Je to už více než rok a děvče se pořád pohybuje po škole jako duch. Chodí pomalu, potichu, doslova se plíží ve stínech, aby ji nikdo neviděl. I tak si na ni ale lidi ukazují.
Ve třídě sedává v posledních lavicích, nemluví, nevnímá okolí. Jediné co dělá je, že sedí a čte. Její přátelé byly a jsou knihy, jen knihy. Jinak jediným jejím přítelem je zlatá rybka jménem Harry, kterou dostala v době, kdy jejím hrdinou byl Harry Potter.
Každý den chodí pozdě domů, aby se vyhnula lidem na ulici, do teď se jí to daří a snad se jí to i dařit bude. Pokaždé po škole chodí hned do školní knihovny, kde jsou nanejvýš dva lidi. Ona a starý knihovník Pan Schneider.
Becky se přehrabovala ve starých knihách a pomáhala knihovníkovi je skládat do polic. Jednu si odložila, protože jí přišla zajímavá. Když doskládali všechny knihy, sedla si k jednomu volnému stolku a s kávou, kterou jí donesl Pan Schneider za odměnu, že pomohla, se začetla.
Chvilku se zamyslela a pak ze sešitu vyškubla jednu stránku, prostřední dvojlist. Vzala její oblíbenou černou propisku a cvakla s ní, přičemž se propiska otevřela.
Zahryzla se do rtu a zase chvilku přemýšlela. Později na papír napsala, úhledným písmem, její oblíbený citát a vložila jej do knihy.
Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy.
Netušila proč to udělala, ale udělala to. Třeba si toho někdo všimne a zamyslí se. Vytáhla z kapsy telefon, aby se podívala kolik je hodin. Horním tlačítkem odemkla mobil a hned jí do očí udeřila stará fotka jí a tmavovlasého chlapce.
ČTEŠ
page 178 : 254
Fanfiction„Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy." #3 in short story
