Děvče sedělo v knihovně a napadlo ji, že se po několika týdnech mohla podívat na vzkaz v knize. Šla tedy do poslední uličky, se starými knihami, a knihu vytáhla.
Chvíli přemýšlela, nevěděla co si o tom má myslet. ,,Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst." přečetla tiše.
Věděla, že tenhle citát, její vyvracuje. Zahryzla se do vnitřní strany líce a přemýšlela. Později, i s papírkem, zasedla ke stolu a chytla do ruky propisku.
Radši budu obklopená knihami, než falešnými lidmi.
Napsala úhledným písmem. Papír zase vložila do knihy a vrátila ji na místo. Výjimečně dnes odcházela z knihovny brzo, kolem druhé hodiny. Měla v plánu jít do obchodu a koupit si další polštáře, nebo výzdobu do pokoje.
Brunetka procházela, vždy zeleným, parkem. Byla už u konce, když v tom, k jejím nohám přiběhl huňatý, béžový pes. ,,Casey!" vyjekl někdo za ní, když si zrovna hladila psa.
Dívka zvedla pohled, který směřoval na tmavovlasého chlapce. ,,Bože." brunetka protočila očima a vydala se na odchod.
,,Becky počkej." vydechl tmavovlasý chlapec.
,,Co chceš Hoode?! Co po mě ještě, po tom všem, chceš?!" štěkla po něm, jako nějaký pes.
,,Nekřič bože." řekl chlapec a protočil očima.
,,Je to rok, můžeš se přestat chovat jako kráva, jen proto, že jsem se s tebou rozešel?"
,,Byl si můj první Calume, možná proto to pořád bolí." šeptla, měla slzy na krajíčku. Jen se otočila a rychle šla domů. Radši. Byla jím tak znechucená, že už ani do obchodu se jí nechtělo.
Nechápala, jak někdo může být tak vypatlaný, že to ani hezké není. Zaběhla rychle do domu, odemkla a bez jakéhokoliv slova se zamkla do pokoje. Hodila tašku na matraci a sjela dolů po dveřích.
,,Proč Harry, proč to tak bolí?" šeptla, její zlaté rybce, a schovala si hlavu do dlaní. ,,Proč mi tak ubližuje?"
ČTEŠ
page 178 : 254
Fanfiction„Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy." #3 in short story
