Dívka seděla v knihovně a čekala, že se chlapec objeví, nepřišel. Děvče se po několika hodinách sebralo a šlo domů. Předtím však stihla do knihy napsat propiskou pár určitých slov.
Sliby – chyby.
Myslela si, že chlapec bude jiný. Tajemný, jako muž skrývající svoji identitu za zdí z knih. S chraplavým hlasem a snědější pletí. Nevěděla, jaké má oči, vlasy, úsměv, nevěděla o něm nic.
Pomalými kroky šla domů, po čase se k ní někdo připojil. Ten někdo, byl chlapec se snědější pletí, Calum. Ale dalších podobných kluků bylo na její škole dost, nemohla vědět, že Calum je chlapec z knihovny.
,,Ahoj." usmál se, ale dívka dál koukala jen před sebe.
,,Ahoj." špitla, byla zklamaná, z něj? Z chlapce z knihovny? Nebo sama ze sebe, že byla tak naivní a myslela si, že přijde?
,,Děje se něco?" zeptal se Calum.
,,Ne, nic." zalhala a s přesvědčivým úsměvem se na něj podívala.
,,Poznám, že se něco děje." řekl jí a koukal okolo sebe. Venku už panovala tma a oni šli ,po prázdné ulici, za svitu pouličních lamp.
,,Obzvlášť na tobě Beck." dodal a chytil ji za ruku, tím ji zastavil.
,,Neřeš to, jsem v pohodě."
,,A vůbec, co se teď staráš?" vyškubla se mu a přidala na kroku. Chlapec ji zase doběhl a snažil se udržet její krok.
,,Změnil jsem se, no tak Beck." zavolal. Becky nevěděla, jestli tomu věřit nebo ne. Začala hrabat v kabelce a snažila se najít klíče od starší bytovky, s opadanou omítkou.
Děvče, s kaštanově hnědými vlasy po chvíli našlo klíče a odemklo. Naposledy se zahořkle koukla na chlapce.
,,Calum, kterého znám je sobecký, prolhaný idiot, který se nikdy nezmění." prskla na něj.
,,Ale já se změnil, tak mi dej poslední šanci." řekl zoufale a skoro klečel na kolenou. Všechno proto, aby mu dívka odpustila.
,,Odpustím ti, ale nikdy nezapomenu. Tohle je poslední šance, jestli to ještě jednou pokašleš, už si u mě neškrtneš."
ČTEŠ
page 178 : 254
Fanfiction„Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy." #3 in short story
