Yes.Forever, please?

<Chapter 5.>

Moc a moc děkuji za ty úžasné komentáře a vote! Ani nevíte jakou mi děláte radost! <3                 Jen tak dál ! :D Tuto část věnuji @Fancylove79  , která mi vnukla úžasný nápad, její komentáře mně vždy donutí se usmát :) Také děkuji @Lupusignis, jsem ráda, že mi dáváte tolik skvělých nápadů, díky vám stále píšu! :) I když mi to nejde... :D  (Vysvětlení: Jazzy C.= C.= Cute (anglicky)= roztomilá :D)  

♥

„Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne,
láska je plamen, který v očích žhne,
láska je moře vyplakaných slz,
láska, jak každý ví, je
zákeřný jed i balzám hojivý." 

William Shakespeare

Pondělí....

"Jazz dole je nějaké auto!" Křikne na mně táta ze zdola. Jeho hlas zní pro mé uši jako motorová pila, je ještě moc brzo. ,nechce se mi stávat. Přehoupnu se přes okraj postele a dojdu k oknu.Na příjezdové cestě zahlédnu stejné černé auto, jako včera. Koho jiného by to auto bylo, že? Zamává mi a já si jen povzdychnu, opřu se o studený rám okna a mlčky ho pozoruji. Co mám sakra dělat? Jako bych neměla dost starostí.Mám s ním být a nebo ne? Proč je všechno tak složité, proč mi prostě někdo nenapoví?                                                                                                                                                                                         Ze skříně vytáhnu krátké černé kraťásky a bílou halenku. Trochu se upravím v koupelně před zrcadlem a učešu si svoje nepoddajné vlasy, svážu si je do copu a na vrchu ozdobím umělým květem růže. Pak seběhnu schody, hned ke dveřím , popadnu svoji tašku překypující učebnicemi a vyjdu ven. Pomalu dojdu až k jeho autu, Chris vystoupí, aby mi mohl otevřít dveře, ale já tam dál jen tak stojím. Z rukou na dveřích se na mně podívá.

"Tak nasedneš, nebo čekáš, že se nějakým zázrakem dostaneš dovnitř, aniž by ses pohnula?" Usměje se, ale mně není do smíchu. Poslušně jsem nasedla na místo spolujezdce.

"Proč jsi přijel?" Zeptám se, když jsme jeli po cestě a statek byl daleko za námi.

"Protože jsem chtěl." Odpověděl jednoduše a nespouštěl oči z cesty. Opřela jsem se do sedadla a dívala se před sebe. Celý zbytek cesty jsme už spolu nemluvily. 

Když jsem pak zastavili před školou a bok po boku vešli do školy, všechny pohledy se upírali na nás. Jasně, je nezvyk vidět nejhezčího kluka ze školy s šedivou myškou. Neuniklo mi, že pár holek co nás uviděli se hned rozplakali a některé mně naopak propalovali díru do hlavy, přímo mezi oči. Když zazvonilo, všichni až na nás se odebrali do třídy. Chris si ještě něco vytahoval se skříňky a já už mířila na další hodinu, ale někdo mně zastavil. Lukas. Chytil mně za rukáv od halenky a otočil si mně k sobě tak, aby mi vyděl do očí. Na tváři mu pohrával ten hnusný úsměv. 

"Ahoj kuřátko, stýskalo se ti?" Zeptal se a dal mi facku, po které mi hned zrudla tvář, potom následovala pěst do břicha. Trochu jsem se přikrčila a chránila si hlavu. Lukas se připravoval znovu mně udeřit, napřáhl ruku sevřenou v pěst a já jen s tichou modlitbičkou zavřela oči, ale nic se nestalo. Najednou jsem uslyšela velkou ránu, jakoby něco do něčeho narazilo. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla Chrise, jak stojí na Lukasem, který klouzal po skřínce k zemi, hned na to se ale bleskově postavil a dal pěstí Chrisovy do tváře. Začali se prát, Lukas několikrát udeřil Chrise do tváře pěstí a ten mu to zase oplácel ránami do břicha.