i trojku na výzo."
„Ty bys jinak měla vyznamenání?" Zeptala jsem se jí opatrně se strachem, aby se mi tu nerozbrečela.
„No, právě, že jo, jinak by to ani tak nevadilo, ale rodiče mi slíbili, že když budu mít vyznamenání dostanu novej mobil, takže to budu muset ještě nějakou dobu vydržet s tímhle křápem, který občas odmítá i volat." Řekla posmutněle.
„Aha, tak to mě mrzí, ale určitě si to příští rok opravíš." Uklidňovala jsem ji.
„To doufám."
„ Hele, já už půjdu, musím zajít ještě do obchodu. Ahoj." Rozloučila jsem se s Mell a šla odnést špinavý talíř a příbor. Napila jsem se a odešla jsem do šatny.
Skočila jsem do obchodu pro popcorn, brambůrky a čokoládu na víkend a nesměl chybět ani můj oblíbený brusinkový džus. Po cestě z obchodu jsem narazila na Polly.
„Ahoj, hele, nechtěla bys se mnou zajít na kafe? Ještě se mi nechce domů, a když už jsem tě tu potkala. Co?" Zeptala se mě napjatě.
„No, moc ráda." Usmála jsem se na ní a vyrazili jsme do kavárny. Měla jsem radost, protože už dlouho jsem nebyla s nikým v kavárně. Naposled, když jsem chodila s tím debilem Tomem, ale o tom radši nebudu mluvit nebo mě chytne amok.
Když jsme se s Polly rozhodovaly, jestli si sedneme na venkovní zahrádku nebo dovnitř, vycházela z kavárny Scarlett.
„Ahoj, jak to, že nejsi v knihkupectví?" Divila jsem se.
„Dneska mám volno, letím k doktorovi. V pondělí se stav. Pa."
Přikývla jsem a sedla si venku na židli. Polly si vzala nabídku pohárů a já si zatím vybírala pití.
Přišel k nám takový pěkný číšník.
„Dobrý den, máte vybráno." Zeptal se mile. Tohohle číšníka jsem tu ještě neviděla, musí být novej, přemýšlela jsem.
„ Já si dám jeden pomerančový džus a čokoládový pohár." Objednala si Polly.
„Dobře a co vy slečno?" Otočil se na mě.
„Já bych si dala jedno cappuccino, děkuji." Usmála jsem se na něj
„Za chvíli to tu máte" Řekl a odešel.
Po chvíli se přiřítil s kávou, džusem i pohárem.
„Tak, dobrou chuť slečny." Byl milý, A hezký.
„Děkujeme." Řekly jsme najednou a rozesmály jsme se.
Číšník Calleb, jak jsem si přečetla na jeho jmenovce, odešel. Byl tak o rok dva starší než my s Polly, ale byl fakt krásnej.
„Hele, ten je fakt hezkej." Řekla jsem Polly nepřítomně a při tom jsem sledovala jak Calleb obsluhuje nějaký starší pár vedle nás.
„No jo, tobě se taky líbí každej." Odsekla.
„Tak to teda není pravda." Bránila jsem se. Polly už radši nic neříkala.
„Ty jdeš potom domů?" Zeptala jsem se a doufala, že jo.
„Jasný, přece bych tě nenechala jít domů samotnou, vím, jak to nesnášíš.
Při odchodu se na mě Calleb upřeně díval a usmál se.
„Nashle."
„Nashledanou a někdy zase přijďte." Odpověděl na můj pozdrav. Chtěl, abych přišla. Třeba se mu líbím. A nebo taky ne.
Po cestě domů jsme s Polly jen nakoukly do knihkupectví a pozdravily jsme mamku, která právě koukala do krabice plné knih.
„Jé, já si o víkendu nějaké vyberu, můžu?" Zeptala jsem se a už se těšila, až si nakoupím domů další knížky.
„Jasně."
Když jsme došli před baráky, rozloučili jsme se a každá zalezla k sobě domů.
V kuchyni jsem hodila tašku na židli a šla si na chvíli číst do pokoje. Usnula jsem u toho. Byla jsem unavená. V noci jsem se probudila se strachem, že biologii neumím, takže jsem ve finále ještě asi ve tři ráno vylezla z postele a šla se učit. Takže se ani nedivím, že jsem teď u čtení usnula.
Probudila jsem se okolo pátý. Seběhla jsem dolů pro tašku a rozhodla jsem se, že si napíšu úkol z češtiny. Když byl hotový, šla jsem se podívat, co bude k večeři, ale nedošlo mi, že mamka není doma, takže nemohla nic uvařit. A tak jsem se rozhodla skočit do sámošky.
„Jdu do sámošky, pro čínskou polívku, chceš taky?" Vběhla jsem do Lucasova pokoje.
„Jasný, díky." Odpověděl a dal mi na stůl pětikorunu. Nechala jsem mu ji tam a odešla jsem. Přece mi nebude platit blbou polívku za pět korun.
Když jsem přišla, rovnou jsem polívky uvařila a společně jsme je snědli.
„Ahoj tati" Pozdravila jsem tátu, který přišel z práce. „Kde máš Annie?"
„Annie přivede máma" odpověděl a začal lovit jídlo z lednice.
Po chvíli se doma objevila i mamka s Annie.
„Čau" Pozdravila jsem je.
Bylo už docela pozdě. Šla jsem se vykoupat, odlíčit a vyčistit si zuby.
„Dobrou" Křikla jsem na rodiče a sourozence ze schodů.
Zapla jsem si noťas a zkoukla jeden film. Po filmu jsem byla tak unavená, že jsem ani nečetla, jen jsem zhasla a šla spát.
