„Claire, vstávej, musíš do školy.", šeptá nad mojí postelí táta.
„Dobré ráno.", řeknu rozespale.
„Už jdu do práce, v kuchyni na stole máš připravené palačinky s marmeládou, nezapomeň na Annie, pa."
Vylezu z postele, ustelu ji a pomalu se vydám po schodech dolů do kuchyně. Sním si palačinky a jednu nechám pro Annie. Udělám si vše potřebné a jdu vzbudit mou malou sestřičku.
„Sněz si tu palačinku a běž si vyčistit zuby.", poručím jí.
Pomohu jí s oblékáním a vydáme se ke dveřím, hodím tašku na záda a obuju se.
„Zapomněla jsem si vzít méďu.", řekne smutně Annie.
„Tak běž." Annie se rozběhne a za chvilku je zpět i s medvídkem v ruce. Obuji ji, zamknu dveře a vyrážíme.
„Ahoj babi, dneska vedu Annie já, protože taťka jel na opačnou stranu města. Chvátám do školy, tak se tu nemůžu zdržet déle. Annie tu pak vyzvedne mamka, až půjde z práce."
„Ahoj, dobře. Pozdravuj doma, mějte se, papa."
„Pa." Rozloučím se. Dám Annie pusu a odcházím do školy.
Po škole se zastavím na chvilku v mámině knihkupectví, abych si mohla popovídat se Scarlett, potom letím domů.
„Čau.", pozdravím Lucase sedícího v kuchyni u notebooku.
„Čus.", odpoví a soustředěně sleduje video na obrazovce laptopu.
Přijdu do pokoje, sednu si ke stolu, ze školní tašky vytáhnu sešit matiky a chemie a vrhnu se na úkoly. Vyndám z tašky sešity a učebnice, které zítra nebudu potřebovat a dám si tam vše na zítra kromě učebnice biologie. Po dvou letech na střední jsem se stále nenaučila psát si poznámky, abych se z nich mohla učit. Vezmu učebnici, zalezu s ní do postele a asi hodinu a půl se učím. Zítra píšu rozhodující písemku z biologie, protože mě potřebuje učitel nějak kloudně ohodnotit. A tak nechám učebnici ještě venku, abych si to mohla večer ještě zopakovat. Dám si banán, který mi na stole leží už od včerejška.
„Crrrrrr...", ozve se zvonek. S banánem v ruce seběhnu ke dveřím a otevřu. Uvidím Polly.
„Ahoj Polly, pojď dál.", vyzvu ji.
„Ahoj, díky." Zuje se a vejde. Když procházíme kuchyní, má Lucas zase blbé poznámky.
„Čau tlustý prase.", směje se. Ostře ho napomenu.
„Nevšímej si ho.", uklidňuji zaraženou Polly. Je na ní vidět, že ji to mrzí.
„Sedni si." Pobídnu ji, když vejdeme do pokoje.
„Tady máš ty knížky, díky." Podává mi igelitku plnou knih, které si u mě půjčila.
„A jak se ti líbily?" Asi hodinu si povídáme o tom, jak se jí knihy líbily.
„Už musím jít, je spoustu hodin." Zvedne se z postele.
„Dobrý podvečer a dobrou chuť." Pozdraví moje rodiče sedící u večeře.
„Čau mami, čau tati.", pozdravím je.
„Ahoj.", řeknou společně. Vyprovodím Polly ke dveřím, rozloučíme se a já se vrátím zpět do pokoje. Zapnu noťas.
Když jdu večer do kuchyně, zaslechnu z ložnice další hádku mezi mamkou a taťkou. Zaposlouchám se. „Není jedinej den, kdy bys přišel domů včas, co tam v tý práci sakra děláš? Nebo mi chceš říct, že v tu dobu už nejsi v práci, ale někde jinde?!" Slyším, jak mamka mluví celá ubrečená o nejvíc omílaném tématu u nás doma.
Sakra.
„Buďte zticha, nepotřebuju být zrovna teď vystresovaná.", prohodím potichu a myslím na ten rozhodující test z biologie.
„Dobrou!!", zakřičím na ně z kuchyně. Hádka utichne. Oba vylezou z ložnice, mamka má ubrečené oči a taťka rudý obličej.
„Dobrou zlato", dá mi pusu mamka a taťka mě políbí na čelo zrovna tak, jako ráno.
„Annie už spí?", zeptám se. Mamka se otočí. „Ano, spí", odpoví mírně zastřeným hlasem.
Zalezu do postele a slyším, jak dole někdo práskl dveřmi. Jako by nemohli být potichu, aby nevzbudili Annie. Nesnáším to. Nesnáším, když se moji rodiče hádají. A hlavně nechci, aby se rozvedli. Chci žít s celou mojí rodinou, ne jenom s její částí.
Usnu s knihou v ruce.
