Memories of tomorrow

Part. 2 - "Ples? Jaký ples??"

Skylar 's POV

„Už jsme se báli, že jste zabloudili." Pousmál se Daniell a postavil se.
„Už to tady máme zmapované, nebojte." Pousmála jsem se arogantně a tím si zasloužila loket do žeber od Louise.
„Chovej se slušně!" Pošeptal ke mně bratr, aniž by z prince spustil pohled.
„prosím, posaďte se u nás." Ukázal král na dvě volná místa po jeho pravici a my si sedli. Já vedle krále a Louis vedle mě. Hned jak jsme usedli, začalo spoustu číšníků nosit na stůj tolik jídla, že to ani není možné. Přede mne postavili talíř s kuřetem a jako přílohou brambory posypané kmínem. Museli dostat instrukce, jelikož je to mé oblíbené jídlo. Koukla jsem se na talíř a sama pro sebe se usmála.
„Jak se vám líbí pokoje?" Zeptal se král a pustil se do svého jídla.
„jsou nádherné, děkujeme výsosti." Pousmála jsem se na krále a odpovědí mi byl jeho opětovaný úsměv. Dalších několik hodin jsme strávili povídáním, ze kterého se snažili zjistit několik věcí o nás dvou.
„Myslel jsem, že máte dva syny." Zašklebil se Louis a upil ze své sklenici víno.
„To mám. Daniell je prvorozený syn, a Liamovi je 20 let." No skvělé, další namyšlené princátko.
„Proč tu není, smím – li se zeptat?" Použila jsem svůj sladký úsměv a čekala na odpověď.
„ Ale jistě. Liam jel před několika měsíci za svým přítelem do Irska. Vrátí se na dnešní maškarní ples i s jeho přítelem Niallem Jamesem Horanem z Hlavního Irského království." Odpověděl král lhostejně. Ples?
„Jaký ples?" zeptal se Lou na otázku, která mě zajímala ze všeho nejvíce.
„Nikdo vám to neřekl? Budu si muset promluvit se služkami... Dnes večer je každoroční maškarní ples. Přijedou nejvýznamnější lidé z celé Anglie. Váš příjezd byl naplánován na tento den hlavně kvůli této události." Koukla jsem se na Louise a ten mi pohled opětoval s pokrčením ramen.
„V tom případě se moc těšíme." Usmál se Lou a upil své víno. Jo, mluv za sebe, bráško. Pomyslela jsem si a usrkla vodu.
„ Je mi jasné, že na takovou událost nejste připraveni, proto v odpoledních hodinách přijdou do vašich komnat služebné s věcmi a vhodným oblečením, připraveným přímo pro vás. Pomohou vám připravit se." Pokývl král a já se nestačila divit. Má to ale pěkně promyšlené, to se musí nechat.
„Moc vám děkujeme, výsosti. Jsme poctěni, že se můžeme zúčastnit takovéto akce." Poděkoval za nás oba Louis a já přidala svůj roztomilý úsměv.
„To je samozřejmost." Lhostejně odpověděl Král a dále se věnoval zákusku.
„ V tom případě bych si měla jít na chvilku odpočinout, pokud by to nevadilo. Chci být na tak velkou událost čilá." Usmála jsem se a čekala na reakci.
„Ale jistě, jen běžte. Uvidíme se večer." Odpověděl princ Daniell a já vstala na odchod. Poklonila jsem se na jejich počest a odešla do svých komnat, kde jsem se převlékla do Louiho košile a zalehla do měkké postele a jen jsem ležela s myšlenkami nad mou mizernou situací. Po chvilce jsem musela usnout, jelikož jsem po nějaké době slyšela klepání na dveře. Venku už se stmívalo, takže to museli být služebné, aby mě pomohli připravit na večerní ples. Vstala jsem z postele a stoupla si doprostřed pokoje.
„Dále." Zavolala jsem a natočila hlavu ke dveřím, které se vzápětí otevřeli. Do pokoje vešly tři služebné. Jedna z nich nesla krásné mohutné červeno-černé šaty, druhá měla v ruce podnos s různými věcmi pro dokonalý vzhled a třetí nesla v ruce černou masku. Zaujatě jsem si prohlížela jednotlivě každou věc, na kterou se mi naskytl pohled. Všechny tři služebné si stouply do řady a poklonili se.
