Yes.Forever, please?

<Chapter 10>

Moc a moc děkuji za "hvězdičky" a hlasy! Jste úžasní, jen tak dál :D

Opravdu doufám, že text napsaný kurzívou (tedy úvaha), jste dobře pochopili :) Znáte ten pocit, když máte v hlavě myšlenku, kterou chápete jen vy a pak se ji snažíte ostatním vysvětlil pomoci tužky a papíru? <3

Doufám, že se bude díl líbit, tentokrát má 2172 slov! No, snažila jsem se aby to bylo i napínavé :)

Držela jsem ho za ruku, která byla čím dál tím víc vlhká jak se potil. Měl pevně semknutá víčka, jeho fialové rty se třepali, tělo se nekontrolovatelně vlnilo pod tenkou přikrývkou a já cítila jak mi strach šlape na hrudi. Už to ani nebyl on. Jeho tvář byla až moc sněhově bílá aby patřila jemu, jeho tělo ho neposlouchalo,jeho rty se nepohybovali tak často, jak jsem byla zvyklá a čím dále méně jsem vídala je krásné ledově modré oči, které teď byli po většinu času skryté pod proudem bolestných slz, nebo jeho víčky. Připadalo mi to jako bych seděla vedle úplně neznámého kluka, který mi ani vzdáleně nepřipomínal toho kluka do kterého jsem se bezmyšlenkovitě a hlavně nenapravitelně zamilovala.

Za sebou jsem uslyšela vrznutí dveří. Mírně jsem pootočila hlavu a zahleděla se do jeho očí tolik podobných těm od Chrise, ale nebyli tak jemné a něžné. Přede mnou stál vysoký muž s hustým hnědým knírem pod nosem a krátkými hnědými vlasy, na sobě měl starou modrou košili, z které sem tam trčeli nitky, hnědé dlouhé kalhoty a pevné černé boty. Po jeho boku stála droboučká žena, které jsem si doposud nevšimla. Její oříškové oči by byli možná hezké, kdyby kolem nich nebyla rozmazaná řasenka od slz. Měla dlouhé blonďaté vlasy, které k její olivové pleti krásně sedli, její tvář byla zkřivená do bolestné a utrápené grimasy, v ruce křečovitě svírala kapesníček, který si tiskla ke rtům, na sobě měla jednoduché bílé šaty po kolena s krajkou a na nohou černé balerínky. Vstala jsem a došla k ním. Muž ke mně natáhl ruku a já ji přijala a jemně s ní potřásla.

"Ty budeš Jazzy, Chris nám o tobě často vyprávěl." Žena po jeho boku (patrně Chrisova matka) se rozplakala ještě víc. Bez přemýšlení jsem k ní přistoupila a objala ji.

"Jsem Jazzy, Chrisova holka." Představím se. Starší muž se mi představí jako Chrisův otec Ben, a jeho matka mi rovnou nabídne tikání, jmenuje se Marie. Představení jako Chrisova holka se mi docela zamlouvá. 

"Jo to je moje úžasná holka Jazzy C." Promluví najednou slabě Chris a všichni se na něj podíváme. Pokusí se o úsměv, ale jeho nedostatek sil ho přemůže. Přistoupím k němu a on poklepe na místo vedle sebe. Myslela bych si, že bude chtít se svými rodiči sám, ale očividně mně chce mít u sebe a mně to vůbec nevadí. Sednu si vedle něho a položím si hlavu na jeho kostnaté rameno. Není to zrovna příjemné, ale ta jeho blízkost mě uklidňuje. Jednu ruku mi dá kolem ramen a začne si pohrávat s mými vlasy, vždycky jsem měla jeho dotek ráda. Jeho otec se na nás tak divně uculil.

"No mi přijdeme za chvíli, potřebujete být sami." Mrkl na Chrise a ten obrátil oči v sloup. Když odešli, otočila jsem se na Chrise.

"Opravdu ti to nevadí? Můžu přijít později." Namítnu, ale jeho prst na mých rtech mě umlčí a když místo prstu na mé rty přiloží ty své a jemně se o ně otře, projede mnou vlna elektřiny a já hned začnu spolupracovat. Chvíli se jen tak líbáme na jeho posteli, on s rukou pod mým tričkem na břiše a já s tou svou na jeho hrudi. Vyruší nás čísi zakašlání. Vyděšeně se od sebe odtrhneme, Chris si otře moji rtěnku ze tváře a já si upravím svoje tričko. Před námi stojí sestřička a nevypadá že by se příliš bavila, naopak. 

"Hmm, doufám, že vás už rodiče o něčem, čemu se říká-" zarazí se." Ehm, ehm,už říkali, že se nedělá v nemocnici." Naprosto špatně si ty vyložila, oba jsme měli co dělat, aby jsme se nezačali smát. Chris se snažil o vážnou tvář, jakoby se snažil sestru přesvědčit o tom, že si uvědomuje vážnost situace. Sestra vezme z nočního stolku prázdnou sklenici a talíř od snídaně a z pohoršeným výrazem odejde z pokoje. Oba propukneme v nezastavitelný smích. Chris se trochu rozkašlá a unaveně nechá padnout hlavu do postele.  Zatvářím se trochu starostlivě, ale Chris jen zakroutí hlavou.Pohladím ho po vlasech a věnuji mu letmou pusu na líčko, čímž si vysloužím slabý úsměv.