Yes.Forever, please?

<Chapter 6>

Takže jsem vám už řekla o tom, jak jsme se poznali a o našem prvním polibku. Jestli jste čekali polibek při západu slunce na pláži a v pozadí šumění vln, tak jsem vás asi zklamala, ale pro mně to bylo i tak krásné. I když jsem stála po kotníky v bahně, do noh mně štípal otravný hmyz a celá jsem se klepala pod kapkami  deště, to jediné co jsem vnímala byla jeho blízkost, jeho rty a doteky. Když je to ten pravý, všechno jde stranou. Nezajímá vás jestli to je ta největší chyba, co za život uděláte, ani to, že váš první polibek byl někde na rozoraném poli a kolem byl hluk troubících aut a ani to, že při polibku nemůžete zasněně zvednout nohu, protože se vám přilepila o žvýkačku na chodníku a vy tak neuděláte to, co holka v romantickém filmu dělá. Jednoduše, máte v hlavě jen jedno a to jeho. Tuto kapitolu bych si dovolila nazvat šťastným začátkem, před rychlím a smutným koncem, ale to až potom...

<O pár dnů později >

Zazvonil budík. Otráveně jsem po něm zašátrala rukou a hodila ho přes celý pokoj. Jediným zvukem, který jsem pak slyšela byl jen náraz budíku o stěnu a pak zase to slastné ticho. Obličejem jsem se obrátila do polštáře a snažila se zase chytit spánek a nechat se jím ukolébat, ale to se mi jak si nepovedlo. Místo budíku mě teď začal štvát zvonící mobil. Popadla jsem ho a chystala se zavěsit, ale foto na displeji mě přinutilo si to rozmyslet. Zmáčkla jsem zelené tlačítko a přiložila si ho k uchu. 

"Jazzy C.?" Zeptal se sametový hlas, který mně plně probudil a vykouzlil na mých rtech úsměv.

"Christiane?" Odpověděla jsem a ve sluchátku uslyšela krásný zvonivý smích.

"Mám tě vyzvednout?" Zeptal se a já hned přikývla, ale pak mi došlo, že mně vlastně nevidí.

"Ano, už se nemůžu dočkat, až ti skočím do náruči." Zašeptám do sluchátka.

"A já se nemůžu dočkat, až tě chytím a už tě nepustím. Zatím krásko." Řekne a já položím mobil. Z displeje se na mně ještě chvilku dívá jeho tvář a pak mobil ztmavne. Doslova se plazím z postele a rozhrnu závěsy, které mně hned donutí si zakrýt oči před ostrým světlem. Na sebe si vezmu letní šaty krátké kousek pod kolena v modré barvě a k tomu boty na malém podpatku. Seběhnu po schodech dolů a ještě se zastavím v kuchyni a věnuji tátovy malou pusu na tvář. Vyběhnu ze dveří rovnou do jeho otevřené náruče.

"Jak to, že jsi tady tak rychle?" Zeptám se a políbím ho na rty.

"Už jsem byl na cestě, věděl jsem, že mně neodmítneš." Usmál se a já mu úsměv oplatila. 

"Nějak ti roste ego." Rýpnu prstem do jeho svalnaté hrudi a on se ještě víc usměje, čímž odhalí dokonale rovné bílé zuby. Pohladí mně po vlasech a nakloní se ke mě tak, že jeho rty se jemně otřou o můj ušní lalůček.

"Chyběla jsi mi Jazzy C." Zašeptá mi blízko u ucha a mně naskočí husí kůže. Je tak sladký. Pousměji se.

Otevře mi dveře a společně, ruku v ruce vejdeme na chodbu školy. Páni, tak to jsem nečekala. Na ty pohledy si budu muset zvykat dlouho. Rozhlížela jsem se kolem, jestli ho náhodou někde neuvidím. Stál u své skřínky a když nás uviděl, respektive když uviděl Chrise po mém boku, jak mně drží za ruku, začal zmateně couvat dál od nás. Nadzvedla jsem bradu, trochu mi pýchou narostl nosík. Už se nemusím bát, že mi někdo ublíží, když mám jeho. Tiskla jsem se k jeho paži, přesunul svou ruku a dal mi ji ochranářsky kolem ramen. Nejpříjemnější překvapení, bylo zjistit, že si Chris domluvil všechny hodiny se mnou. Páni, já mám kluka! Klid, nechovej se jako naivní zamilovaná holka. Uklidnila jsem se, ale toho připitomnělého úsměvu na rtech jsem se nezbavila.                                                                         Naše první společná hodina byla literatura, moje oblíbená. Sedli jsem si vedle sebe, tentokrát až do přední lavice. Trochu nezvyk pro šedou myšku sedět v předních lavicích, ale všechno je jednou poprvé. Do třídy vešel pan učitel a přivítal třídu malým pokynutím hlavy na což mi jsme museli vstát. Připadala jsem si jako nějaký voják. Když jsme si sedli zpátky na své židle, jeho oči se zastavili na mně.