Dneska je ten osudný den, pátek. Většina čtvrťáků, třeťáků a druháků jde na párty. A ona, zase sedí v knihovně s pocitem, že ji někdo pozoruje. Měla by se bát? Ne. Protože o pár uliček za ní sedí tmavovlasí chlapec, který ovšem ani neví, že tam je.
Becky zašla do uličky se starou literaturou a sáhla po jedné knize, kterou vzal v tu samou chvíli i tmavovlasý chlapec.
,,Ať si kdokoliv, tak to pusť." zavrčelo děvče a chlapec knihu pustil, s tím že uhnul na kraj, aby ho neviděla.
,,Kdo jsi? Jsi ten co mi odpovídá na vzkazy?" zeptalo se děvče a chytlo kus papíru do ruky.
Klidně můžeš být obklopená knihami, ale knihy ti nezaručí tu pravou zábavu.
Stálo na papíru. ,,Proč si myslíš, že knihy mi nezaručí tu správnou zábavu?" zeptala se s povytaženým obočím a koukala na stěnu plnou knih, za kterou stál chlapec.
,,Protože knihy na tebe nepromluví, necítíš z nich teplo ani lidský dotek." vydechl chlapec za stěnou.
,,Kniha je jako papírový sen. Můžeš se do ní vžít. Můžeš se vžít do charakterů v knize a stát se její součástí." řekla dívka a sedla na zem, opřela se zády o poličky s knihami a koukala před sebe.
,,Ale kniha ti nedá určité věci. Jako je láska a přátelství." vydechl chlapec a sedl si na zem.
,,To možná ne, ale na co budu ve společnosti falešných lidí? Hnusí se mi to." řekla dívka a upřeně koukala před sebe.
,,Víš co se hnusí mě neznámá?" zeptal se chlapec a hrál si s prsty. ,,Hnusím se sám sobě." řekl jí.
,,Proč?" otázalo se děvče.
,,Protože jsem ublížil dívce, na které mi moc záleželo, řekl jsem věci, co jsem tak nemyslel, a když jsem se s ní snažil mluvit znovu, zase jsem to solidně posral."
ČTEŠ
page 178 : 254
Fanfiction„Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy." #3 in short story
