Memories of tomorrow

Part. 8 - "Ach jo... Ženský."

Liam 's POV

Bylo mi to jasné. Vím, proč je lepší neříkat, kdo jsem. Většina mi buď skočí kolem krku, nebo se zděsí mého postavení a uteče. U téhle dívky jsem doufal v to první. Nechápu to, vlastně mi přišla tak...Jiná. Myslel jsem si, že nebude řešit to, kdo jsem, ovšem jsem se mýlil. Bohužel. Pomalým krokem jsem došel zpět do sálu, kde jsem hned na rohu zahlédl Nialla.
„Tak co? Mluv, přeháněj... Jaká je? Jak se jmenuje? Byl to její manžel? Chtěla s teb..."
„Zpomal, chlape!" Zastavil jsem ho uprostřed věty, které nebylo konec.
„Promiň... Viděl jsem vás tančit a pak jste se vypařili, takže předpokládám, že to dopadlo dobře." Natěšeně se usmíval a čekal na odpověď.
„Ne... Nedopadlo. Vlastně, všechno šlo skvěle, ale když zjistila, kdo jsem, prostě odešla." Odpověděl jsem, jako bych to vysvětloval sám sobě a nechápavě přikrčil ramena.
„Co?" Zakroutil hlavou a přimhouřil oči.
„Jo. Tančili jsme a všechno bylo skvělé. Dokonce se i bavila, tak jsem se ji zeptal, jestli se nechce projít..."
„Šla?" Přerušil mě.
„Ano, šla. Řekl jsem si, že jí povím, kdo jsem... Přišla mi jiná, myslel jsem si, že to pochopí a že jí to bude lhostejné... ale nebylo." Přemýšlel jsem nahlas a srovnával si to při tom v hlavě. Koukl jsem se na Nialla, který jen se zvednutým obočím kroutil hlavou.
„Ach jo... Ženský." Pokrčil ramena a dopil svou sklenici s červeným vínem. Musel jsem se nad jeho postojem pousmát.
„No co, bude jiná... Asi mi to nebylo určené." Lhostejně jsem skrčil ramena a od procházejícího číšníka vzal plnou sklenku vína. Celou jsem ji do sebe vyklopila dál se věnoval plesu. Nedával jsem na sobě nic znát, protože takhle to prostě Liam Payne dělal. Víte, svou pověstí jsem lamač dívčích srdcí, který si nedá nic líbit. Nestává se mi moc často, že mě děvče odmítne, a když už se to stane,prostě skrčím ramena a jdu dál... Ale na téhle bylo něco zvláštního. Nenechala se jen tak, prostě řekla ne. Byla v nějakém směru jiná. Možná tím, že dokázala mít na vrh. Dál jsem dělal, že se věnuju plesu, a že už si ani nepamatuju, jak ta dívka vypadala, ale pravdou bylo, že mi vrtala hlavou... dost. Nemohl jsem přijít na to, proč udělala to, co udělala. Proč prostě odešla? Za ten večer už jsem ji ani jednou nezahlédl.