Když mi ráno v půl páté zavzvonil ten snad nejotravnější budík, neotálela jsem a okamžitě jsem vstala.
Nasnídala jsem se a pak jsem si šla vyčistit zuby a pleť. Oblékla jsem si včera vybrané černé splývavé šaty a přes to jsem si dala obyčejné černé bolerko, bylo už léto, takže další vrstva nebyla potřeba. Na vlasech jsem si udělala vlny a přední pramen jsem si sepla dozadu.
Do tašky jsem naházela vše co budu potřebovat. Autobus mi jede za třičtvrtě hodiny a tak jsem si vzala knihu a četla jsem si v kuchyni u jídelního stolu.
"Ahoj, proč si tady tak brzo?" Přišla Annie do kuchně.
"Annie, běž spát. Dneska jedeme se školou do divadla, proto jsem tu tak brzo. Běž si ještě lehnout." Poslala jsem ji spát a znovu jsem se začetla.
"Čau, hele, neměla bys už jít na bus?" Přišel Lucas, který vstával do školy.
Koukla jsem se na hodiny a zjistila jsem, že za deset minut mi jede autobus.
"Ježiš, díky, žes mi to připomněl. Začetla jsem se a málem jsem na to zapomněla."
Vzala jsem si kabát, obula jsem se a vyrazila jsem na autobus. Vzadu v autobuse seděl opět ten hezký kluk, který si sedl včera vedle mě. Seděl úplně vzadu a byl společensky oblečený, slušelo mi to. Sedla jsem si k zadním dveřím.
Když jsem vystoupila, vydala jsem se ke škole kde jsem měli sraz a jak jsem zjistila z esemesky, už tam na mě čeká spolužačka Mell. Když jsem se po cestě otočila, zjistila jsem, že za mnou jde ten hezký kluk.
Když jsem konečně došla ke škole, bylo tam už spoustu lidí a tak jsem v tom davu lidí našla Mell a šla za ní.
"Ahoj, sluší ti to." Pochválila jsem Mell. Měla na sobě černé obyčejné áčkové šaty, jejich střih jí opravdu slušlel.
"Děkuju, tobě taky." Poděkovala a ze slušnosti pochválila i ona mě. Také jsem jí poděkovala.
Abychom tam nestali mezi kupou lidí a nevěděli kdo kdo je, šli jsme najít naši třídu a stoupli jsme si v jejím okolí.
V šest už jsme byli všichni, celá naše třída bez dvou lidí a asi pět kluků z vyšich ročníků.
Pořádně jsem si kluky prohlédla a zjistila jsem, že je mezi nimi a ten hezký kluk z autobusu. Koukla jsem se pořádně, jestli to je opravdu on a byl. Nikdy jsem ho tady ale neviděla. Co dělá u nás ve škole? Nikdy tu nebyl.
Nebylo nás moc a tak jsme se vešli do jednoho autobusu. Kluci z vyších ročníků seděli na pětkách a kluci od nás seděli před nimi. My s Mell jsme si sedli do zadní části autobusu, ale ne úplně dozadu, protože tam už to vše zaplnili kluci, kteří museli za každou cenu sedět vzadu.
Když jsem se podívala na toho kluka, naše pohledy se střetly a on se na mě usmál. Slyšela jsem jak si povídá s ostatními a tak jsem se snažila zaslechnout alespoň jeho jméno. A povedlo se mi to. Pokud jsem slyšela dobře jmenuje se Oliver, hezké jméno.
Po cestě byla celkem nuda. Buď jsem poslouchala písničky a nebo jsem jako většina holek spala. Mell si dokonce i četla, taky bych si četla, ale mě se z toho dělá v autobuse blbě. Autobus nebyl moc pohodlný, takže se mi v něm nespalo úplně dobře.
Když jsme vystoupili, stáli jsme s Mell u autobusu a čekaly, než vystoupí ostatní. Viděla jsem jak se k nám Oliver blíží.
"Ahoj, jsem Oliver a jsem tu nový." Přišel ke mě a natáhl rukou.
"Jo, já jsem Claire, těší mě." Představila jsem se mu.
"Vím jak se jmenuješ, hezké jméno." Usmál se.
"Jakto?" Řekla jsem udiveně, nikdy jsem se s nim nebavila, vidím ho skoro poprvé a on ví moje jméno?
"Ptal jsem se na něj kluků, zajímalo mě to." Znovu se usmál.
"Tak jdeme" Zakřičela učitelka a celá třída se dala do pochodu.
Oliver se usmál a vrátil se ke klukům z jeho nové třídy. Je nový, to vysvětluje, proč jsem ho nikdy dřív neviděla.
"Tobě se líbí?" Zeptala se mě Mell po cestě.
"No, asi jo." Odpověděla jsem upřimně.
"Asi? Bylo to na tobě vidět, byla si celá červená." Zasmála se
"Hele, nestarej se o to jo?" Řekla jsem uraženě a po chvíli jsem se taky zasmála.
Když jsme došli do divadla, odložili jsme kabáty v šatně a šli jsme si sednout. Snažila jsem se abych mohla sedět vedle Mell, ale nevyšlo to a celé představení jsem seděla mezi kluky z vyšších ročníků.
Cestu zpět jsem si povídala s Mell o tom divadle, jinak jsem ji skoro celou prospala.
"Tak ahoj." Pozdravila jsem Mell, Olivera a ostatní když jsem odcházela na autobus domů.
"Počkej, jdeš na autobus?" Zeptal se mě Oliver, když jsem se otočila a chtěla jsem jít.
"Jdu." Otočila jsem se na něj a usmála jsem se.
"A můžu jít s vámi madam?" Krásně se na mě usmál.
"Ano, můžete pane." Rozesmáli jsme se.
"Vy jste dva." Zasmála se Mell. "Čau" Rozloučila se s námi.
Oliver šel pozdravit svoje kamarády a vyšli jsme na autobus, abychom to stihly.
V autobuse jsme si sedli vedle sebe. Celou cestu jsme si povídali. Dozvěděla jsem se, že má malého bratra a že hraje fotbal, tím se potvrdilo moje tušení, proč má tak dokonalá lýtka.
"Ahoj, zítra." Rouloučil se se mnou, když vystupoval z autobusu a já jela ještě o stanici dál.
