Chlapec knihu vzal do rukou a zavřel ji, když se podíval na zem, viděl na ní papírek. Sebral ho ze země a společně s knihou sedl k nejbližšímu stolu.
Citát si přečetl a zamyšleně koukal. Netušil, kdo to napsal, nebo kdy to dotyčný napsal. Mohlo to tu být i desítky let, věděl však, že dotyčný čeká na odpověď. Vzal si tužku, co měl po ruce a začal, ne tak úhledným písmem, škrtat po papíru.
Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst.
Tím, chtěl chlapec naznačit, že nemusíme přečíst hodně knih na to, abychom zjistili v jakých sračkách se tu brodíme. Život není o tom, že ho prosedíme v knihovně.
Žijeme jen jednou, tak proč nežít ve velkém stylu. Žij a neseď jen na posteli s knihami, jdi ven, užij si, žij. Život je jako hra a má se hrát pořádně.
Papírek zase založil do knihy a knihu vrátil, vrhl se tedy do referátu, hlavně ať to má rychle za sebou. Po několika promarněných hodinách, které už se mu do života nevrátí, odevzdal všechny knihy do vozíku a šel domů. Po cestě knihovnou si všiml, Becky sedící u jednoho stolu, jak si čte.
,,To tady sedí tak každý den?" zeptal se tmavovlasý chlapec knihovníka.
,,Každý školní den, po škole a chodí domů až k večeru, kdy už v ulicích panuje tma." zamumlal starý knihovník a dál se věnoval práci.
Chlapec jen pokroutil hlavou a šel domů. Zatím co dívka dál četla jeden z hororových románů od neznámého autora. Byla tak zažraná do děje, že si ani neuvědomila kolik je hodin, když koukla na hodiny v knihovně.
Velká ručička byla dole a malá mezi osmičkou a devítkou. Rychle si sebrala věci, rozloučila se s knihovníkem a běžela domů.
Jen co otevřela vchodové dveře domu, čekalo jí milé překvapení. ,,Ale hele kdo je doma." uchechtl se její milovaný starší bratr. ,,Máš tu večeři." dodal a koukl na plný talíř.
,,Nemám hlad." špitla dívka a zavřela se do pokoje.
ČTEŠ
page 178 : 254
Fanfiction„Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy." #3 in short story