„Má paní, poslal nás král, abychom vám pomohli na přípravy večerního plesu." Promluvila jedna z nich a nervózně čekala na mou odpověď.
„Jistě...prosím." Se širokým úsměvem na tváři jsem se otočila bokem a pokynula rukou na náznak přijetí. Každá se rozešla jiným směrem a začala si rovnat věci. Jedna si položila velký tác s různými malovátky, druhá ji začala pomáhat s přípravami a třetí přešla ke mně a začala mě oblékat do těch překrásných šatů. Po dlouhých přípravách jsem si stoupla a přešla k zrcadlu. Naskytl se mi pohled na úplně jiného člověka. Byla jsem... krásná. Vypadala jsem půvabně, ale zároveň svůdně. Opatrně jsem přejela po jemné látce suknice a nemohla se vynadívat na skvělou práci švadleny. Muselo jí trvat věčnost, než ty šaty ušila. Byli tak do detailu propracované, že jsem tomu nechtěla až věřit. Černý korzet, který zvýrazňoval ženské křivky, měl rovnoměrně a ladně zkrabatělou látku tak, aby vytvářela záměrné ornamenty, které se táhli až do půli suknice již jemné průsvitné látky, pod kterou se vyjímala červeně rudá barva rozšířené suknice. Ladně propracované šaty doplňoval trojitý černý náhrdelník obmotaný okolo mého krku. Velké oči zvýrazňovaly černé kouřové stíny, ve kterých se blankytně modrá barva mých očí krásně vyjímala. Tmavě hnědé, skoro havraní vlasy se volně kroutili přes má ramena až ke konci vázání korzetu, krom pár předních pramínků, které mi vysokým vyčesáním zvýrazňovali křivky mé ladné tváře.
S překvapivým výrazem jsem zkoumavě přejížděla očima přes celou mou maličkost, až jsem se zastavila pohledem do svých očí. Pomalým pohybem jsem zvedla ruku ke svému obličeji a jemně přejela konečky prstů přes půvabnou tvář.
„Jste nádherná." Prolomila ticho služebná stojící vedle mě. Nevnímala jsem a dál se věnovala svému půvabu.
„Ještě masku." Pronesla nejstarší z těch tří a přešla ke stolku, kde opatrně vzala do svých rukou překrásnou černou masku zdobenou kamínky, která vytvářela různými ornamenty mezery. Opatrně jsem si ji přiložila na oči a služebná mi nad sponou spínající vyčesané vlasy udělala neviditelnou mašličku.
„Dokonalé." Se zájmem si mě prohlédla třetí ze služek a já se jemně pousmála.
„Vypadáte... Neuvěřitelně. Jste překrásná, má paní." Pronesla upřímně nejstarší služebná a koukla se mi do očí.
„Děkuji." Široce jsem se usmála a věnovala svůj posední pohled do zrcadla svým pronikavým očím. Nervózně jsem přešla doprostřed pokoje a otočila se na služky stojící v řadě a tázavým pohledem jsem na ně pohlédla.
„Zaručeně budete tou nejkrásnější." Usmála se služebná o trošku starší než já.
„Princové z vás nespustí oči." Pohlédla na mě šibalsky služka stojící uprostřed.
„Děkuji vám za pomoc. Všem třem." Pousmála jsem se upřímně a přejela rukou po jemné látce suknice.
„Je to naše práce, Princezno." Poklonila se nejstarší a já kývla hlavou na její čest. Z rozhovoru nás vyrušilo klepání na dveře.
„Dále." Pokynula jsem a čekala, kdo se za dveřmi objeví.
„Už bychom měli jít, Sk..." Nedokončil Louis větu a celou si mne od shora dolů prohlédl.
„Páni, vypadáš neuvěřitelně." Pootevřel pusu a já s úsměvem na tváři sklopila hlavu.
„Taky ti to sluší." Pochválila jsem jeho půvab a svůdnost. Měl na sobě upnuté černé kalhoty, bílou košili na tělo a přes to na míru ušité tmavé sako. Vlasy měl elegantně rozcuchané a přes oči krásnou černou masku, ve které vynikly jeho modré oči, stejně jako ty mé. Vypadal skvěle.
„Má paní, nedělejte si starosti. Jděte plesat a my to tady mezitím uklidíme a postaráme se o pokoj." Široce se usmála nejstarší služebná.
„Děkuji." Odpověděla jsem a přešla k Louisovi.
„Můžeme?" Nastavil mi rámě, za které jsem se beze slov zavěsila.